Poznámky k Dvojce a Týdeníku Rozhlas

Týdeník Rozhlas

Výběr dopisů v TR je určován tím, kdo a co do redakce pošle. Není vždy lehké sestavit rubriku tak, aby působila vyváženě a jeden názor na jistý problém byl doplněn názorem jiným.

Vážený pane doktore,

dovoluji si Vám opět po několika měsících napsat mail s několika názory na program rozhlasové stanice Dvojka a Týdeník Rozhlas. Důvodem nejsou opakované výzvy "Napište ombudsmanovi" z čísel 29 - 32  časopisu TR, ale:

  1. to, že Vás považuji za seriózního člověka, který má rozumné názory a v minulosti mi vždy odpověděl na moje maily /nejsem grafoman, nebylo jich moc/
  2. chtěl bych vyjádřit svůj názor na stanici Dvojka, kterou poslouchám pravidelně, skoro denně, především v ranní a dopolední době, případně i odpoledne, ale některé pořady i večer.
  3. také se chci vyjádřit k obsahu Týdeníku rozhlas, jehož jsem stále ještě předplatitelem.

Protože jsem byl na dovolené, reaguji s určitým časovým zpožděním, ale to snad nevadí.

Ad TR 33, str. 4

Obdivuji Vaši trpělivost v odpovědích některým posluchačům. Konkrétně zde. Posluchači se nelíbí název "Vražedné léto". Myslím, že Vaše odpověď daná titulkem "Název je míněn v nadsázce" by byla plně dostačující. Když toto není někdo schopen pochopit již při poslechu a musí kvůli tomu psát "nahoru", nepochopí ani celý Váš vysvětlovací článek.

Ad TR 32, str. 4

Zde si nějaký posluchač stěžuje na "familiárnost" Jana Kovaříka.  To je blbost. Jan Kovařík je velmi sympatický a rozhodně není familiární. Toto chci uvést jako reakci na Vaši logickou poznámku, že "familiárnost je dobré poznávat za pomoci posluchačů". Tak se tímto svým názorem chci postavit na stranu pana Kovaříka.

Budu pokračovat a vyjádřím svůj názor na další komentátory /redaktory, hlasatele, spíkry -nebo jak jim oficiálně říkáte/. Souhlasím s kladným hodnocením pánů Gondíka a Kaloče - jsou dobří. Dobří resp. výborní jsou rovněž Jiří Holoubek se Šárkou Volemanovou. Ti se vám povedli. To, jak se navzájem vtipně a pohotově doplňují, je perfektní. A zůstávají na úrovni, ani náznak nějaké žoviálnosti apod. obvyklé na komerčních rádiích. Ale i pokud někdo z nich je mimo a má zástupce, i tito zastupující jsou dobří. Další z redaktorů, které rád poslouchám, je pan Žmolík. Ale jsou i další, které jednak pro velký počet nebudu jmenovat, určitě bych někoho zapomněl.

Pokud bych měl uvést někoho, kdo podle mého názoru k jisté familiárnosti sklouzává, je to pan Vaňura. Je to vidět hlavně při moderování tzv. "soutěží" dvou posluchačů v odpoledních hodinách. Myslím tím to jeho "fandění". Vůbec tyto tzv. "soutěže" považuji za slabší stránku Dvojky, a kdyby zmizely, jen bych to přivítal. Protože o regulérní soutěž vlastně nejde. Ale to asi víte i Vy sám.

Také z vystupování paní Kostkové cítím jistou "familiárnost", a to její dost časté "chichotání" /výraz, který jsem o ní někde slyšel/ mi sice není moc sympatické, ale jsem dalek toho, abych to hlásal "nahoru", protože vím, že mnoha posluchačům se může líbit.

I na paní Pawlowskou jsem četl podobné kritické poznámky, ale té bych se zastal. To je člověk, který si umí dělat legraci i ze sebe, je vtipná na úrovni a její vystupování se mi líbí.

Pořad Dvojky je pravidelně doplňován zprávami. To je malá slabina Dvojky /ale asi i jiných stanic/. V čem? Netrvají dlouho, jen pár minut, ale pokud je komentátor přečte bez přeřeknutí, je to zázrak. Třeba pan Josef Maršál. Je to jistě slušný a jinak sympatický člověk, tomu se to vůbec nedaří. Ale není sám.

Paní Zitu Senkovou jsem léta považoval za seriózní a sympatickou komentátorku. Ale v poslední době jsem na rozpacích. To, co předvedla v rozhovoru s panem Ivanem Hofmanem asi před 2 týdny /ne poslední, ten vedl pan Kroc velmi korektně/, mě nemile překvapilo. A to prosím není jen můj názor, ale i názor dvou mých známých, s nimiž jsme se zcela náhodně v rozhovoru shodli na stejném dojmu. Ze strany ZS to nebylo oponování jinému názoru, to bylo opakované "odsekávání" názoru IH, který jí asi nekonvenoval, ve stylu "kecáte". Uvidím, jestli to byla jen momentální indispozice, nebo jestli se chce paní ZS i v budoucnu takto vyjadřovat k tomu, zda odpověď zpovídaného je "správná" nebo ne.

