„Potřebuju zalít!“ Chmelaři na Žatecku testují novou technologii, využívat by se jednou mohla po celém světě

„Nacházíme se v okrese Louny. Obora je tradiční chmelařská vesnice v blízkosti řeky Ohře, takže jedinečný prostor, kde se dá pěstovat chmel a využívat vodu k závlaze,“ říká Aleš Mašanský, spolumajitel farmy Loužek Obora. My teď procházíme mezi jednotlivými rostlinami chmele. Na jedné rostlině vidíme hned u země senzor.

„Je to takový alobalový váleček s dvěma čidly, který měří, jakým způsobem teče míza v rostlině. Druhý senzor měří, jak se mění průměr chmelové révy, jak reaguje na stresové faktory a tak dále.“

Efektivní závlaha

Kapky vody ze zavlažování padají z vrchu konstrukce chmelnice, takže zhruba ze sedmi metrů. Bez takového zavlažování by zdejší farmáři kvůli výkyvům počasí chmel pěstovali jen těžko. A senzory jim mohou pomoci zalévat efektivněji.

„Je reálný problém s extrémními výkyvy počasí. My tady naštěstí můžeme zavlažovat, ale počítáme s tím, že tato technologie by nám mohla napovědět, kdy je správný čas a optimální dávka pro rostlinu, tak abychom sem nedali příliš málo, ale zase naopak ani příliš mnoho vody.“

Aleš Mašanský|foto:Ondřej Vaňura, Český rozhlas

Aleš Mašanský teď v mobilní aplikaci ukazuje grafy z meteostanic. Brzy takto on-line uvidí i údaje ze senzorů na rostlinách. V ruce tak bude mít jakési chmelové EKG. „Pokud třeba pršelo nebo zrovna byl teplejší den nebo chladnější noc, tak jsme schopni na základě nasbíraných dat zjistit, jak na to ta rostlina reaguje,“ vysvětluje Ivan Tučník, vedoucí projektu Pro chmel. Na něm se podílejí i zahraniční experti.

Celosvětová spolupráce

„Projekt teď propojuje zhruba deset partnerů různých subjektů z celého světa. Na začátku stál Plzeňský Prazdroj a Microsoft, ale velmi úzce je zapojený třeba Chmelařský institut, Svaz pěstitelů chmele nebo několik start-upů z Kanady, USA a z řady dalších zemí. Takže aktuálně máme v projektu zhruba 40 lidí v týmu – od odborníků na umělou inteligenci z Kanady, agronomů z USA až po vývojáře v Indii.“

Podobné senzory pěstitelé ve světě využívají třeba ve sklenících na rajčatech. Přímo na chmelu ale podle vývojářů nikde jinde než tady na Žatecku zatím nejsou. Rozmístěné jsou na chmelnicích po celém regionu tak, aby pokryly různé typy půd i mikroklimatických podmínek. Cílem je, aby jednou z dat čerpali i ostatní farmáři.

„S měřeními letos začínáme a počítáme, že budou probíhat zhruba tři roky. Pomocí reálných dat, která nasbíráme tady, chceme ten systém vycvičit, abychom pak do budoucna byli schopni mobilní aplikaci se softwarovým řešením na pozadí nabídnout v podstatě všem pěstitelům chmele v ČR. Tam už by nemusely být i senzory.“

Chmelnice na Žatecku|foto:Ondřej Vaňura, Český rozhlas

Strojové učení

Pěstitelům by tak radila umělá inteligence, využívala by třeba satelitní snímky.

„Celý projekt je postaven na tom, a to je to unikátní, že všechna vstupní data, která získáváme z jednotlivých chmelnic, mají být zpracována strojovým učením čili umělou inteligencí,“ popisuje výzkumný pracovník z Chmelařského institutu Pavel Donner.

„Pokud se podaří paušalizovat data z těch šesti lokalit tak, aby fungovala i v ostatních lokalitách v závislosti na nějakých základních vstupních podmínkách, tak potom můžeme uvažovat o tom, že celý projekt by mohl fungovat v rámci celého českého chmelařství, potažmo celosvětového nebo minimálně evropského,“ dodává.