Pomoc železárnám a odpor EU, pozdní platby VZP, úspěchy lyžařky Neumannové

Stručný přehled událostí

Sněhová kalamita způsobila tento týden komplikace na většině území České republiky. Problémy mělo i letiště v Ruzyni.

"Omezení provozu" - tento nápis v úterý na své ordinace vyvěsilo na osmdesát procent ambulantních lékařů, zubařů a lékárníků. Jaké problémy má české zdravotnictví? To se dozvíte asi za dvacet minut od mluvčího VZP, Jiřího Suttnera.

Vláda chce dát více než dvě miliardy Třineckým železárnám a musí to vysvětlovat Evropské unii. Jaké důvody ji k tomu vedou, na to odpoví ministr průmyslu a obchodu Milan Urban.

Spojené státy zavedly nový program kontroly cestujících na hranicích při vstupu do země.

Velké problémy má Itálie. Vedení jedné z největších firem - Parmalatu, zpronevěřilo obrovské finanční prostředky.

Běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová vyhrála podruhé za sebou závod Světového poháru, tentokrát ve švédském Falunu.

Situace kolem vyplacení peněz Třineckým železárnám

Vláda hodlá dát více než dvě miliardy korun prosperující soukromé ocelářské firmě - Třineckým železárnám. Právě tato firma tvrdí, že byla poškozena při restrukturalizaci ocelářství. Stát totiž už výrazně finančně vypomohl dvěma ostravským společnostem - Vítkovicím a Nové huti, která je přímým konkurentem Třineckých železáren.

Přes protesty Evropské komise nakonec úředníci přišli na to, za jakých podmínek by železárnám přece jen mohli zmíněné dvě miliardy vyplatit. Zdůvodnění zní stručně takto: Náhrada části prostředků, investovaných do výzkumu a ekologických a sociálních opatření. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban o tom jednal tento týden v Bruselu s komisařem Mariem Montim. Evropské unii se ale stále nápad naší vlády příliš nezamlouvá. Proč? Na to se teď ptám dlouholetého zpravodaje v Bruselu, Milana Fridricha.

Host (Milan Fridrich): Protože se nemohou vyplácet peníze zpětně. Evropská komise má pro ocelářství velmi tvrdá pravidla, co se týče hospodářské soutěže a státní pomoci a co se týče Třince, tak hlavní problém je v tom, že i kdyby Třinec dostal peníze na ochranu životního prostředí, na to, že by proškoloval lidi nebo že by investoval do věcí, jak už vláda jmenovala, tak by to musely být peníze, které se teprve utratí a ne které byly utraceny a v tom je zásadní problém. Pokud by vláda chtěla dát peníze Třinci jako kompenzaci, tak pro to není v evropské legislativě žádný precedens. Do ocelářství se mohou dát peníze pouze za těchto podmínek. Pokud dochází k útlumu výroby v nějaké továrně, což třeba je právě případ Nové huti nebo Vítkovických železáren. Nebo, když ona ocelárna má vysoké výdaje na ochranu životního prostředí a nebo když musí propustit třeba dva - tři tisíce pracovníků a on neregion ze sociálních důvodů potřebuje peníze. No a továrna je může poskytnout tím, že například proškolí ony lidi předtím, než je propustí na jiná pracovní místa. To jsou tedy věci, které by mohla česká vláda udělat. No a v neposlední řadě je tady také takové podezření, že vláda nakládá ne příliš rozumně s penězi daňových poplatníků a že vlastně dávat peníze prosperujícímu podniku v Evropské unii není možné ani v jiných oblastech, natož v citlivém ocelářství.

Třinecké Železárny a výplata dvou miliard

H. Hikelová: Ve studiu teď vítám ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, hezký podvečer.

Host (Milan Urban): Dobrý podvečer.

H. Hikelová: A Janu Havligerovou, redaktorku Hospodářských novin. I vám hezký podvečer.

Host (Jana Havligerová): Dobrý večer.

H. Hikelová: Pane ministře, měl Milan Fridrich pravdu, když říkal, že Evropské komisi se nelíbí především to, že Třinecké Železárny by měly dostat peníze jako kompenzaci zpětnou, to znamená peníze, které už investovaly, utratily je, dostaly by to jako náhradu?

Host (Milan Urban): Váš komentátor v mnohém pravdu neměl a směšoval mnoho věcí dohromady. Za prvé směšoval tvrdou a měkkou podporu. Ta tvrdá podpora se týká právě toho útlumu a propouštění a ta samozřejmě musí být povolena výjimkou a to je ten již schválený materiál, který se jmenuje Dodatek přístupové smlouvy o restrukturalizaci ocelářského průmyslu a to není cesta, kterou zvolila vláda. Tedy nemá smysl příliš ji dále diskutovat. Co se týká té měkké podpory, tak to je návrh a rozhodnutí vlády, ta měkká podpora souvisí s národními programy, které jsou běžně využívány a vláda navrhuje oblasti, v kterých by bylo možné tuto měkkou podporu využít a to samozřejmě není v Evropské komisi a v Evropské unii zakázáno. Musí to být pouze přesně v souladu s pravidly Evropské komise a o tom právě byla debata s panem komisařem Montim.

H. Hikelová: Paní Havligerová, váš komentář k tomu názoru Milana Fridricha, který zazněl na začátku?

Host (Jana Havligerová): Já bych dala za pravdu, co se týká vysvětlování té podpory, panu ministrovi, ale jiná věc je, že s těmito argumenty přichází vláda po půl roce. Půl roku před tím se hovořilo o tom, že to pro Třinec bude jakási kompenzace za, já si dovolím říci - zpackanou privatizaci ocelářského průmyslu, kdy tedy skutečně mnoho miliard dostala Nová Huť a Vítkovice, tedy konkurenti Třince a domnívám se, že tohle to jsou opravdu dodatečné důvody. Dlužno přiznat, že snad vláda aspoň měla dobré rádce.

H. Hikelová: Pane ministře, je to kompenzace za, jak říká Jana Havligerová, zpackanou privatizaci ocelářského průmyslu?

Host (Milan Urban): Je to kompenzace asymetrického systému, který vznikl. To znamená, že Nová Huť a Vítkovické Železárny obdržely tu tvrdou pomoc, která je právě schválená v rámci výjimky a schválená v tom dodatkovém protokolu. Třinecké Železárny z tohoto procesu byly vyřazeny. Já to považuji za chybu, je to chyba, která zřejmě byla způsobená možnou privatizací. Propojení všech ocelářských podniků, která se poté nerealizovala, ale v každém případě, pokud má být zajištěna životaschopnost všech podniků ocelářských v Severomoravském kraji, tak je potřeba tu asymetrii změnit. Vláda hledá způsob, který by byl přijatelný jak pro Českou republiku, tak samozřejmě pro Evropskou unii, protože jsme se zavázali k pravidlům, která míníme dodržovat. Ale také míníme využít ten koridor, který je vymezen v rámci měkké podpory do 100 procent, tedy maximálně ho využít.

H. Hikelová: Nicméně připomeňme, Třinecké Železárny jsou v současné době prosperující soukromý subjekt historicky, v té krátké historii České republiky. Je to jistý precedens, protože nikdy podpora nesměřovala soukromému subjektu a dalším bodem je to, že české ocelářství se loni, díky oživení na trhu výrazně zotavilo a nic příliš nenasvědčuje tomu, že by ten nárůst a to oživení nemělo pokračovat i v tomto roce. Proč tedy míří další 2 miliardy právě do tohoto odvětví? Nebo mají mířit.

Host (Milan Urban): Jednak tam nebudou mířit peníze v hotovosti nebo převodem účtu, ale je to návrh na oddlužení Třineckých Železáren v té výši a Třinecké Železárny budou muset investovat mnoho finančních prostředků do technologií, aby se mohly skutečně pohybovat na životaschopné dráze, aby tam mohla existovat dlouhodobá perspektiva. A jelikož Třinecké Železárny musely prokazatelně investovat a také investovaly do životního prostředí, do vědy a výzkumu, do rekvalifikací pracovníků, do zřizování pracovních míst, do školení a podobně, tak vlastně vyčerpaly své určité investiční prostředky na toto a není dostatek prostředků, který by zajišťoval skutečně tu roční investiční potřebu a ta symetrie je v tom, že dlouhodobá perspektiva Třineckých Železáren by mohla být ohrožena.

H. Hikelová: Paní Havligerová, je podle vás v pořádku, že stát chce takto pomoci soukromému subjektu?

Host (Jana Havligerová): Já jsem tedy přesvědčená, že z toho, co pan ministr říká, plyne, že prostě si ta firma dobře nerozmyslela své investice. Že tedy měla asi investovat jiným způsobem, myslet na delší dobu dopředu a to, jestli tuto pomoc a v jaké výši Evropská unie schválí, nic nemění na tom, že to zaplatí všichni občané tohoto státu. Oddlužení není nic jiného, než že to jsou peníze, které pudou z daní občanů a mě připadá docela obtížné to vysvětlovat v době, kdy tedy lidem vláda říká, že budou dostávat méně peněz, když budou nemocní, že se bude šetřit na sociálních dávkách a tady se dají peníze podniku, který skutečně prosperuje a jehož vedení, jehož akcionáři odpovídají za rozumnou investiční politiku.

H. Hikelová: Pane ministře?

Host (Milan Urban): Tak reakce je jasná. Například investice do životního prostředí nebyly investice, o kterých by se strategicky muselo rozhodovat vedení Třineckých Železáren, ale byly to prostě závazky, ke kterým se rozhodla Česká republika a připojila k celosvětovým závazkům v této oblasti a to je snižování emisí a podobně. Tedy jsou to investice, vyvolané z vnějšího prostředí do Třineckých Železáren a . .

H. Hikelová: Nicméně tam už ale například stát z těch veřejných prostředků nebo Třinecké Železárny z veřejných prostředků čerpaly 64 miliony korun. Proč tedy další finanční prostředky?

Host (Milan Urban): 64 milionů korun je jistě dost peněz, kdybychom je měli tady my pro své soukromé potřeby, ale jistě uznáte, že 64 milionů korun pro tak rozsáhlé investice do odsíření a podobně neznamenají vůbec nic, to je kapka v moři. Jsou to prostě miliardové záležitosti. A já musím říci, že samozřejmě ten systém, který znamená převod dluhopisů a akcií a nikoliv peněz jako takových je systém, který prohloubí ztrátu České konsolidační agentury a tedy v konečném důsledku bude hrazen z veřejných zdrojů, to já, to já nepopírám, ale je to rozhodnutí vlády. Vláda uložila tento úkol ministru průmyslu a obchodu a já si myslím, že ten úkol plním docela dobře. A definitivní rozhodnutí není ani na vládě, ani na Evropské komisi, ale na Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

H. Hikelová: Toho Černého Petra má teď v ruce, dá se říci, Antimonopolní úřad. Dá se očekávat, jak rozhodne, paní Havligerová?

Host (Jana Havligerová): Já si myslím, že to není Černý Petr, ten zůstává pořád v rukou vlády, protože je fakt, že ještě v květnu, kdy se o této pomoci hovořilo jako o jakési satisfakci za to, že ostatní dostali a Třinec nedostal. Pan spolumajitel Třineckých Železáren Chrenek říkal, teď je řada na nás, velmi tvrdě, tak v té době se šéf Antimonopolního úřadu pan Bednář vyjadřoval o tom, že ano, tím, že dostala Nová Huť a Vítkovice mnohamiliardovou pomoc, takže mohla být porušena hospodářská soutěž a že je tudíž nakloněn tomu, aby peníze dostal i Třinec. V tom případě já si nemohu pomoct, že už je podjatý a teď jenom hledá, když to nejde tímto způsobem, jak zdůvodnit onen měkčí postup.

Host (Milan Urban): Tak já bych rozhodně jako ústavní činitel si nemohl dovolit vyjádření, které by zpochybňovalo nezávislost Antimonopolního úřadu, čili já jsem přesvědčen, že je skutečně nezávislý a že v rámci svého práva a povinnosti rozhodne zodpovědně a vláda, to musím jednoznačně podtrhnout, bude toto rozhodnutí respektovat.

H. Hikelová: Pane ministře, pokud Třinecké Železárny dostanou tuto státní pomoc ve výši více než dvou miliard korun, kde máme záruku, že v budoucnu nepoputují další peníze jako státní pomoc právě do ocelářství?

Host (Milan Urban): Ta záruka je jednoznačná. Protože v tom návrhu vlády, v tom rozhodnutí je, že tím jsou vypořádány všechny možné budoucí požadavky, čili že nepřichází v úvahu, aby jakékoliv další mohly někdy nastat.

H. Hikelová: Nemohou se ozvat subjekty i z jiných odvětví hospodářství, které řeknou, Třinecké železárny dostaly dvě miliardy, my chceme investovat také do životního prostředí, proč my nemáme nárok na státní pomoc?

Host (Milan Urban): Tady samozřejmě nikdo obdobný způsob použít nemůže, protože tento způsob je vázán na restrukturalizaci ocelářství, na všechny ty podmínky, které byly stanoveny v České republice a v Evropské unie a rozhoduje o nich samozřejmě vláda. Není to nějaký automatický systém.

Host (Jana Havligerová): Ale mě tedy napadá hned jeden další příklad, kdy by se to mohlo přihodit, a to jsou hnědouhelné doly. Jistě, jejich privatizace ještě není dokončena, ale to je zrovna obor a odvětví, kde mě napadá, že by mohlo přijít totéž a toto by jako neblahý precedens sloužit mohlo.

Host (Milan Urban): No, to by mohlo přijít v úvahu pouze tehdy, když by nám Evropská unie říkala, kolik máme těžit, kolik má být objem roční těžby a podobně. To nám samozřejmě nikdo takové limity nedává, to je naše národní rozhodnutí a tedy z tohoto důvodu je to, podle mého názoru, příklad sice zajímavý, ale přece jenom trochu nesouvisející.

H. Hikelová: Tolik tedy hosté ve studiu, ministr průmyslu a obchodu Milan Urban a novinářka Jana Havligerová z Hospodářských novin. Děkuji a na slyšenou.

Host (Jana Havligerová): Na slyšenou.

Host (Milan Urban): Na shledanou.

Program Spojených států při kontrole na hranicích

Míříme za oceán. V tomto týdnu se totiž mimo jiné v uvozovkách - vytáhly i Spojené státy. Zavedly nový program kontroly cestujících na hranicích při vstupu do země. Na letištích a v přístavech se tak musí nyní cestující s vízem nechat vyfotit a poskytnout úředníkům otisk jednoho prstu. Jak zjistila spolupracovnice Radiožurnálu ve Spojených státech, Eva Lizcová, program US VISIT vyvolává řadu podrážděných reakcí. Především proto, že se vztahuje jen na některé národy.

Redaktor (Eva Lizcová): Kritici tvrdí, že program US VISIT nemá nic společného s bezpečností a že jeho hlavním posláním je rasová a etnická selekce lidí a jejich monitoring. Výkonný ředitel Centra pro výzkum přistěhovalecké politiky ve Washingtonu DC - Mark Krikorian s tímto tvrzením ale nesouhlasí.

Překlad projevu Marka Krikoriana: Vízová politika Spojených států se neřídí barvou pleti. Poláci musí mít vízum, Japonci ho nemusí mít. A důvod je jednoduchý. Riziko, že tu Polák zůstane žít ilegálně je větší než u Japonce.

Redaktor (Eva Liscová): Uvedl Mark Krikorian pro americkou rozhlasovou stanici NPR a zároveň přiznal, že program US VISIT je především kvalitní monitorovací systém, protože americké orgány doteď neměly přehled o tom, kdo a jak dlouho se ve Spojených státech zdržuje. Na druhou stranu ale Imad Hamad - ředitel Americko-arabského protidiskriminačního centra v Detroitu taktéž ve vysílání NPR přiznal, že není jasné, zda se Americe takto podaří bezpečnost v zemi opravdu zvýšit.

Překlad projevu Imada Hamada: Nemyslím si, že otisky prstů cestujících by mohly výrazně pomoci v ochraně před teroristy, protože když se podíváme do minulosti, tak teroristé byli vždy velmi chytří a budou vědět i dne, jak obejít tento jednoduchý systém kontrol. Takže tady je potřeba si položit otázku - jak moc tento systém bude stát a zda jsou to efektivně vynaložené peníze

Redaktor (Eva Liscová): Mark Krikorian k tomu dodává, že program US VISIT možná nepomůže dostatečně efektivně ochránit zemi před teroristy, ale bezpečnost ve Spojených státech jistě zvýší.

Překlad projevu Marka Krikoriana: Některé evropské země například doteď nemají ani strojovně čitelné pasy, které obsahují metrické údaje o dané osobě.

Redaktor (Eva Liscová): Řada cestovních agentur má strach, že nový program negativně ovlivní turistický ruch. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti ale tvrdí, že každý cestující s vízem musí tak jako tak projít kolem úředníka a předložit svůj pas. A když už se u toho zároveň vyfotí a otiskne jeden prst, nejedná se o žádné velké zdržení. Nicméně všichni cestující si to nemyslí.

Překlad projevu jedné cestující: Trošku nás to obtěžovalo, protože to trvalo asi dvě až tři minuty.

Redaktor (Eva Liscová): Říká Ratana, která na mezinárodní letiště Oher v Chicagu přilétla z Thajska.

Překlad projevu Vince Burka: Bylo to stejně rychlé jako kdykoliv předtím a není na tom nic složitého, trvalo to tak dvě minuty. A když to pomůže zvýšit bezpečnost, tak mi to nevadí.

Redaktor (Eva Liscová): Dodává protinázor Vince Burg z Francie. Americká média ale systém kritizují, protože tvrdí, že bezpečnostní složky stejně v databázi otisky prstů teroristů nemají.

H. Hikelová: To zjistila Eva Liscová.

Možnosti identifikace osob

Jak jsme slyšeli, tak kromě standardních kontrol a dotazníků je na tahu moderní technika. Podle expertů se bude stále více využívat takzvané biometriky. Ta k identifikaci člověka využívá jedinečnosti jeho tělesných znaků. Hezký podvečer teď přeji Jiřímu Matasovi z katedry kybernetiky ČVUT.

Host (Jiří Matas): Dobrý den.

H. Hikelová: Kterých tělesných znaků nebo chování se dá využít k co nejpřesnější identifikaci člověka?

Host (Jiří Matas): Tak je toho poměrně mnoho, víc než by si člověk mohl představit. Kromě známých otisků prstů, fotografie tváře máme tvar ruky, tvar žilního řečiště v ruce, tvar ucha, způsob řeči, podpis. Druh chůze - to se používá řekněme na letištích na větší vzdálenost až po takový science fiction jako sítnice, rohovka, která tedy není science fiction, to se používá. Je toho hodně a například bude v budoucnosti ještě více - čichové senzory - umělý pes.

H. Hikelová: Jaké technické možnosti už existují teď a kterých těch metod se používá teď nejvíc?

Host (Jiří Matas): Tak, velkou část trhu, když se bavíme o tom, co není ve vývoji, ale už existuje ve formě produktu, tak otisky prstů mají mnoho východ - jsou jednoduché, spolehlivé, ověřené dlouholetou praxí, takže se ví, jaká je možnost, pravděpodobnost, že někdo projde. Hodně se pracuje na zpracování fotografií obličeje, ale to je nespolehlivé - je velice jednoduché se třeba namalovat, nalíčit, vzít si brýle, vous, aby takovou metodu šlo ošálit. Hlasová vstup funguje poměrně dobře, má výhodu, že se dá používat po telefonu. Překvapivě hodně se používá geometrie ruky - položíte ruku na podložku, kde jsou jakési kolíky a ty kolíky měří šířku prstu a podobně. A třetí taková technologie v podstatě z těch používaných nejbezpečnější je analýza duhovky, která má jedinou nevýhodu, že musíte přikládat oko k senzoru, což je pro mnoho lidí nepříjemné a nebezpečné to není, protože je tam standardní kamera a držitel patentu tvrdí, že naděje, že se splete je asi jedna ku milionu. To je velmi spolehlivá metoda. Používá se například na letišti Heathrow pro cestující, kteří se chtějí vyhnout prohlídce.

H. Hikelová: Dá se některá z těch metod označit za nejjistější a zároveň nejbezpečnější? Co se týká identifikace lidí a právě třeba těch zmíněných kontrol na letištích?

Host (Jiří Matas): No tak nejjistější asi je v současné době systém založený na analýze duhovky, ale když se zavádí systém, tak kupodivu bezpečnost není zdaleka faktorem, který je nejdůležitější - rozhoduje cena, to, zda uživatelé systém přijmou. Možná teda u hraničních kontrol uživatel musí přijmout to, co po něm vyžaduje úředník, ale třeba řekněme k přístupu do svého bankovního konta nebo do počítače - tam si to můžete docela řídit. Takže přijatelnost, náklady, spolehlivost.

H. Hikelová: Jak finančně náročné je například využití otisků prstů. Jak daleko je ta budoucnost, že místo například PIN kódu při zadávání v bankomatu, budu moc použít jednoduše otisk prstu a ten asi neztratím nebo nezapomenu, na rozdíl od toho PIN kódu?

Host (Jiří Matas): Cena snímače otisku prstů je pod deset dolarů a pokud se stane a bude vyrábět ten snímač ve velkém . to už se vlastně děje, tak to budou jednotky dolarů, to znamená úplně nezajímavá cena. Cena srovnatelná, já nevim, s tlačítky na klávesnici. Problém je, například v Americe zkoušeli takovýmto způsobem nahradit klíčky od auta, ale pokud je třeba na středozápadě mínus třicet, tak se k tomu senzoru lepíte. A pak tady máme ještě, je tam celá řada technických otázek, například: je poměrně jednoduché vyrobit kopii někoho otisku prstu, takže on tady zanechá otisk prstu, vy si sejmete, vyrobíte si umělohmotný otisk a už ho máte a máte ho ode mě jednou pro vždy. Já můžu změnit svůj podpisový vzor, ale toto změnit nemůžu. Takže to, že to neztratím a mám to navždy má i svoji nevýhodu, že při ztrátě se nedá nahradit, narozdíl od toho PINu.

H. Hikelová: Dohledná budoucnost z pohledu Jiřího Matase z katedry kybernetiky ČVUT. Po krátkých zprávách se snad společně dozvíme, co se děje s penězi, které odvádíme na zdravotní pojištění a proč platí VZP lékařům a zubařům se zpožděním. Těšit se můžete také na fejeton Jana Pokorného. Jeho pohled na zdravotnictví by vaši pozornost určitě přitáhnout měl. Příjemný poslech vám přeje Hana Hikelová.

Protest lékařů proti vládě a situace kolem zdravotních pojišťoven

Omezení provozu, tak právě tento nápis v úterý na své ordinace vyvěsilo na osmdesát procent ambulantních lékařů, zubařů a lékárníků. Konal se první velký protest proti vládě. Téma nejen pro redaktorku Radiožurnálu Blanku Číhalovou.

Redaktor (Blanka Číhalová): Důvodem protestu bylo, že kabinet podle ambulantních lékařů a lékárníků neřeší jejich finanční problémy. Stará se prý pouze o nemocnice. Za potíže ambulantního sektoru prý při tom mohou zdravotní pojišťovny, které platí pozdě.

Projev majitelky lékárny: Splatnost je dvacet dnů, ale oni tuto splatnost nedodržují a v průměru se to pohybuje čtyři až šest týdnů splatnosti. Takže my pak nemáme z čeho platit dodavatelům.

Redaktor (Blanka Číhalová): Říká majitelka jedné z lékáren v centru Zlína. Dana Nedělková, praktická dětská lékařka z Prahy, dodává, že provoz dotuje ze svých peněz.

Host (Dana Nedělková): Skutečně musím na svým běžným účtu mít alspoň tři měsíce dopředu peníze na to, abych poplatila provoz tý ordinace, protože nevím, kdy ty platby prostě dostanu.

Redaktor (Blanka Číhalová): Dlužné částky se často pohybují v řádu statisíců korun. Ambulantní lékaři a lékárníci se obávají, že když nebudou dostávat peníze včas, bude ohrožena kvalita péče o pacienty.

Host (Bohuslav Procházka): Lékaři dostávají nyní peníze s čím dál větším zpožděním, dostávají se do finančních problémů a my již se obáváme, že dojde ke krachům prvních ambulancí a k zavírání ordinací.

Redaktor (Blanka Číhalová): Říká kutnohorský lékař Bohuslav Procházka. Horší následky by to mělo v regionech, lidé by museli za péčí dojíždět. České daňové poplatníky přitom zdravotnictví stojí ročně sto sedmdesát miliard korun. Ministryně zdravotnictví Marie Součková podle svých slov problémy ambulantních lékařů a lékárníků víceméně chápe.

Host (Marie Součková): Také jsem byla ambulantním lékařem a právě proto, že mám problémy systému zažitý na kůži vlastní, kdy opravdu mnohdy bylo z prodlení ve splatnosti za poskytnutou zdravotní péči, kdy jsem si i já byla nucena vypůjčovat peníze, abych mohla zaplatit zaměstnancům a nebo zaplatit pronájmy, tak dobře vnímám a beru jejich stávku jako symbolickou.

Redaktor (Blanka Číhalová): Ministryně si stojí za tím, že pomáhá také ambulancím. Situaci má podle ní pomoci vyřešit fond, kde budou prostředky právě na ambulantní péči. Lhůty ve splatnosti podle Součkové zkrátí i další finanční injekce - tři a půl miliardy korun za odkup za zaniklé podniky a firmy v konkurzu a za odkup pohledávek Českých drah. Ambulantní lékaři a lékárníci upozorňují, že problémy s pozdními platbami mají hlavně se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, někde prý zpoždění dosahuje až čtyřiceti dnů.

Host (Marie Součková): Je to především Všeobecná zdravotní pojišťovna, která dá se říci v pravidelných intervalech, se dostává do problémů a není schopna dostát smluvním podmínkám a také ten dosavadní stav je takový, že vlastně je příliš mnoho nabídky a je menší poptávka.

Redaktor (Blanka Číhalová): Pojišťovny si pak podle Součkové nekonkurují v kvalitě nabízené péče, ale spíš v kvantitě - tak aby nepřišly o pojištěnce.

H. Hikelová: Všeobecná zdravotní pojišťovna, tak ta se tento týden v médiích kromě Ministerstva zdravotnictví a vlády skloňovala snad ve všech pádech. Ve studiu proto vítám mluvčího VZP Jiřího Suttnera. Hezký podvečer.

Host (Jiří Suttner): Dobrý podvečer, dobrý večer.

H. Hikelová: Kde je ten zakopaný pes? Proč VZP platí ambulantním lékařům, zubařům a lékárníkům s větším zpožděním než například další pojišťovny?

Host (Jiří Suttner): Tak Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky neplatí jenom těmto smluvním partnerům, ale všem s určitým zpožděním, které v průmětu dosáhlo v loňském roce cirka dvaceti až pět a dvaceti dnů.

H. Hikelová: Takže není to těch čtyřicet, jak tvrdili někteří?

Host (Jiří Suttner): Těch čtyřicet, maximálně pět a čtyřicet dnů, to bylo v některých skutečně extrémních případech. Ještě ale na začátku prosím mi dovolte, abych mohl konstatovat - VZP není příčinou současného stavu ve zdravotnictví. Je stejnou obětí.

H. Hikelová: To ani netvrdím.

Host (Jiří Suttner): Ano, ale mnozí novináři ano. A já tedy říkám, že je stejnou obětí chybně nastaveného systému jako poskytovatelé zdravotní péče, kterým, a znovu zdůrazňuji, ne z vlastní viny, zpožďuje VZP své platby a v podstatě nemá legitimní možnosti, tedy ani právní, ekonomické, organizační či jiné, aby ten stav změnila.

H. Hikelová: Proč platíte těm nemocnicím například dřív než těm ambulantním lékařům nebo zubařům? Jaký vliv na to má VZP? Kdy, komu a jakou sumu zaplatíte?

Host (Jiří Suttner): Já bych neřekl dříve, protože my samozřejmě nemůžeme upřednostňovat žádného ze svých smluvních partnerů, to by mělo i trestně-právní důsledky, ale je tady jeden důležitý fakt a to je, že v podstatě nedošlo již po několikáté období k dohodě mezi zdravotními pojišťovnami a lůžkovými zdravotnickými zařízeními. A ta situace vyústila v to, že Ministerstvo zdravotnictví ten mechanizmus a výši úhrad stanovuje svými vyhláškami. VZP platí samozřejmě lůžkovým zdravotnickým zařízením nejvíce, to znamená více než padesát procent z celkového objemu svých finančních prostředků a další čtvrtinu finančních prostředků vrhá do plateb za léky a prostředky zdravotnické techniky. A tam opět Ministerstvo zdravotnictví stanovuje výši úhrad svými vyhláškami. Je to tedy pět a sedmdesát procent našich nákladů, které prakticky nemůžeme vůbec ovlivnit.

H. Hikelová: Vím, že by to bylo na podstatně delší debatu, nicméně, jaké kroky, stručně, je podle vás nutné udělat, aby se ten systém narovnal, a aby k tomu zpožďování nedocházelo?

Host (Jiří Suttner): Tak my to můžeme rozdělit v zásadě na dvojí opatření. Zejména na straně nákladů, o kterých my tvrdíme, že jsou nekontrolovatelně vysoko nebo nekontrolovatelně se zvyšují a potom na straně příjmů. A platí to, trvám na tom, je to skutečně tak, že výdaje na úhrady zdravotní péče převyšují příjmy Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Je to tak, že vybíráme o čtyři procenta více na pojistném, než v předchozích obdobích, ale vydáváme o více než devět procent a ty náklady tedy převyšují příjmy a jak tedy na ten stav reagovat? Tak na straně nákladů především je to o cílených kontrolách, které mají zjistit odůvodněnost a oprávněnost poskytování zdravotní péče, především na tom úseku následné péče, hospitalizací s velmi dlouhou délkou trvání. Prostě budeme a musíme odmítat financování jasně sociálních hospitalizací z prostředků veřejného zdravotního pojištění. A že řada těch dlouhodobých hospitalizací je skutečně důsledkem sociálním, nikoliv medicínským, o tom dneska snad již nikdo nepochybuje. Budeme kontrolovat odůvodněnost, oprávněnost i krátkodobých hospitalizací, zejména těch jedno, dvoudenních, které prostě jsou hospitalizacemi umělými a neodůvodněnými. Musí se zdokonalit a zvýšit efektivita stávajících a zavedení nových kontrolních a regulačních mechanizmů. Celá Evropa vyspělá reguluje a prostě bez regulací to nejde, nemůžeme dovolit, aby bylo plýtváno s prostředky například na léky tam, kde je možné léčit lékem levnějším, tak není důvod, když má stejné medicínské dopady, aby bylo léčeno lékem drahým, velmi drahým, třeba jenom proto, že je vyvíjen určitý tlak z farmaceutických firem a nebo, že za panem doktorem prostě někdo příde a nabídne mu dovolenou za to, že bude předepisovat nějaký lék.

H. Hikelová: To se děje?

Host (Jiří Suttner): Já vím, že to zní strašně natvrdo, ale prostě ty poznatky máme a já si za tím tvrzením stojím.

H. Hikelová: To je řada kroků, které nás doufejme v tomhle roce čekají, protože do konce ledna by měla být představená ta reforma zdravotnictví, na které pracuje koaliční komise. Přiznejme si, že ten problém není pouze v tom, jak drahé to pojištění je, ale také v té kontrole. My příliš nevíme, co si za nás, jako za pacienty, účtují lékaři. Co si účtují zdravotnická zařízení. Každý občan má právo požádat svoji zdravotní pojišťovnu, aby mu dala k dispozici výkaz toho, jaké body si účtovala zdravotnická zařízení a lékaři. Využívá toho veřejnost? Využívají toho pojištěnci, že by si požádali o nahlédnutí do těchto materiálů?

Host (Jiří Suttner): Já jsem nesmírně rád, že jste to vzpomenula, samozřejmě ze zákona vyplývá pojištěncům právo jedenkrát ročně požádat o sdělení, co za ně a v jakých termínech uhradila. To znamená přesvědčit se.... .

H. Hikelová: Využívají toho pojištěnci?

Host (Jiří Suttner): Využívají, naši pojištěnci toho využívají, ale stále je to velmi malé procento pojištěnců. My teď k tomu, co je zajímavé tak, co se stane...

H. Hikelová: A co se stane, pokud ten pojištěnec zjistí, že v tom výkazu je něco, co nevyužil? Jestliže je tam například datum, že byl u zubaře v den, kdy tam rozhodně nebyl a může prokázat, že tam nebyl. Co se potom děje, jak na to může VZP reagovat?

Host (Jiří Suttner): To je.... to má právě v rukou ten pojištěnec, proto jsem řekl, to je první fáze. Jestliže zjistím, že byla vykázána a pojišťovnou zaplacena péče, která nebyla provedena, pak bych se měl obrátit na svoji zdravotní pojišťovnu, upozornit na ten problém a zdravotní pojišťovna provede revizi, kontrolu. Ale my se setkáváme s tím, že ve finále velká, bohužel velká většina, velké procento těch pojištěnců, kteří nám toto sdělí, jaksi nejsou ochotni spolupracovat. Přece nepůjdou proti tomu svému panu doktorovi. To je ale velká chyba. Protože my jsme jenom za rok 2002 zaplatili lékařům 147 milionů korun, které jsme díky kontrolám a díky spolupráci s některými pojištěnci nakonec uznali jako neoprávněné ..... neoprávněně zaplacené a to skutečně může být špička ledovce. A jestliže tam máme takové případy, že stomatolog nám vykáže, že pojištěnci vytrhal tolik a tolik zubů a tolik a tolik jich zaplomboval a ten pojištěnec ty zuby nadále s úspěchem používá, protože ty zuby prostě má, pak to už hraničí tedy s trestně-právní odpovědností a já mohu říci, že máme případy, kdy se obracíme na orgány činné v trestním řízení a kdy již byli tito lidé za takovéto protiprávní jednání odsouzeni. Ale na druhou stranu ta profesní skupina lékařů je skupina s vysokým morálním kreditem a s vysokým společenským kreditem a skutečně se jedná o případy ojedinělé, ale bohužel se může jednat o desítky milionů korun.

H. Hikelová: Pokud byste něco takového zjistili i u zdravotnického zařízení - u nemocnice, která by účtovala body za pacienta a to ošetření by mu neposkytla. Má odvahu VZP takovému smluvnímu partnerovi vypovědět smlouvu, nebo z toho máte v rámci konkurenčního boje víceméně strach, protože ti pojištěnci by mohli přejít k pojišťovně, která.... jiné pojišťovně, konkurenční, která tu smlouvu nevypoví?

Host (Jiří Suttner): Vypovědět smlouvu lze za určitých podmínek, které jsou právě specifikovány tou smlouvou a není důvod, abychom vypovídali smlouvu, protože nás nemocnice nějakým nebo lůžkové zdravotnické zařízení obecně, třeba nějakým způsobem ošidí. My opravdu zjišťujeme, že to pochybení ve většině případů bývá omylem. Omylem zapsané rodné číslo, nesprávně vykázaná péče. Řadu těch případů dokážeme společně s těmi našimi smluvními partnery narovnat, ale je pravdou, že jsou lůžková zařízení, kterým jsme desítky milionů uplatnili a ve finále strhli. Dokážeme to, ale zrušit smlouvu je, opravdu až tím posledním opatřením, to znamená, připravit toho našeho pojištěnce o zařízení, které je pro něj třeba dostupné. To si rozmyslíme, protože my nechceme. Ale není to o konkurenčním boji mezi pojišťovnami, je to prosím právo toho pojištěnce, aby se rozhodl, ke které pojišťovně se bude registrovat.

H. Hikelová: Ministryně zdravotnictví Marie Součková už delší dobu navrhuje zavést oceňovací systém zvaný DRG. Tedy zavést standardy pro určování a oceňování diagnózy. Já jenom připomenu, že ten systém vznikl, alespoň podle těch dostupných informací v šedesátých letech ve Spojených státech a používá se běžně v Německu, Belgii, Švýcarsku a řadě dalších zemí. Pokusím se vysvětlit o co jde. Jde o zařazení pacientů do určité skupiny, podle jejich nemoci. Pro zařazení je důležitá hlavní diagnóza, popřípadě operační výkon, a ten systém DRG pak sleduje, jakým způsobem se kde tato nemoc léčí, jaké se dělají operace, jak dlouhá je hospitalizace, kolik je například nutných vyšetření. Dovoluje to tak, alespoň částečně porovnat produktivitu a kvalitu péče v jednotlivých nemocnicích. Bylo to vysvětlení takto v pořádku?

Host (Jiří Suttner): Bylo, ona je ta problematika velice složitá, ale nemám proti tomu připomínek. Ale neodpustím si...

H. Hikelová: Ale VZP už ale v roce 97 právě zahájila pilotní projekty, trvaly dva roky, a v roce 99 jste navrhli aplikaci tohoto systému v praxi a řekli jste, že už není potřeba jej zkoušet, protože se osvědčil. Mimochodem z těch materiálů jsem vyčetla, že například tento pilotní projekt ukázal na to, že jednoduchý zánět slepého střeva se u nás léčí v ceně od osmi do devatenácti tisíc korun. Jak nyní VZP může ovlivnit to, jestli nemocnici zaplatí osm nebo devatenáct tisíc a jak by to bylo v případě zavedení toho systému DRG.

Host (Jiří Suttner): My jsme prostě chtěli přispět k urychlení aplikace tohoto systému do úhrad v České republice. Ten důvod je naprosto logický - chtěli jsme vyspecifikovat případné dosud nepoznané nedostatky systému tak, aby se mohly projevit a mohly být co nejdříve řešeny a chtěli jsme vlastně dospět k tomu, že se zprůhlední finanční toky mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi, aby se mohly financovat podle toho, jaké provádějí výkony, jaká je kvalita jejich péče a vlastně dosáhnout toho, aby peníze sledovaly pacienta. Chtěli jsme financovat péči pacientovi skutečně poskytnutou, zamezit nežádoucímu odlivu finančních prostředků ze zdravotních pojišťoven u konkrétních nemocnic a také nutnost vracet přeplatky. To znamená zprůhlednění toků finančních prostředků, zkvalitnění péče ve finále a hlavně věděli bychom prostě za co platíme. Ale hovořit teďko o tom, jestli by to bylo osm, deset nebo dvanáct tisíc, každý případ může být jiný a právě ty diagnózy dokáží rozlišit i to, zda ten případ byl komplikovaný a není to takové prostě házet všechny případy do jednoho pytle.

H. Hikelová: Ten systém měl být podle původních informací zaveden od začátku letošního roku po jistém nátlaku zejména nemocnic. Marie Součková přistoupila na půlroční zpoždění tohoto systému. Proč nemocnice mají takové výhrady k zavedení takového systému?

Host (Jiří Suttner): To je otázka spíše na nemocnice a já už jsem tady naznačil, že to má přinést mimojiné zprůhlednění toku peněz a tam možná bude trošičku takový ten zakopaný pes. Ale v každém případě je tady jedna důležitá informace, my jsme se dohodli s Asociací českých a moravských nemocnic, teďko ve středu 7. ledna a podepsali jsme ujednání o použití systému úhrad podle DRG. Ono to bude v takovém malém procentu, ale v podstatě už se ta situace někam posunula a i když to není zakotveno do vyhlášek, tak asociace říká, že je doporučí těm svým členům, aby v tomto duchu postupovali.

H. Hikelová: Zavedení tohoto systému zvažuje i ta zmíněná koaliční komise expertů, která připravuje reformu zdravotnictví. Mimochodem, vy jste přizváni na jednání k reformě zdravotnictví jako výrazný partner, co se týká té situace ve zdravotnictví v České republice?

Host (Jiří Suttner): Jako největší plátce, jako pojišťovna s největším počtem pojištěnců - ne nejsme. Ono je to v té rovině politické a my nejsme prostě institucí politickou, politické rozhodnutí bude tím paktem, který může nějakým způsobem ten nemocný systém, a o tom že je nemocný, nemusíme pochybovat, ten nemocný systém napravit.

H. Hikelová: Tolik mluvčí VZP Jiří Suttner. Snad se v nejbližší době dozvíme o budoucí podobě financování našeho zdravotnictví více. Na tahu je teď jednoznačně vládní koalice. Pane Suttnere děkuji a na slyšenou.

Host (Jiří Suttner): Na slyšenou a pěkný večer.

Komentář Jana Pokorného k českému zdravotnictví

No a to ještě není ke zdravotnictví všechno. Jak už jsem avizovala, toto téma zaujalo tento týden také mého kolegu Jana Pokorného:

J. Pokorný: "Shodou okolností zrovna doktor Pekárek - prezident zubařů, ošetřoval tento týden premiéru Špidlovi bolavý zub. Při nepříjemném zákroku, za nějž ještě předseda vlády musel platit, začalo Špidlovi vrtat v hlavě, jestli resort zdravotnictví skutečně nepotřebuje mít v čele populární osobnost, která by prováděla nepopulární opatření.

Kdo je dneska nejvíc populární, ptal se pak mezi čtyřma očima Stanislava Grosse, který jak známo si vzal na starosti mediální politiku ČSSD. Ach popularita, mávl rukou ministr vnitra, tak tak, že neshodil ze stolu fotku svého přítele Antla. Populární jsou dnes už leda tak seriáloví herci.

Špidla, známý mediální nepraktik by na Grossovo povzdechnutí v návalu reformních úkolů hned zapomněl, jenže po příchodu domů do Kramářovy vily zastavil se Vladimír Špidla oproti svým zvyklostem u televize, kde zrovna dávali reprízu předposledního dílu seriálu Nemocnice po dvaceti letech. Primář Blažej právě uklidňoval rozjitřený personál privatizované borské nemocnice. Špidlovi imponovala Blažejova ochota stát v čele zdravotnického zařízení i v době, kdy to s ním jde z kopce a kdy sám primář se ocitá v nelehké osobní situaci. Na manželčinu námitku, že Blažej je pouze seriálová postava, ztvárněná hercem Abrhámem, odpověděl premiér, že v politice taky každý hraje svou roli. Hned jak v pondělí seriál skončí, odvolám Součkovou a navrhnu Blažeje, pronesl předseda vlády pevným hlasem.

Naštěstí jen před manželkou, jinak by se totiž blamoval. Z dobře informovaných zdrojů, blízkých psycholožce Machovcové víme, že v posledním dílu Nemocnice po dvaceti letech vstupuje Arnošt Blažej do ODS. Ihned zavádí v krachující nemocnici ozdravný program nazvaný "Modrá kapačka" a závěrečná scéna, kdy sociálně-demokratický starosta Boru Jáchym se před Blažejem plazí, stižen dalším bolestivým zablokováním zad, zřejmě zachrání na čas Marii Součkovou v čele resortu zdravotnictví."

Neuvěřitelná forma a motivace Kateřiny Neumannové

Aktérkou jedné další z událostí týden byla bez pochyb česká běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. Vytáhla se tím, že se po porodu vrátila ve fantastické formě. Po předvánočním závodě v Ramsau se dokázala prosadit na nejvyšší stupeň vítězů také na Tři krále ve skiatlonu na dvakrát sedm a půl kilometru ve švédském Falunu. Forma naší běžkyně na lyžích zaujala také redaktora sportovní redakce Radiožurnálu Tomáše Kohouta.

Redaktor (Tomáš Kohout): Co více si mohla Kateřina Neumannová přát? Má dceru, která uchvacuje okolí, má formu, vítězí a těší se hlavně nezbytnému zdraví. A co jí také žene vpřed? v Ramsau to byl mimo jiné výborní fanoušci.

Projev Kateřiny Neumannové: Bylo tady hodně Čechů, bylo to příjemný a vím, že na mě volali, že jim mám ukázat, jak závodí český maminy, nó.

Redaktor (Tomáš Kohout): Takže to soupeřkám Kateřina Neumannová ukázala a ve Falunu si dala repete. Obě prvenství se dají srovnávat třeba odstupem od soupeřek. V Ramsau bylo jasné, ve Švédsku těsné. Ovšem je rozdíl jet volnou stíhačku nebo kontaktní skiatlon. A srovnat vítězství před a po porodu, tam je na první pohled jasné jedno - před narozením dcerky nikdy nevyhrála dva závody Světového poháru v řadě. Hormony jako přirozený doping? Půl roku po porodu už ne. A motivace? Tak ta byla obrovská.

Projev Stanislava Frühaufa: Ona byla nabuzená, prostě do nich vletět, že jo, to je jasný. Navíc to má stimul, miminko prostě, který je pro ní priorita, který je pro ní odreagování, takže ten start je pro ní absolutně čistej, bez stresu prostě jo, takže i v tomhle smyslu si myslím, že jí to dost pomáhá.

Redaktor (Tomáš Kohout): Říká trenér Stanislav Frühauf. Může se zdát, že by soupeřky mohly své lyžování zabalit. Pokud by si ale chtěly vzít z Kateřiny Neumanové příklad, asi by se čeští fanoušci nezlobili. Sice by do Mistrovství světa v příštím roce v Obersdorfu stihly otěhotnět i porodit, těžko by na šampionát ale natrénovaly.

H. Hikelová: Škoda, že podobnou motivaci nemají a asi nemohou mít třeba naši skokani na lyžích. Kdo bude na tahu v příštím týdnu a které události přitáhnou pozornost médií i vás posluchačů, tak to se dozvíte opět za týden. Už za malou chvíli vám ale Radiožurnál nabídne Ozvěny dne, tedy souhrn toho, co se stalo dnes a pozornost bohužel opět přitáhl plzeňský obchvat. Příští sobotu se na slyšenou těší Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.