Poznámky k objektivitě a vyváženosti vysílání

Vážená redakce!

Právě jsem doposlouchala rozhovor paní redaktorky Báry Tachecí s Lenkou Zlámalovou a chci reagovat na cejchování voličů ANO, k nimž nyní také patřím, ač se považuji za pravicového liberála. Nikdy jsem nebyla v KSČ, kromě narození dětí byl mým nejšťastnějším okamžikem den, kdy byla v ústavě zrušena vedoucí úloha KSČ (myslím, že článek 4?). Od té doby jsem šťastná, že děti mohly bez protekce vystudovat, co chtěly, dělají, co je baví, ač rodiče nebyly v KSČ a že můžeme svobodně cestovat po celém světě, což bohatě využívám, abych dohnala časy, kdy to nešlo.

Nikdy jsem nevolila komunisty ani socany, vždycky jedině ODS jako celá naše rodina, která fandila Václavu Klausovi ve všech funkcích až do té doby, než ke konci svého prezidentování začal okázale podporovat Miloše Zemana jako svého nástupce (my volili Karla Schwarzenberga), Klaus dokonce kopal do vlastní strany a navíc nás velmi zklamal rozsáhlou amnestií.

ODS jsme volili za Topolánka i Nečase (toho je mi lidsky líto, jak dopadl, zavinil si to do značné míry sám, ale chápu…), ovšem jeho nástupce Petr Fiala vystupuje tak elitářsky a nadřazeně (stejně jako Kalousek z TOPky) , že ve mně vzbuzuje silné antipatie, navíc od něj neslyším nic jiného, než vymezování se proti Babišovi a že zruší EET. Z dnešních ODSáků je mi názorově nejblíž senátor Jaroslav Kubera, i když nejsem tak striktně proti EET a proti zákazu kouření jako on, ale kdyby v ODS bylo více Kuberů, klidně bych je zase volila.

Piráti jsou takoví špiclové a žalobníčci, Michálek mi připadá jako Krhounek či Mazánek z filmů pro pamětníky (role Františka Filipovského) nebo Hujer z filmu „Marečku, podejte mi pero“.  SPD Tomio Okamury vůbec nepřipadá v úvahu, protože rozhodně nechci vystoupit z EU, lidovci také ne (jsem proti rozsáhlým církevním restitucím). Kdo mi tedy zbývá?

V druhé prezidentské volbě jsem sice volila nejdříve Marka Hilšera, ve druhém kole Jiřího Drahoše, protože proti Miloši Zemanovi bych bývala volila kohokoliv, ovšem oba mě poté zklamali, dnes už bych je nevolila. Vím, že názory nás, spokojených důchodců, veřejnoprávní ani jiná média nezajímají – nejsme vhodní jako konzumenti reklamy, ač my nemáme problém s prodlužováním odchodu do důchodu – manžel (75) stále pracuje jako IT inženýr a já občas na volné noze. Mohlo by vás ale zajímat, že jako první z naší rodiny přešla k voličům ANO moje dcera (37), která naprosto neodpovídá oficiálním statistikám, kdo volí ANO.  Je mladá, rodilá Pražačka, vystudovala dvě VŠ a ne zrovna lehké – nejdříve matematiku na FJFI, poté medicínu na pražské UK, takže je nejen lékařka, která zachraňuje životy, ale na rozdíl od těch pseudoumělců na Letné, kteří se rádi chlubí, jak jim ve škole nešla matematika, také inženýrka, která si leccos umí dobře spočítat a rozhodně se nenechá opít rohlíkem nebo nějakou koblihou.

Pokud jde o kauzy Andreje Babiše, jeho komunistická minulost mi sice vadí, ale poněkud méně než aktuální neschopnost jeho rivalů.  Také mi vadí spojení s ČSSD, ale byla jiná možnost? Na druhé straně mi nevadí neustále omílané kauzy typu Čapí hnízdo, vinu dávám dotacím z EU – ty by se vůbec neměly přidělovat soukromým firmám, ani malým ani velkým, vždycky je to preference někoho na úkor jiného a zdroj korupce. Trestat by se měl ten, kdo ty dotace rozdává! Podle mého názoru by měly jít dotace pouze do státního sektoru – na infrastrukturu, do školství (ne na inkluzi!!!), do zdravotnictví, ale ne do privátu.

