Poznámky k systému financování Českého rozhlasu

8. říjen 2019

Výběr rozhlasových poplatků představuje drtivou většinu příjmů Českého rozhlasu, ten je povinen postupovat vždy přesně podle Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.

Dobrý den,

ráda bych se optala na to, jak je možné vybírat plošně poplatky za poskytování něčeho, co třeba neposkytujete. Moc ráda bych pochopila Váš přístup k faktu, že lidé platí rozhlasový poplatek, který se týká určitého segmentu na trhu a současně tento segment nevyužívají. Proč ho neplatí všichni a je vázaný na domácnost, kde určitě 90 % lidí v mladém věku doma rádio nikdy neslyšelo? Jak budete reagovat na moderní technologie? Máme Spotify, máme podcasty... Máme mluvené slovo, za které musíme platit, a nelze se rozhodnout, že chceme vkládat do tohoto směru finanční prostředky. Rozhodně se mi líbí směr rozhlasu, ale je mi naprosto nepříjemná nucená finanční podpora a typu komunikace, kterou rozesíláte dopisy. Osobně poplatky platím a rádio nikdy nevyužívám. Raději bych ty penízky investovala do něčeho, co bych raději podporovala. Moc ráda bych ale pochopila, proč to tak je, určitě mi to pomůže.

Díky moc za odpověď.

V. S.

_______________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dotaz. Jádrem problému, na který upozorňujete, je skutečnost, že Český rozhlas není soukromá společnost, jejíž úspěch závisí na zájmu klientů, kteří se sami rozhodnout, jaký produkt si koupí a jaký nechají ležet. Je to veřejnoprávní instituce zřízená zákonem a plnící úlohy vyplývající ze zákona. Na jeho činnost dohlíží orgán zřízený opět ze zákona a volený Poslaneckou sněmovnou. To, o čem píšete, nevyplývá tedy z libovůle nebo přání pracovníků Českého rozhlasu, ale z podmínek daných zákonem.

Obecně řečeno, rozhlas veřejné služby nebo též veřejnoprávní rozhlas je součástí duálního mediálního prostoru tvořeného komerčními vysílateli (jejichž smyslem je zisk a tomu podřizují strukturu a obsah vysílání) a vysílatelem veřejnoprávním, jehož smyslem je veřejná služba. K její charakteristice patří například ověřené, korektní zpravodajství a vytváření podmínek pro střet názorů v co nejširším názorovém spektru, dále vytváření a uchovávání kulturních hodnot (například klasická hudba, auditivní žánry, jako je rozhlasová hra, dokument, četba na pokračování, tvorba pro děti a mládež), povinnost vytvářet vzdělávací formáty, pozornost věnovaná národnostním a jiným menšinám, příslušníkům církví a  podobně. V případě mimořádných událostí zajišťuje veřejnoprávní rozhlas potřebný prostor pro informování veřejnosti. Zákonodárci tedy při koncipování veřejnoprávního rozhlasu mysleli na to, co můžeme nazvat veřejným zájmem v širokém slova smyslu. Je pochopitelné, že jednotlivé skupiny obyvatel si veřejný zájem vykládají v souladu s vlastními zájmy a potřebami, nicméně členové Poslanecké sněmovny mysleli na to, že by společnost neměla být jen rozdělována podle skupinových zájmů, ale měla by mít i platformu, která podporuje společenskou soudržnost, vzájemné porozumění a toleranci. Částka, kterou lidé přispívají na provoz rozhlasu veřejné služby, je poměrně nízká a nepředstavuje významnější zásah do rozpočtu jedince, domácnosti nebo firmy. Od roku 2004 nedošlo k jejímu zvýšení, což vzhledem k inflaci znamená, že dnes činí její reálná hodnota zhruba dvě třetiny toho, co představovala před patnácti lety. Proto byl Český rozhlas nucen snížit počet svých pracovníků a přijímá další úsporná opatření, avšak ta se nesmějí dotknout povinností, které mu ukládá zákon.

Výběr rozhlasových poplatků představuje drtivou většinu příjmů Českého rozhlasu, ten je povinen postupovat vždy přesně podle Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Pokud by svou povinnost opomenul, vystavil by se možným problémům, například výtce, že se o finance svěřené zákonem nestará s péčí řádného hospodáře.

Máte pravdu, že zákonodárci nemohli v roce 1991, kdy byl přijat Zákon o Českém rozhlasu, předjímat dnešní rychlý vývoj technologií. Český rozhlas však nemá zákonodárnou inciativu, a tudíž nemůže zákonodárcům navrhovat, jak by se měl Zákon o Českém rozhlasu upravit a zpřesnit.

Pokud byste měla doplňující otázky, rád se je pokusím zodpovědět.

S přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio