Před půlstoletím začaly v ostravském rozhlase vznikat stereo nahrávky
Na podzim roku 1972 jsem se v ostravském rozhlase teprve rozkoukával coby zpravodajský redaktor, a o dění v hudebním studiu jsem neměl ponětí. Přesto se tam děly věci, mimo jiné se už naplno rozjelo natáčení stereo.
I když se ještě dokončovaly rozpracované nahrávky mono. Jako třeba Cikán Petra Hanzelyho s textem Vladimíra Čorta, zpěvem Marie Rottrové a houslemi Richarda Kroczka. V čele Flaminga stál Richard Kovalčík, osádku hudební režie tvořili Ladislav Klanica, Ivo Roubal a Bedřiška Smolíková. Křestní list nese datum 9. listopadu 1972.
Dnes by možná s názvem písničky Cikán byl problém, v roce 1972. byly problémy jiné. Naštěstí v něm přece jen aspoň trochu povolily šrouby předešlého prvního normalizačního vedení studia se zběsilým mazáním nahrávek zpívaných nejen anglicky, ale jakkoli zavánějících československým jarem 1968. V hudební redakci došlo k menšímu zemětřesení než ve slovních odděleních, odejít musel vlastně jen dramaturg a jeden z tvůrců ostravské nové vlny František Trnka, jeho funkci převzal dirigent a skladatel Drahoslav Volejníček, redaktorem se stal rok předtím Antonín Vašíček, rodák od Zlína, ale už léta působící na opavské kulturní scéně. Narozený 10. října 1936, dobrý známý Richarda Kovalčíka, Jiřího Urbánka a dalších muzikantů. Takže kontinuita se slavnými šedesátými mohla být navázána. Natáčel Ostravský rozhlasový orchestr, natáčelo Flamingo, natáčel Ivo Pavlík se svou skupinou a Věrou Špinarovou, ozvaly se i Jezinky – to vše už Stereo!
Ostravská hudební scéna druhé půlky šedesátých let přímo hýřila hvězdami, v těch sedmdesátých už ale bez Hany Zagorové, i Marie Rottrová mířila stále častěji do Prahy, vyskakovaly hvězdičky nové, Hana Buštíková, Marie Hanzelková – a prostějovská Boženka Medková. Její zvonivý soprán hezky ladil s písničkou z polské tvůrčí dílny, ke které mělo ostravské studio vždycky blízko, Urszuly Szipińske a Piotra Figiela – Svět trochu k smíchu. Český text je dílem Zbyška Malého, orchestr řídil Pavel Staněk, pod nahrávkou dokončenou 4. prosince 1972 jsou podepsáni režisér Jiří Pekárek, mistr zvuku Karel Šmiták a technička Drahuška Cevascová.
On by ten svět, jak o něm zpívala Božena Medková – mimochodem v Ostravě taky dlouho nezůstala a přesunula se do Prahy – byl tak trochu k smíchu i v roce 1972. Aspoň ve srovnání se současností, protože lidstvo ani po dalším půl století ne a ne zmoudřet. Ale tehdejší tragédie byly jaksi dál od nás, ještě pořád Vietnam, a taky Bangladeš. Koncert na podporu území, kterému se nechtělo pod muslimský Pákistán a které kromě občanské války téměř zničil cyklón s přívalovými dešti a záplavami, zorganizoval počátkem srpna roku 1971 v New Yorku George Harrison, byli tam mimo jiné Ringo Starr, Eric Clapton a další osobnosti světové rockové muziky; právě pro tyto účely složil George píseň Bangla desh. A svědčí o dramaturgické pohotovosti ostravské rozhlasové hudební výroby, že už rok poté, v září 1972, před padesáti lety, natočila Skupina Ivo Pavlíka českou verzi, slova Vladimíra Čorta zpíval Zdeněk Mann, v režii byli Ladislav Klanica a Ivo Roubal.
Dnešní Tóny nekončí zrovna vesele, kdoví, co budou budoucí archiváři pouštět z nahrávek současných, najdou-li nějaké. Tak zase příště!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