Pokud jde o vlastnictví médií – byla bych moc ráda, kdyby každá politická strana měla svoje noviny, tak jako za první republiky, je to přehledné, jasné, čitelné. Každý ví, kdo komu fandí, mohu si číst i názory v opozičních médiích, mohu s nimi souhlasit či nesouhlasit. Nevím, proč by měl být problém, když někdo vlastní média, pokud víme, kdo je financuje. Víc mi vadí, když se za nimi skrývá někdo v utajení. A nezlobte se na mne, ale veřejnoprávní média jsou většinou velmi jednostranná, předem vím, co uslyším. Sympatie a nesympatie se samozřejmě řídí podle šéfa, s tím asi nelze nic dělat, každému je někdo více či méně sympatický a je problém to nedat najevo.

Demonstrace na Letné trochu připomíná Vítězný únor a veřejnoprávní média zase štvavou vysílačku.

Čest výjimkám – vždycky ráda poslouchám příjemnou Zitu Senkovou nebo Lucii Vopálenskou. I když mají hosta s odlišnými názory, vedou rozhovor nekonfliktně, posluchač může s hostem souhlasit či nesouhlasit, není manipulován redaktorem, což mi vyhovuje, ale asi to není v souladu s pokyny vedení redakce.  

S pozdravem

A. D.

___________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dopis. Vážím si toho, že jste se mi svěřila s důvody, které Vás vedou k podpoře určité politické strany. Můj úkol nespočívá v obhajobě politického programu kohokoli ani v obhajobě práce Českého rozhlasu. Přijímám stížnosti a kritiku posluchačů na činnost Českého rozhlasu a snažím se, aby došlo ke změně tam, kde to je odůvodněné a proveditelné. Jedním z citlivých a často kritizovaných bodů je zpravodajství a publicistika Českého rozhlasu. Dovolte, abych se zastavil u demonstrace na Letné, kterou zmiňujete. Radiožurnál z ní vysílal živé vstupy, věnoval se dopravní situaci v okolí Letné a po skončení akce připravil Radiožurnál a Plus několik publicistických pořadů - rozhovorů a komentářů, které celou akci reflektovaly z různých stran. Počínaly si zkrátka tak, jak jim velí povinnost. Někteří posluchači to považovali za podporu demonstrantů a viděli v tom vliv parlamentní opozice, jiní obvinili Český rozhlas z toho, že demonstraci záměrně marginalizoval (neboť nevysílal přímý přenos a věnoval se i mnoha jiným aktuálním tématům v domácí i světové politice), a je tedy jistě ovládán premiérem Babišem.

Domnívám se, že toto nahlédnutí do mé agendy je dokladem symptomů, jimiž se vyznačuje hluboce rozdělená společnost. Médium veřejné služby pracuje podle zákona a svého Kodexu, je placeno voliči všech politických subjektů a jeho úlohou není podporovat nebo oslabovat konkrétní politické síly, nýbrž vytvářet prostředí pro svobodnou debatu, v níž mohou zaznít nejrůznější hlasy (pokud neodporují zákonu). Je logické, že ve svobodné společnosti se novináři obecně vymezují kriticky vůči momentálně vládnoucím politikům, to se pochopitelně netýká jen momentální vládní sestavy. Vzpomeňme na to, jak veřejnoprávní rozhlas důsledně sledoval kauzy premiérů Petra Nečase nebo Mirka Topolánka za ODS a jak jej tito politici obviňovali, že vůči nim vede kampaň. Nebyla to pravda tehdy a není to pravda ani dnes. S kritickým (nikoli však destruktivním) pohledem veřejnoprávního rozhlasu musí počítat každá vládnoucí moc.

V obrovském objemu odvysílaných materiálů se může stát, že některý pořad nebude splňovat všechny potřebné parametry. Jako příklad bych uvedl diskusní pořad, v němž se hosté názorově shodují a podporují jeden druhého, aniž by měli vůči sobě oponenta s odlišným názorem. Právě takový konkrétní pořad byl ostatně podroben kritice Rady Českého rozhlasu, která konstatovala porušení Kodexu ČRo. Zpravodajství je tedy pod trvalou kontrolou a věřte, že jeho zájmem je pracovat tak, aby byl naplněn zákon i Kodex, tedy aby posluchači dostávali korektní, ověřené zprávy a co nejširší okruh názorů.

Právě dnes jsem o tomto principu hovořil s šéfredaktorem Radiožurnálu. O jeho dobré vůli, stejně jako o dobré vůli dalších pracovníků zpravodajství nepochybuji. Prosím Vás, abyste nesoudila Český rozhlas podle jednotlivých pořadů, ale podle obecnější dlouhodobé tendence, která podle mého názoru směřuje ke spravedlivému zastoupení různých politických směrů.

To ovšem neznamená, že veřejnost třeba i mým prostřednictvím nemá upozorňovat pracovníky Českého rozhlasu na případy, kdy dojde k pochybení. Naopak, takové reakce vítám a dále s nimi pracuji.

Přeji Vám pěkný víkend a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu