Pojišťovny umí nevinnému strhnout i 70 %

Otevřeme toto téma příběhem jednoho z Vás, Jakuba Lederhause, řidiče, který byl s prací České pojišťovny tak nespokojený, že se s ní začal soudit.

"Měl jsem dopravní nehodu, kterou jsem nezavinil. Škodu 12 let starého vozu jsem chtěl uhradit rozpočtem, ale když jsem dodal všechny podklady, bylo mi řečeno, že je vše v pořádku. Pak jsem dostal oznámení,že mi bude strženo 50 % amortizace, což je normální, ale také mi byla strženo 20 % za to, že jsem si mohl koupit náhradní díly na vrakovišti nebo z druhovýroby. Prý, že je to normální věc, která je strhávána každému."

Navíc celé vyřízení trvalo mnohem déle, než čekal. Proto si sehnal právníka a podal žalobu.

Člověk, který alespoň trošku sleduje dění kolem sebe, ví, že soudit se u nás je běh na dlouhou trať. Stojí to vůbec v tomto případě za to?

"Soudím se zhruba o 8 500 korun. Je to možná zanedbatelná částka, ale je to o principu. Každé stání mne stojí na dopravě zhruba 400 korun, časově to vyjde na celý den. Dále musím jezdit po autoservisech, kde v autorizovaném servisu stojí hodina od 560 do 1 500 korun."

Když se ale Jakubovi Lederhausovi podaří spor vyhrát, jeho náklady, včetně právního zastoupení, pochopitelně zaplatí pojišťovna. Dejme teď slovo jeho advokátovi. Jak by problém popsal?

"Pojišťovny na trhu říkají, že pokud neopravuji vozidlo v autorizovaném servisu, nemám nárok na plnou náhradu finančních prostředků, protože neprokáži jejich vynaložení. Znamená to, že pokud se rozhodnu provést opravu v neautorizovaném servisu, který mi vydá fakturu za opravu, pak z této částky pojišťovna stejně strhne 20 % jako diskont, protože prohlásí, že mohly být použity levnější náhradní díly."

S tím ovšem nesouhlasí Petr Kůt, vrchní ředitel České pojišťovny.

"Neznám chování zákazníka. Kde je zvyklý opravovat a jaká technologie je pro opravu vozu použita. Proto se může cena rozpočtem lišit od dokladované ceny. Doklad znamená buď fakturu za nákup náhradních dílů nebo za celou opravu vozu. Pakliže zákazník takový doklad doloží, pak je mu částka, o které se bavíme, okamžitě dorovnána."

Zdá se to celkem jednoduché Pokud pojišťovně doložíme, kde a za kolik jsme díly pořídili, ať sami nebo servis, případný rozdíl je nám dorovnán. Ptáte se, proč bychom ale měli vůbec něco dokládat? Auto je prostě, ne naší vinou, rozbité a vznikla nám tedy škoda, a to, jak auto opravíme, je přece naše věc. A co když si auto opravovat vůbec nechceme? To od pojišťovny dostaneme o 20 % méně jen proto, že jsou na trhu firmy s levnými náhradními díly a že se dají koupit díly na vrakovišti?

Tento způsob opravy volí řada lidí, protože když jim pojišťovny odečtou částku, která připadá na ono pověstné "zhodnocení vozu opravou", připadá jim rozdíl, který by museli doplatit za opravu v servisu, příliš velký, a tak se to snaží řešit rozpočtem a doufají, že se jim tak podaří auto opravit s menším doplatkem ze své kapsy nebo bez něj. Bohužel jsou, jak známo, také lidé, kteří umí na nehodě i slušně vydělat. Tomu se pochopitelně pojišťovny na trhu brání.

Máme tu tedy dvě strany a obě pochopitelně tvrdí, že mají pravdu. Dozvíme se, co to vlastně onen diskont je?

"Diskont není zrovna vhodně zvolený pojem. Ale vyjadřuje rozdíl v ceně mezi hypotetickou nejdražší opravou a možností opravy za jiných cenových výjimek, jak umožňuje bloková výjimka," vysvětluje Petr Kůt z České pojišťovny.

Díky zmiňované blokové výjimce by měl být trh autoopravárenství otevřenější - k opravám by kromě autorizovaných servisů měly mít přístup i servisy neznačkové. Jde ale jen o velmi zjednodušenou definici. Advokát Josef Kešner upozorňuje na to, že v případě našeho posluchače pojišťovna uplatnila jak amortizaci, tedy zhodnocení vozu opravou, tak diskont. Nejprve snížila plnění o 50 %, a pak o dalších 20 %. Také onen diskont popisuje úplně jinak, než lidé z pojišťovny.

"Dochází k tomu, že pojišťovna popírá skutečnou škodu. To je škoda, která mi vznikla. Měl jsem poškozené originální náhradní díly, proto chci plnění v originálních dílech. Nikoli v nějakých podřadných. Proč bych měl místo poškozeného trička ADIDAS dostat tričko Adidaš?"

Petr Kůt z České pojišťovny kontruje.

"Vezmu-li přirovnání k tričku, které mi přijde velice rozumné, pak poškozeného jenom nenabádáme, aby nenakupoval v nejluxusnější prodejně. Jestliže v ní nakoupí a doložíte, pak zaplatíme, ale snažíme se rozpočtem popsat, kde všude může ke značkovému tričku přijít. Značkové tričko může koupit v hypermarketu, bez pochyby za jinou cenu než v luxusní značkové prodejně. To je diskont, rozdíl v ceně hypotetické a realizované."

Když se vrátíme k autům, tak se může zdát, že celý spor je de facto o kvalitě náhradních dílů. Proto se teď obrátíme na Miroslava Brůžka ze Sdružení importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky. Existují ještě vůbec na našem trhu díly originální a neoriginální? "To padlo s blokovou výjimkou, kdy padly i další regulace. Zákazník má svobodnou volbu, kde si nechá vozidlo opravit a jakými díly. Jde v podstatě o to, aby byl o svých právech informován."

Proč se v nás tedy ale automobilky snaží všemožně vzbudit dojem, že pouze originální náhradní díly jsou pro náš vůz jediné vhodné?

"Je to otázka čistě obchodní taktiky, protože velmi dobře vědí, že i ostatní díly pochází od jejich dodavatelů. Výrobce automobilů si vyrábí z celého automobilu jenom 23 až 25 % dílů."

S tím ale nesouhlasí soudní znalec Roman Janečko.

"Na českém trhu jsou jednak díly dovážené autorizovanými dovozci a opravci, ale také takzvané neoriginální díly, jejichž výrobci tvrdí, že jsou srovnatelné s originálními díly. Podle mých, ale i zkušeností opravců vozidel, to ale není pravda, protože tyto díly jsou nesrovnatelné, co se týče rozměrů, kvality a povrchového zpracování. Obecně jsou jejich vlastnosti diametrálně jiné než u dílů od originálních výrobců."

Další potíž je podle Romana Janečka také v tom, že na některá auta se díly v takzvaném after-marketu nedají vůbec sehnat. "Tyto díly se vyskytují na vozy, které jsou na našem trhu převážně zastoupené. U drahých vozidel, která mají například hliníkové díly, nejdou after-marketové díly vůbec sehnat, natož je sehnat přes zloděje."

I když ale nejsou after-marketové díly pro všechna auta, některé pojišťovny přesto krátí výplaty na všechna auta. Argumentem je to, že jsou tady vrakoviště, odkud jejich majitelé díly mohou získat. Problematika náhradních dílů je samozřejmě velkým tématem a budeme se jí věnovat v některém z dalších vysílání Motožurnálu.

Dnes ale mluvíme o Jakubovi Lederhausovi, kterého zhruba před rokem a půl nabourali. Škodu chtěl vyřešit rozpočtem, tedy tak, že mu pojišťovna viníka pošle částku určenou na opravu v hotovosti. Už jsme uvedli dvě přirovnání, která přibližovala, co to vlastně je onen diskont, kvůli němuž se s Českou pojišťovnou soudí někteří její klienti.

Jejich advokát to popisuje, jako by pojišťovna tímto potírala skutečnou škodu a zákazníky výší plnění nutila kupovat si neznačkové věci někde na tržištích nebo vrakovištích. V pojišťovně to ale odmítají a říkají, že nenutí klienty kupovat neznačkové věci, pouze kvůli spekulantům odmítají platit automaticky plnění v nejvyšších cenách na trhu v případech, kdy není naprosto evidentní, že byly používány originální náhradní díly. Na druhou stranu, právě ty byly nehodou často poškozené. Proti sobě tedy stojí dva názory, a mohu říct, že je neuvěřitelně těžké najít nezávislého odborníka, který by to dokázal vyřešit.

Nejenže to je velice složitá problematika, ale hlavně tu jde o tak obrovské peníze, že spousta zainteresovaných prostě odmítá mluvit otevřeně a raději se schovávají za nepoužitelné všeobecné fráze. Jediným vodítkem by mohly být soudy. Už něco takového řešily?

"V tomto konkrétním sporu je soudní jednání u konce, ale jsou soudy, které daly za pravdu pojišťovnám," říká Petr Kůt, ředitel České pojišťovny.

Co na to advokát jejich nespokojených klientů - Josef Kešner?

"U soudu mám řadu těchto případů. Doposud byly rozsouzeny dva, u kterých chybí vydaný rozsudek vydat v písemném znění, ale každopádně dal soud za pravdu mým klientům. Znamená to, že Česká pojišťovna bude povinna doplatit neoprávněně stržené částky. Pokud jde o rozsudky, které má údajně Česká pojišťovna, nejsem si vědom toho, že by jakékoliv takové rozsudky byly vydané."

Advokátovi je samozřejmě jasné, že pojišťovna se u městského soudu nevzdá a odvolá se k soudu krajskému. A pak zřejmě ještě výš. Skoro by se dalo říct, že on sám doufá, že se tento případ bude řešit na té nejvyšší úrovni.

"Myslím si, že je naprosto nutné, aby v této věci byl vydán judikát nějakým vrchním soudem. Tím bude určeno, na které straně je pravda, a to bude jediný moment, kdy bude pojišťovna nucena zastavit diskont. Kdyby ho používala nadále, jednalo by se podle mého názoru o nějakou trestnou činnost."

Stejně jako je Josef Kešner přesvědčený o tom, že Česká pojišťovna své klienty diskontem okrádá, je tato naopak přesvědčená, že jedná v zájmu většiny svých klientů. "Známe případy, kdy jsou auta opravena podomácku z náhradních dílů z vrakovišť a rozdíl mezi skutečnými a deklarovanými náklady slouží k obohacení poškozeného. Kdybychom na trhu připustili takové jednání, pak by se to promítlo do výše pojistného a poškodili bychom motoristy, kteří se chovají obvyklým způsobem," konstatuje Petr Kůt.

Je nám líto, že se dnes od nás nedozvíte, na čí straně je pravda - zejména to mrzí autora Petra Kološe, který s přípravou strávil mnoho hodin. Případ budeme samozřejmě sledovat nadále a ve chvíli, kdy nezávislý soud vydá konečné a definitivní stanovisko, se k případu vrátíme.

A ještě jedna věc. I když jsme dnes řešili případ jedné pojišťovny, jsou podle odborníků na našem trhu i další, které používají velmi podobné mechanismy. Zatím tedy platí jediné: neexistuje nikdo, kdo by to jednoznačně a pravomocně "rozseknul" a řekl, na čí straně je pravda.