Pokud by to pokračovalo, byl bych zklamán.

Toto jsou věci, které mi vadí, ne jestli hrajete tu nebo tu hudbu. Uvedu další příklad. V TR 33 je rozhovor s paní Olgou Sommerovou. To je dáma, která toho jistě hodně dokázala. I na její film o Jiřím Suchém se půjdu rád podívat. Proč má ale tato žena zapotřebí v rozhovoru hlásat, že " je nepochopitelné, že tolik voličů, kteří zažili čtyřicet let nesvobody, volí Babiše a Zemana, bývalé komunisty, kteří se stále jako bolševici chovají"?? Jednak se jí na to nikdo neptal, a jednak celá formulace je klasický slovní průjem.

Další příklad: TR 33, Milan Slezák. Ten končí svůj článek otázkou "A jak to vidíte vy?" Takže, pane Slezáku - prostřednictvím pana ombudsmana - Vám vzkazuji: Je mi smutno z toho, že nadřazujete podvodné jednání nad způsob získání důkazu tohoto podvodného jednání. Odporné nebylo umístění kamery na WC, odporné bylo dlouho neodhalené chování dotyčné osoby. Ale abych byl objektivní: Všechna čest tomu, jak se dotyčný zachoval, když byl odhalen. To doktor Rath je jiný formát!

Ad TR 31:  Nebaví mne číst agitky typu Petr Janoška: Zničíme se plastem? Proč tento článek?  To nejdůležitější z obsáhlého článku se skrývá v jedné větě "Byť hlavním znečišťovatelem moří dnes není Evropa".

Ad TR 30: Petr Holub:

Další článek, který mi po přečtení sděluje: Autor je rozladěn, že průzkumy nevycházejí tak, jak by si přál. Když jeden z průzkumů vyjde "dobře", objeví se další průzkum, který to "shodí". A tak se autor pídí po tom, proč druhý průzkum je jiný než první a produkuje svoje - pro mne jako čtenáře - nezajímavé teorie. Děkuji, na články tohoto typu zvědavý nejsem.

Ad TR 28: Jan Vávra:

Autor nám sděluje, že ČR se postavila proti většinovému mínění a tak se "zařazuje nejen mezi věčné potížisty, ale i teď i mezi osamělé běžce proti proudu času". Opravdu závažné informace!!

Když už je výjimečně otištěn rozumně napsaný dopis čtenářky /TR 29/, musí být okamžitě "přebit" opačnými příspěvky dalších dvou čtenářů /TR 31/. Nebylo by pro mne problém napsat, že jsem si na rozdíl od pisatelky Vackové pana Svěráka přestal vážit za ty jeho politické výroky v poslední době. Myslím si, že člověk, který podepsal Antichartu, by měl mlčet. Jak je vidět, nutkání po popularitě je silnější. Nebo je to už příznak zapomnětlivost, či snad demence? Ale abych se musel se svým názorem hned cpát do tisku jako čtenářka?  A tento časopis to hned musí otisknout? Kde to jsme?

Bohužel, pane doktore, lidí s podobnými názory, jejichž příklady jsem uvedl výše, se v naší společnosti nějak množí, nebo – a to si myslím já jako optimista – se jen stále hlasitěji ozývají. A bohužel tyto názory pronikají v posledních měsících i na stránky Týdeníku Rozhlas. To za Vašeho vedení nebylo.  To byla doba, kdy jsem rád četl v časopise na místě, které dnes ovládli redaktoři ČR Plus /TR 27 až 33 komplet, víc do minulosti jsem nešel/ komentáře Jana Petránka. Ano, vím, tato doba se nevrátí. Ale já se nehodlám smířit s tím, abych četl nebo poslouchal tyto lidi, kteří Vás nahradili.

Tito lidé, kteří se pasovali za jediné ochránce prý u nás ohrožené demokracie, už ovládli stanice ČR Plus i Radiožurnál, takže jsem tyto stanice ke své lítosti přestal poslouchat. A jak je vidět, natlačili se už i do Týdeníku rozhlas. Mojí reakcí na tuto situaci je logicky to, že jsem nedávno ukončil svoje předplatné TR v termínu, do něhož mám zaplacené předplatné.

