Představujeme tvorbu současných českých spisovatelů. Poslechněte si povídky Petra Borkovce a dalších

Povídky Ireny Douskové, autorky populární trilogie Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák a Darda, z její prozatím poslední sbírky Konec dobrý jsou rozkročené mezi naší neutěšenou minulostí a v jistém slova smyslu podobně neutěšenou současností. Jejich hrdinové už nahlíží život ze širší perspektivy, bilancují, hodnotí události, které prožili a které prožívají, ať už jde o politiku, covidovou epidemii nebo vlastní stárnutí a odcházení blízkých. Nezřídka tak plynou na povrch zklamané naděje, nenaplněná očekávání, ale také únava a marnost. Hrdiny těchto všednodenních příběhů by mohli být naši sousedé odnaproti nebo známí z práce, lidé kolem nás.

Povídka Projekt nás přivádí do malého města ve chvíli, kdy ve zdejším kulturním domě skončil komponovaný večer připomínající třicet let staré listopadové události. Ospalá šeď zimních dní na maloměstě zalézá pod nehty. Kultura nikoho nezajímá, sídliště osvětlují modré obrazovky televizí. Co má ještě smysl dělat?

Čtěte také

Malé taškařice Daniila Charmse, ruského mistra absurdity a černého humoru

Mladý český prozaika Matěj Hořava vydal v roce 2020 sbírku povídek Mezipřistání, ve které nás zavádí do světa do jisté míry exotického, ale současně i skrze společnou komunistickou minulost a touto skutečností poznamenanou současnost znepokojivě blízkého. Autor žije od roku 2013 v Gruzii, autobiograficky laděné povídky jsou tak zasazené do reálií panelákového sídliště v Tbilisi, jen s občasnými vzpomínkovými prostřihy na Moravu, do Čech nebo do Banátu. V povídkách z knihy Mezipřistání se setkáváme s realitou tvrdou jako kámen a lidskými osudy, které se o ni úmorně křešou. Ale to je, zdá se, právě to, co autor dříve v Banátu a dnes v Tbilisi hledá a nalézá. Skutečné a pravdivé, byť trpké lidské příběhy.

Povídka Cizí boty, kterou jsme z knížky vybrali, je kocovinovým rozpomínáním se na události předchozího večera. V mysli vypravěče postupně nabývají zřetelnější kontury a s nimi se vynořuje i tragický příběh zavražděného syna jeho gruzínského přítele Zuraba.

Čtěte také

Cervantes v alžírském zajetí? Je to barvitý příběh, který si zasloužil zpracování, říká spisovatel a novinář Štěpán Kučera

Post postmoderní rafinovanou literární hru prozaika a publicisty Štěpána Kučery, milovníka mýtů, záhad, historie a spletitých dějových labyrintů, si na Vltavě můžete vychutnat v povídce s názvem Zmizení Dlouhého pána.

Srbský spisovatel Milorad Pavić, jeho kniha Papírové divadlo, Pavićova manželka Klara Aškenaziová a český spisovatel Václav Sedláček a jeho nikdy nevydaný román Zmizení Dlouhého pána. Jaké podivuhodné souvislosti mezi těmito jedinečnými postavami a texty se podaří vypátrat mladému bohemistovi z Památníku národního písemnictví na výzkumném pobytu v Bělehradě? A co s tím má co dočinění Muzeum jugoslávské historie a obávaný prezident Tito?

Kromě tří premiér nabízí týden povídek současných českých spisovatelů na Vltavě také reprízy tří drobných próz Petra Borkovce z knížky Sebrat klacek a povídku Petra Čichoně Boží rottweiler.