Přepis: Jak to vidí Milan Slezák – 13. června

13. červen 2014

Hostem byl zahraniční komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je Milan Slezák, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu, dobrý den.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker zřejmě neobsadí křeslo předsedy Evropské komise. Podle britského deníku Daily Telegraph se jeho šance významně zmenšily, když ho odmítl podpořit italský premiér Renzi a také německá kancléřka Angela Merkelová. Je to pravda?

Čtěte také

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Angela Merkelová oficiálně nadále stojí za panem Junckerem, ale je pravda, že velmi dlouho váhala. Velmi dlouho proto, protože pan Juncker byl hlavním kandidátem Evropské lidové strany, k níž v tom evropském měřítku patří i křesťanští demokraté Angely Merkelové. Německý tisk to paní Merkelové velice vytýkal a ona se tedy nakonec oficiálně přiklonila k panu Junckerovi. Opakovala to dokonce i na tom mini summitu, o němž zřejmě teď budeme mluvit, ale určitě, soudím alespoň já, že ta podpora není tak pevná, jak paní Merkelová říká, protože evropská politika se skládá vždycky z nějakých kompromisů a myslím si, že paní Merkelová nebude Jeana-Claude Junckera hájit až do statků a hrdel, to rozhodně ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co hovoří proti Junckerovi a co pro?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Já začnu tím, co hovoří pro něj. Je to zkušený politik. V čele lucemburské vlády stál bezmála 20 let. Krom toho, že byl premiérem, má zkušenosti také s nižšími funkcemi. Některé z nich zastával dokonce i v době, kdy byl premiérem. Je to člověk, který se zná prakticky s každým, kdo něco v Evropské unii znamená nebo znamenal, protože to byla těžká váha i v evropské politice. Byl třeba předsedou eurozóny docela dlouho a provedl jí tou těžkou dobou finanční krize, kterou má eurozóna za sebou. Byl to také jeden z tvůrců Maastrichtské smlouvy, díky níž se evropská integrace přeměnila právě na Evropskou unii. Ale to právě tohle všechno vadí lidem, jako je David Cameron, britský premiér, který říká, že Evropská unie naléhavě potřebuje změny, reformy a ty že nemůže prosadit člověk, který je spjatý právě s tím údobím, které Evropskou unii dovedlo na rozcestí a který by ji zřejmě vracel do minulosti a podle Camerona, ale i jiných premiérů, například švédského pana Reinfeldta nebo nizozemského Rutteho, kteří byli právě na tom summitu ve Švédsku, není Juncker vhodným kandidátem na to, aby se energicky věnoval těm změnám, které by vlastně šly proti duchu všeho toho, co on v Evropské unii dělal doposud. Řeknu to jen velice krátce. On je přesvědčený eurofederalista a to právě lidem, jako je David Cameron vadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohlo by to vyústit až v odchod Velké Británie z Evropské unie?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ta věc je samozřejmě složitější. Davidu Cameronovi se tento argument velice hodí. David Cameron je ohrožován ve své vlastní straně euroskeptiky, kteří by si právě přáteli daleko více pravomocí pro Británii. Za to se David Cameron staví, ale někteří z nich by si přáli i vystoupení z Evropské unie. Ve Velké Británii to koneckonců potvrdily nedávné eurovolby. Zesílila strana euroskeptiků a ta je také pro odchod z Evropské unie, takže Cameron, aby odrazil tyto útoky, tak si vymyslel referendum, které by chtěl uspořádat poté, když vyhraje volby v roce 2017. To národu slíbil. A zároveň řekl, že on si myslím, že by bylo dobré pro Británii v Evropské unii zůstat, ale za nových podmínek, které by vyjednal a ty nové podmínky by potom předložil národu k posouzení právě v tom referendu. A každý, kdo by mu vlastně chtěl kazit to úsilí o vyjednání nových podmínek o změnu samotné Evropské unie o reformy, tak je samozřejmě pro Camerona v této souvislosti rival a do této skupiny nutně musí řadit právě i Jeana-Claude Junckera, který už se v minulosti nechal slyšet, že nějaké další ústupky Británii by byly kontraproduktivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ta idylka na loďce na švédském jezeře premiérů Švédska, Německa, Velké Británie a Nizozemí byla spíše jen pro objektivy fotoaparátů, televizní kamery?