Zbývá mi než věřit, že tito lidé neproniknou i do stanice ČR Dvojka, kterou - jak jsem již na začátku napsal - rád poslouchám jako poslední slušnou stanici. Proto jsem věnoval tolik svého vzácného času napsání tohoto mailu adresovanému Vám, kterého si vážím a zůstáváte pro mne plně důvěryhodným.

Se srdečným pozdravem a přáním všeho nejlepšího. Ať se Vám daří!

J. V.

______________________________________________________________________

Vážený pane doktore,

děkuji Vám za obsáhlý dopis, v němž mi sdělujete své názory na práci moderátorů Českého rozhlasu i redakce Týdeníku Rozhlas. Praktický celý profesní život jsem spojil s Českým rozhlasem. Sloužím mu rád, vidím v tom smysl, ne jen vydělávání peněz nutných k obživě. Jsem rád, že se mohu podílet na konceptu veřejnoprávního média, momentálně v pozici toho, kdo zachytává většinou kritické názory posluchačů a dále s nimi pracuje. Jak se ukázalo letos na jaře, má asistence při zavádění změn do programu Dvojky byla užitečná, protože i na základě mých doporučení se program rychle "čistil", aby vyhovoval většině posluchačů. Díky tomu silný proud stížností poměrně rychle ustal a Dvojce stoupla poslechovost.

Někdy je ale obtížné nalézt v reakcích posluchačů racionální jádro. Jako příklad mohu užít pojem "familiárnost". Je příliš obecný a subjektivně zabarvený, těžko jej spravedlivě posoudit.

K Tereze Kostkové snad mohu doplnit, že vedení stanice po ní žádalo, aby byla osobně zaujatá každým hostem, empatická, vnímavá k jeho rozpoložení, aby to tedy nebyl přístup korektní moderátorky například politické debaty. Pak se může stát, že její projev obsahuje prvky až příliš osobní, ale jak říkám, v zásadě se snaží plnit zadání a zdá se, že posluchačům tento přístup vyhovuje.

Halina Pawlowská trochu doplatila na rozhodnutí nasadit ji do každého dne vysílání a večer pořad Pokračování za chvilku ještě reprízovat. Nešlo o to, že by ji lidé neměli rádi. Jen se jim zdálo, že je "té Haliny" najednou ve vysílání až příliš. Řešení se našlo - Jan Kovařík, unavený po letech pravidelného vstávání prakticky ještě v noci, velmi rád střídá Halinu Pawlowskou ve všedních dnech ke spokojenosti všech, hlavně posluchačů.

Je zajímavé, jak osoba Ivana Hoffmana spolehlivě dělí posluchače. Prakticky nikdo není vůči němu lhostejný. Buď mi posluchači píší, že takový člověk nemá ve vysílání co dělat, nebo mi naopak k jeho angažování gratulují. Záleží na jejich politických postojích. Když se podíváme na výsledky voleb, vidíme rozdělení společnosti v praxi. Zita Senková se mu snaží tak jako u každého být racionální oponentkou  - ne proto, že by s ním ve všem nesouhlasila, ale z podstaty profese. Pokud je ve studiu jeden host, chybí mu názorový protivník a tuto úlohu má převzít moderátor.

K článkům v Týdeníku Rozhlas se nechci vyjadřovat, znám těžkou úlohu tří bývalých kolegů, kteří připravují celý časopis ve složitých podmínkách. Máte dojem jisté jednostrannosti a já k tomu mohu dodat jen to, že je to vždy složitější. Já měl například štěstí, že po dlouhém přemlouvání mi kývl na spolupráci Jan Petránek, s nímž jsem se posléze spřátelil, začal si s ním tykat a připravil jsem s ním jako editor dvě knížky. Jen díky těmto osobním vazbám byl ochoten psát pro Týdeník Rozhlas pravidelné komentáře a věřte, že ne zdaleka všichni čtenáři s nimi byli spokojeni. Výběr dopisů je určován tím, kdo a co do redakce pošle. Není vždy lehké sestavit rubriku tak, aby působila vyváženě a jeden názor na jistý problém byl doplněn názorem jiným.

Byl bych rád, abyste bral mé poznámky jako upřímně míněné komentáře. A dovolte ještě jednu poznámku. Stejně jako Vy s řadou výroků ve veřejném prostoru nesouhlasím, mám s nimi problém. Ale přesto budu hájit princip, že v demokratické společnosti je třeba nechat volný prostor k dialogu, k projevení vůle. Každé omezení by se nám dříve nebo později vymstilo. Z toho důvodu si třeba nemyslím, že člověk, který podepsal Antichartu, by měl mlčet. Má stejné právo mluvit jako všichni ostatní. Otázkou samozřejmě je, kdo jej bude poslouchat a co si o něm bude myslet. Ale to právo bych mu neupíral, abychom si správně rozuměli. A já myslím, že tomu tak je.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu