Posláni na sever. Jak se žilo Čechům, kteří museli odjet na nucené práce do Norska?

25. leden 2023

Nacistický systém nucené práce za 2. světové války postihl přibližně půl milionu Čechů. Kromě Německa a území Protektorátu pracovali také v dalších okupovaných zemích – zhruba 1300 z nich třeba v Norsku. Méně známou kapitolu téhle doby zpracovali v knize Posláni na sever společně nordistka Vendula Hingarová a historik Zdenko Maršálek.

„Výzkum začal na oddělení skandinavistiky na Karlově Univerzitě. Naši studenti se učí hlavně jazyk a literaturu, ale mají zájem i o ten třetí pilíř – kulturu a historii. Hledala jsem tedy téma, které by propojilo česko-norské vztahy. Dlouhodobě jsem znala jeden starší česko-norský pár, který se seznámil za války, kdy dotyčný byl nuceně nasazený v severním Norsku. Pak jsem zjistila, že v Norsku byly nasazené tisíce zahraničních pracovníků z různých částí okupované Evropy a tak jsem ke spolupráci přizvala i kovaného vojenského historika Zdenka Maršálka,“ líčí počátky projektu Vendula Hingarová. 

Suvenýry z pozůstalosti

„Do Norska se navíc dostalo i několik amatérských fotografů, kteří měli sebou fotoaparát. K našemu překvapení ho mohli používat a dokumentovali jednak život nuceně nasazeného dělníka, krásy norské přírody i přátelství s Nory a s dalšími zahraničními dělníky. Fascinace Norskou krajinou a krásou je ze snímků zřetelná. Některá fotoalba nasazených spíše připomínají dovolenou než několikaletý nucený pracovní pobyt,“ popisuje nordistka.

Nuceně nasazení Češi v dalekém Norsku. Pozůstalost J. Lébl, J. Novotný, J. Malý

Okolnosti ale nic takového nepřipomínaly. „Náročné byly již arktické podmínky samy o sobě, k tomu se přidávala chatrná výstroj, nedostatečná strava a stísněné ubytování, většinou hromadně v dřevěných barácích, které se daly jen stěží vytopit. K tomu výhrůžky a tresty ze strany německých nadřízených. Strava byla nedostatečná, a to jak z pohledu prosté kalorické hodnoty, tak i složení. Chyběla čerstvá zelenina a ovoce, suroviny byly často staré, zatuchlé. Svoji roli sehrála i nezvyklost – na německé eintopfy mladí hladoví Češi prostě nebyli zvyklí. V prvních měsících sice měli čeští dělníci stejné stravní dávky jako pracovníci němečtí – z pohledu německé administrativy totiž přicházeli z Říše. To se ale brzy změnilo. Jídelníček byl poté jednotvárný a většina jídel byla doslova břečkou. S blížícím se koncem války se dávky dále snižovaly a suroviny byly zaměňovány za náhražky,“ vysvětluje historik Zdenko Maršálek.

Dodává: „Ovšem sami Norové brzy pochopili, že nuceně nasazení jsou stejnými oběťmi okupantů, a že jsou všichni doslova na jedné lodi. Vzpomínky na pomoc a vstřícnost místních se objevují v takřka všech vzpomínkách a deníkových záznamech, které se k nám dostaly.“

Co kromě knihy z výzkumu ještě vzešlo? Které prameny byly nejpodstatnější a jak pomohli pamětníci a jejich rodiny? Proč byli Češi posíláni zrovna do Norska? Jakou práci tam zastávali a za jakých pracovních podmínek? Jak Češi v Norsku trávili volný čas? Jaké měli mezi sebou vztahy? Nakolik udržovali kontakty s německými nadřízenými, ostatními nuceně nasazenými z dalších zemí nebo se samotnými Nory? Navazovali Češi v Norsku i milostné vztahy? A co pro ně znamenal konec války? Jak dlouho trvalo, než se nasazení v rámci repatriace dostali domů? O tom všem hovořili historik Zdenko Maršálek a nordistka Vendula Hingarová ve vltavské Mozaice.

Výzkum probíhá v rámci projektu Česko-severská memorabilia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy je financován Fondy EHP.

Spustit audio

Související