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Já si myslím, že idylka byla nelíčená, protože ti vůdci, ačkoliv jsme teď probírali to, co je od sebe dělí, ale podle mě to není nepřekonatelná překážka. A ta překážka má jméno Jean-Claude Juncker, tak mají také mnoho společného. Jsou to politici pravého středu, kteří věří, že krize může být překonána nejen tím, že se podporuje růst hospodářství a tvorba nových míst tím, že stát nebo Evropská unie na to vyčlení nějaké zvláštní fondy, ale věří zejména v to, že dlouhodobě ten růst může fungovat za předpokladu, že Evropa bude mít konkurenceschopné zboží a v to věří i paní Merkelová a věří v reformy pracovního trhu a tím se třeba markantně odlišují od francouzského prezidenta Francoise Hollande, který by si ty recepty představoval jinak a jistě i o české vlády, která na to má také jiný názor. V Evropské unii se mnohdy tvoří spojenectví ad hoc, když chce člověk prosadit nějakou důležitou věc a to neznamená, že ti spojenci se drží bok po boku úplně ve všech případech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechyběl vám mimochodem, Milane, v té loďce právě Francoise Hollande, byť není premiér ale neměl by tam být na takovém summitu nebo schůzce?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ne, ne, to by tam musel být ovšem italský premiér Renzi, protože přeci jen Itálie má silnou ekonomiku, ale on tam jakoby byl, protože Renzi, to už jste sama zmínila, vyjádřil podporu Cameronovi a co to znamená, že i kdyby Juncker usiloval o to stát se předsedou Evropské komise a neohlížel se na nominaci, která musí vzejít z Evropské rady, kterou právě tvoří premiéři a prezident členských zemí a ta vždycky Navrhovala nového člena Evropské komise. I kdyby se sám chtěl prosadit v Evropském parlamentu, tak téměř jistě nesežene dostatek potřebných hlasů. Protože italští poslanci se pravděpodobně postaví proti němu a socialistická frakce, která mu jinak nebo alespoň jejich vůdce mu jinak slíbil podporu Martin Schulz z Německa, tak je rozhádaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jaký dopad by mohl mít tento spor?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ten spor je velice důležitý pro budoucnost Evropské unie a teď mluvím nejen o Jeanu-Claude Junckerovi, ale i o tom dlouhodobějším sporu, kdo má mít více moci, zda sílící Evropský parlament, který má nyní daleko větší pravomoci díky Lisabonské smlouvě, než míval před minulými evropskými volbami anebo zda má nadále převažovat názor vůdců jednotlivých národních států, který se prosadí právě na té Evropské radě, kterou jsem zmínil, to znamená na summitu v Bruselu. Je to velice sporné, protože Evropský parlament má vysokou míru legitimity, neboť byl přímo zvolen v jednotlivých členských zemí. Na druhou stranu víme, že v některých zemích je o ty eurovolby velký nezájem, to se týká i české republiky, takže je sporné, zda ti naši poslanci, kteří tam jsou, byvše zvoleni zhruba pětinou voličů, mají stejný legitimní mandát. Samozřejmě, že mají, ale psychologicky nemají tak silný mandát jako poslanci v zemích, kde se lidé o ty volby zajímali daleko více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten mini summit řekněme, byl něčím výjimečný, je to nový formát?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ano, to mě právě zaujalo, že se mi zdá, že je to naprosto nezvyklý formát. Nevím, zda něco takového se konalo předtím někdy, ale pravidlem vždycky bývalo, že se setkají na nějakém regionálním základě, premiéři nebo prezidenti například Výmarského trojúhelníku, což je organizace, volná organizace, skládající se z Německa, Francie a Polska, nebo posluchači jistě znají Visegrádskou čtyřku, která se tak schází, ale tímto způsobem, že si udělají summit zemí, které jsou v Evropské unii a snaží se dohodnout na nějakém společném postupu, který by byl výhodný pro všechny země. Ale takovýto summit vlastně i účelový, ten nemá podle mého soudu aspoň za několik posledních let v Evropské unii obdoby a spíše bych čekal to, co se dělo doposud, že se sejde například separátně francouzský prezident s německou kancléřkou, německá kancléřka s britským premiérem nebo možná oni tři dohromady. Ale něco takového, čeho jsme byli svědky v tom Švédsku se nekonalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když nebude bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker šéfem Evropské komise, jací jsou protikandidáti, kteří by mohli přicházet v úvahu. Dokonce se hovoří i o dvou ženách, které by mohly zastávat tento post.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ano, tak paní Christine Lagardeová, Francouzka, která je nyní ve Washingtonu a bývala to francouzská ministryně financí, odmítla kandidovat. Zbývá pokud jde o ženy určitě dánská premiérka, která má jednu výhodu. Ona si vzala syna bývalého šéfa britské Labouristické strany, takže by jí asi podpořili i Britové. Je to sociální demokratka. Mluví se také o dámě z Litvy, která bývala komisařkou, eurokomisařkou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nově prezidentka.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ano. Dalšími kandidáty už jsou muži, jedním z nich je Martin Schulz, jehož socialistická strana nebo ta eurosocialistická frakce ve volbách do Evropského parlamentu skončila za Junckerovými lidovci, ale ten zřejmě nebude přijatelný z podobných důvodů jako Juncker pro ty šéfy národních vlád, kteří se sejdou na summitu v Bruselu ve dnech 26. a 27. června a měli by už to jméno vybrat. Ale může být, že se objeví někdo relativně překvapivý. Mluví se třeba i o jednom z těch účastníků švédského minievropského summitu o švédském premiérovi, který by mohl být dobrým kompromisním kandidátem a mohou se vynořit i další jména, která by byla zajímavá právě pro ty země, které jsou v opozici vůči dosavadnímu kurzu Evropské unie. Jednu dobu se mluvilo i o Radoslavu Sikorském, ministrovi zahraničních věcí Polska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anebo také o Donaldu Tuskovi, ten byl také ve hře nebo na jinou pozici?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Donald Tusk byl také ve hře, Sikorski byl spíše ve hře, pokud se týče NATO anebo je velkým kandidátem anebo dokonce favoritem pro některé lidi na nástupce po Catherine Ashtonové jako takzvaný ministr zahraničí Evropské unie. Ale co je důležité, že lidé, kteří navrhnou nového předsedu Evropské komise, budou stejně muset udělat nějaké kompromisy, a pravděpodobně po těch evropských volbách, kde se ukázalo, že lidé v mnoha evropských zemí a ve velké míře odmítají, samozřejmě ti, kteří přišli k volbám, odmítají dosavadní kurz Evropské unie, teď tedy pomíjím ty, kteří hlasovali spíše o vnitřní politice, jak jsem o tom mluvil před chvílí, tak tito lidé že si přejí změny v Evropské unii. A muž, který by byl vybrán i těmi kompromisy, i za cenu těch kompromisů, by rozhodně musel být, alespoň podle mého soudu a beru to teď psychologicky, spíše skutečně někdo nový, kdo nepůsobil dlouho v těch evropských strukturách, aby ti, kteří ho vyberou, měli naději, že ten člověk se bude stavět za změny a že kompromisy přijdou až po těch změnách a ne na začátku, jak to často v Evropské unii bývá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je šance, že takový muž nebo žena se objeví v čele Evropské komise?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Nesporně se musí dohodnout hlavy států evropských. Vždycky se nakonec stalo, že se dohodly. Takže já si myslím, že šance je velká, ale velmi malá podle mého soudu v současné době je pokud jde o právě Jeana Claude Junckera, to si už dost dobře nedovedu představit, že on by se tím předsedou Evropské komise stal, přičemž je tady ten paradox, že tyto volby evropské byly jiné než ty poslední i potud, že v čele vlastně té celoevropské frakce, lidovci, to znamená pravý střed, sociální demokraté na té Evropské unii, vždycky stál jeden člověk, který už tím, že byl postaven do čela té kandidátky, byl kandidátem automaticky, jak si lidé v Evropském parlamentu nebo kandidáti představovali automaticky kandidátem na předsedu Evropské komise.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spitzenkandidát, jak se tomu říkalo. Špičkový kandidát. Kolik plaveb nebo vyjížděk na lodičce ještě bude zapotřebí, než se politici dohodnou a skončí tyto mocenské šachy?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Já si myslím, že dost, hlavně dost telefonátů. Nevím, jestli bude čas na další summit, ale odhaduji to, že tentokrát to bude summit, o kterém mluvíme, 26. a 27. bude summit více košilí, protože to tak právě někteří účastníci těch těžkých summitů říkali, protože při takovém jednání se snadno košile propotí, že míra obtížnosti tématu, která se na těchto schůzkách řeší, ta se dá měřit těmi košilemi, protože, čím více se musí člověk převlékat, tak tím déle se jedná a tím více je jasnější, že jde opravdu o obtížné problémy, které se nerozlousknou za hodinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uplynulo čtvrt století od jedné z nejkrvavějších událostí v moderních čínských dějinách, masakru na náměstí Nebeského klidu. Podle oficiálních údajů komunistické strany Číny z roku 1996 přišlo při událostech v celé zemi o život přes 900 lidí a více než 20 tisíc jich bylo zraněno. Neoficiálně se ale počet obětí odhaduje až na sedm tisíc. Zůstává to v Číně pořád tabu?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Určitě, určitě, pokud jde o vedení čínské, tak to se velice snaží, aby se o /nesrozumitelné/ vůbec nemluvilo o těch událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Je to tabu. Oficiální stanovisko, pokud se vůbec vysloví, je takové, že díky tomu, co se na tom náměstí stalo, ale samozřejmě také v ostatních čínských městech, i když v menší míře je Čína dnes tam, kde je, protože alternativou by byl rozvrat a ten si nikdo prý v Číně nepřeje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je Čína 25 let po tom masakru?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Čína je úplně jiná, než byla v době masakru. Je to dnes velmi vyspělá země s druhou největší ekonomikou na světě. Ta ekonomika je kapitalistická, i když čínský politický systém je nadále komunistický. O to uplatnit se na čínském trhu je velký zájem i mezi českými podnikateli. Jak víme ale, není jednoduché tam proniknout. Čína je dnes typicky vývozní ekonomikou a je vhodný předpoklad, že ve věcech, které máme na sobě nebo které jsme si přinesli do práce, je řada předmětů, které byly vyrobeny právě v Číně, protože je to také dílna světa. Pokud jde o politiku, tam je to složité, protože Čína, jak už jsem řekl, si ponechala komunistický systém. Na povrchu je to země klidná, což je dáno tím, že vedení země uzavřelo jakousi neoficiální dohodu s Číňany, kterou bych volně přetlumočil slovy, že kdo naříká nahlas, že král je nahý, tak ten může žít tak jak se mu nežilo nikdy, nikomu v čínské historii, která je velice dlouhá a bohatá na rozvraty a války, takže je to nepochybná zásluha nynějšího vedení nebo toho, které se obměňuje, čínského vedení, které prostě přišlo pod /nesrozumitelné/, ale pokud jde o tu ekonomiku a to úzce souvisí s politikou. Nůžky mezi velmi bohatými lidmi v Číně, ostatně jako na celém světě, a těmi chudými se neustále rozvírají, což je varující signál a čínské vedení si ho je velice dobře vědomo, jak o tom svědčí projevy na různých sjezdech nebo na zasedáních parlamentu. Dalším varovným signálem je nárůst korupce, o nichž mluví i čínští komunističtí vůdci a vědí, že je to pro ně velké nebezpečí. Ono je to velice snadné, když dlouho vládne jedna strana v jedné zemi, tak se jí samozřejmě přečtou všechny úspěchy, kterých dosáhne, ale není tady nikdo, kdo by mohl za neúspěchy kromě ní, opět. To není jako v evropských zemích, kde může opozice přijít k moci s tím, že se ujímá spálené země, protože předchozí vláda vůbec neuměla vládnout a že vlastně všechny úspěchy, které budou od této doby se dají přičíst jenom jí a všechny neúspěchy naopak samozřejmě ne celé funkční období, jenom určitý čas, se dají házet na tu předchozí vládu, to prostě tohle to v Číně nejde. Takže to jsou čínské problémy, ale myslím, že budoucnost Číny je světlá. Víte, ono se velmi často zapomíná, že je to země, která má za sebou pětitisíciletou historii. V době, kdy tam sepsali verše, které dodnes můžeme obdivovat, tak naši předkové chodili ještě v kožích a budovy, které se tam tehdy stavěly nesnesou srovnání s tím, co vznikalo u nás. Čína byla velmi dlouho. Daleko v před v porovnání s Evropou a z tohoto úhlu pohledu se těch několik posledních staletí dá vnímat spíš jako vybočení z kurzu a to co se děje v Číně dnes, se dá naopak vnímat jako návrat do dob, kdy byla Čína alespoň ona o tom byla sama přesvědčena, pupkem světa, tou nejrozvinutější zemí, zemí k níž podle Číňanů měli všichni vzhlížet jako ke kulturnímu státu a vzoru pro okolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je možná i cíl současné Číny vrátit se?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Ona jistě mnozí Čína to takto vidí. Je potěšitelné, že navazuje na tradice, poté třeba co se bouraly chrámy v 50. letech a v 60. letech za kulturní revoluce, tak se ta tradice znovu vrací, aniž by se vracely některé stíny minulosti, které se podařilo přeci jen v té druhé půli 20. století zaplašit a tím nejhorším bylo rozdělení Číny občanské války, které přinášely utrpení civilistů a to je také věc, které se Čínské vedení nesmírně bojí, aby se něco takového znovu nevrátilo, protože i na takové události je čínská historie velice bohatá a je to jeden z oficiálních důvodů, proč na Tchinen-menu armáda zastavila, zničila ty demonstrace, aby ten rozvrat jak to čínské komunistické vedení v té době vnímalo, nepokračovalo dál a nevyústilo právě třeba v rozpad země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po téměř čtyřech desetiletích vlády odchází do ústraní španělský monarcha, jaké byly největší zásluhy Juana Carlose?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Největší zásluhou, která mu bývá přičítána je, že provedl Španělsko na velmi obtížné cestě od autokratického frankistického systému k demokracii. On to byl původně člověk, kterého si sám Franko vybral za svého nástupce a frankisté čekali, že Juan Carlos jako hlava země ten starý režim udrží, ale to se nestalo. Naopak král se postavil za přechod k demokracii, dosti razantně a nejrazantněji v roce 1981, kdy se určité policejní a armádní složky pokusily o puč a právě návrat k frankistickému systému, kdy jednotky vedené podplukovníkem Tejerem pronikly do dolní sněmovny parlamentu. On tam měl pistoli v ruce, donutil poslance zalehnout pod lavice a rád připomínám, že poslední poslanec, který nakonec pod tu lavici zalezl po velkém nátlaku, byl vůdce Socialistické strany Felipe González, který se později stal premiérem. Ten puč ztroskotal velice rychle, právě protože se král postavil proti němu. Vystoupil v televizi ve vojenské uniformě a promluvil proti tomu puči. To byl zásadní moment ve španělských dějinách a Španělé na tenhle moment nebo mnozí z nich, většina z nich nedovede zapomenout a přičítá to králi k dobru. Takových momentů, i když ne tak silně historických bylo od té doby povícero, určitě králi velice prospělo a monarchy a její prestiži, když se s královnou mimo protokol setkali s příbuznými lidí, kteří zemřeli při bombových útocích na příměstské vlaky u Madridu v roce 2004. Ale zároveň pak přišly ty aféry, které krále připravili o přízeň většiny Španělů a které některé Španěle dokonce vedly k tomu, že začali uvažovat a bylo jich daleko více než v minulosti, zda by monarchie ve Španělsku neměla skončit. Nebylo by to poprvé v dějinách, ale teď by to bylo asi naposledy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká očekávání jsou spojena právě s nástupem nového krále, korunního prince?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Že se za něj nepotáhnou aféry jeho otce. Já jen velice stručně připomenu, alespoň některé z nich. Jeho dcera je zapletena do skandálu, i když možná, že ona je v tom sama nevině. Svého muže, který zcizil peníze nebo patrně zcizil peníze a velké finanční obnosy ze sportovní nadace, jejíž byl předsedou. Sám král se vydal na cestu do Afriky na Safari lovit slony v době, kdy Španělé si utahovali opasky, protože byla finanční krize. Tam nejenže byl pravděpodobně s milenkou, rozvedenou německou princeznou, ale zlomil si tam nohu a musel ho zpátky transportovat osobní speciální letoun a to všechno bylo velice nákladné. Takže Španělé se díky těmto věcem na krále začali dívat spatra, a král dospěl logicky k závěru, že by bylo lépe odejít dříve než později, aby tak zachránil i prestiž monarchie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podařilo se mu to?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Já si myslím, že ano, i když proti monarchii teď byly mnohatisícové demonstrace v několika španělských městech, ale výhodou, kterou nejen odcházející král, ale také královská rodina má, je právě korunní princ Felipe, budoucí španělský král, protože to je člověk, který je z celé královské rodiny nejoblíbenější. Už to není také žádný mladík, který by chtěl experimentovat. Jeho manželka je také oblíbená a jestliže může někdo vrátit té rodině tu její prestiž, kterou měla v prvních letech vlády Juana Carlose, tak je to určitě korunní princ Felipe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká bude jeho hlavní ani ne tak role, ale spíše úkol?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Kromě obnovy prestiže královské rodiny, což není úplně totéž jako prestiž celé země, musí Španěle přesvědčit, že je tím, čím býval Juan Carlos v těch nejlepších svých letech, to znamená, symbolem země a symbolem jednoty. Španělsko se skládá z různých zemí dneska některé španělské regiony mají vysokou míru autonomie, a jestliže Španělsko má vzhlížet k celku, jestliže Španělé z různých těch regionů mají mít pocit, že dohromady ačkoliv oni mají nějakou svoji autonomii, nějaké své zájmy, tak dohromady přeci jen vytváří určitý větší celek a tom use říká Španělsko a ten celek není umělý, tak musí v čele tohoto celku stát někdo, ke komu by třeba mohli i vzhlížet, koho by si hlavně mohli vážit a někým takovým by Filipe opravdu mohl být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí Milan Slezák ze zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu. Já vám děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor ČRo
--------------------
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: msl , zis
Spustit audio