Přepis pořadu Jak to vidí - 18.9. (UNICEF)

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohled do kalendáře říká, že je dnes pátek 18. září, je půl deváté a příjemný poslech přeje Zuzana Vojtíšková. V průběhu září představujeme v půlhodinovém pořadu Jak to vidí na vlnách Českého rozhlasu 2 Prahy činnost různých neziskových organizací a mezi ně patří také UNICEF. A proto vítám ředitelku Českého výboru pro UNICEF paní Pavlu Gomba. Dobrý den přeji.

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Dobrý den.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
My bychom měli představit nejprve UNICEF obecně a potom se podíváme na to, co dělá Český výbor pro UNICEF. Tak ve stručnosti, co to je za organizaci UNICEF?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Myslím si, že generace mojí babičky a dědečka si ještě pamatuje pomoc UNICEFU po válce, kdy vlastně i do tehdejšího Československa dodával potraviny, sušené mléko a základní léky. A myslím si, že možná mnozí z nás by tedy ani dneska nebyli, kdyby vlastně tehdejší generace tady tuhle pomoc nedostala. A dá se říct, že i dnes UNICEF dělá totéž, zachraňuje dětské životy, jenom je to už jinde než v Evropě, je to většinou v těch rozvojových zemích nebo v oblastech přírodní katastrofy nebo válečných konfliktů. A samozřejmě ještě kromě té samotné záchrany života UNICEF má i takové dlouhodobé programy, které se vlastně starají o to, co ty děti budou dělat, když přežijí. To znamená, že jde hlavně o to dostat všechny děti do školy, aby měly vzdělávání, aby jednou měly možnost rozhodovat o svém životě.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už z toho, co jste řekla, že tedy UNICEF pomáhal původně i tady u nás, znamená to, že tedy Český výbor pro UNICEF není stejně starý jako UNICEF jako takový. Kdy vznikl a co je jeho cílem?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Myslím si, že mnozí lidé znají UNICEF díky pohlednicím, které se tady u nás i před tím prodávaly, ale vlastně UNICEF tady v tehdy nebyl nebo nefungoval oficiálně a znovu vlastně byl zaveden v České republice právě těsně po revoluci v roce 91 a vlastně v těch prvních fázích i my jsme měli na starosti programy, hlavně teda podporu kojení jako přirozené výživy dětí nejméně do šesti měsíců věku a dalším problémem, který jsme řešili v České republice, byla jodová nedostatečnost, protože prostě jsme populace bez moře a v potravě dostatek jodu nemáme.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
K těm programům, protože ty dva, které zmínila, stále trvají a ještě je celá řada dalších programů, se ještě dostaneme. Ale vy jste se zmínila o těch pohlednicích UNICEF. Co to je nebo bylo?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Dá se říct, že když se člověk podívá na víc než šedesátiletou historii UNICEF, tak vidí, že spousta takových jako velkých a známých věcí vlastně začíná třeba náhodou nebo úplně takovou jako myšlenkou jednoho člověka a vlastně tohle i je příběh pohlednice, na který my jsme u nás velmi hrdý, protože je to něco opravdu, čím se Česká republika, respektive Československo zapsalo do historie UNICEF. Bylo to přesně před 60 lety, kdy tehdejší osmiletá Jitka Samková z jižních Čech nakreslila takovou jakoby jednoduchou kresbu jako poděkování právě za pomoc po válce. A jejím učiteli se tak kresba zalíbila natolik, že ji vlastně poslal do našeho ústředí v New Yorku. A my už nevíme, komu přesně se ta pohlednice nebo respektive ta kresba dostala do rukou, nicméně ten člověk si řekl, že by bylo hezké udělat, vlastně vytisknout pohlednici, která by se dala prodávat a takhle vlastně začala celá tradice. V prvním roce UNICEF prodal 500 kusů a zdál se jim to obrovský úspěch, ve kterém je třeba pokračovat. Dnes se těch pohlednic na celém světě prodá asi ročně za 50 milionů dolarů, takže je to opravdu veliký projekt, ale začal vlastně díky kresbě holčičky z Československa.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je krásné. A to se dostáváme taky tak trochu k financování UNICEF. Jak je financování Český výbor pro UNICEF?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Dá se říct, že to je vlastně jedna z nejčastějších otázek lidí, příznivců, kteří UNICEF podporují a ještě to, co se ptají, je samozřejmě jaká část se dostane k dětem z toho, co UNICEFu věnují. Je potřeba říct, že UNICEF je sice součástí OSN, ale takovou zvláštní, protože není financován z rozpočtu OSN, ale pouze právě z prodeje pohlednic a z dobrovolných příspěvků, takže vlastně funguje to na principu vzájemné solidarity, to znamená, že ty prostředky se přelévají vždycky tam, kde to děti potřebují nejvíce, takže vlastně na tom začátku 90. let i u nás UNICEF podporoval finančně některé programy, ale dnes ze všech těch kritérií, jako je dětská úmrtnost a chudoba obyvatelstva, je pro nás Česká republika zemí, která už pomoc ze zahraničí nepotřebuje a naopak může pomáhat tam, kde je situace dětí horší. Takže vlastně to, co u nás vybereme, jde na právě programy buď v Africe nebo v oblasti nějaké katastrofy. A ještě musím říct samozřejmě tu část. Naše vlastní administrativní náklady jsou 3 % a potom je 6 % vlastně tomu, čemu říkáme programová podpora. Ono to nelze přiřadit k jednotlivému programu, nelze říct, že to je na očkování, to je na vzdělání a přitom to těm programům slouží, aby si to posluchači mohli představit. Tak třeba je to ostraha skladu. V každé té zemi samozřejmě máme sklady s tabletami na čištění vody, výživu a podobně, ale ty sklady je potřeba hlídat a třeba zrovna tohle je náklad, kterému říkáme programová podpora, takže abych to všechno zkrátila, z každého příspěvku 93 % jde přímo na programy pomoci.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, a vy jste se zmiňovala o pohlednicích, což je krásná věc, která začala tady u nás v České republice. A druhou takovou krásnou věcí, díky níž se získává asi poměrně dost finančních prostředků, je panenka UNICEF. Co to je za projekt?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Já si myslím, že možná není daleko doba, kdy UNICEF bude víc znám panenkami než pohlednicemi. A ta myšlenka je vlastně úplně jednoduchá, ale dalo by se říct geniální, protože děti na školách nebo s maminkami, s babičkami, ale samozřejmě kdokoli, kdo je šikovný a chce pomoci, tak šije takové látkové panenky. Zajímavé je to, že každá panenka má svůj rodný list, kde je teda uvedeno, jak se jmenuje, jak vypadá, kdy se "narodila" a kdo je jejím tvůrcem. A UNICEF tady tyhle panenky prodává za cenu, která odpovídá očkování jednoho dítěte proti šesti smrtelným nemocem. Ta cena je 600 korun, což je samozřejmě hodně za panenku, ale život dítěte si myslím, že to není tak moc. A ten projekt si myslím, že je velmi hezký v tom, že se zapojit může opravdu kdokoli, buď ten, kdo panenku ušije, nebo ten, kdo ji koupí a možná taková perlička. Máme v poslední době i takové případy toho, že třeba jedna třída se složila na panenku, kterou ušila třeba jiná třída, že každé dítě doneslo dvacetikorunu a tu panenku si koupili vlastně jako takového třídního maskota.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy budete dělat v nejbližších dnech aukci těchto panenek. Kde a jak ta aukce probíhá?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Vlastně kromě těch panenek, které se narodí na školách nebo vlastně v domácnostech s pomocí maminek, babiček, které dětem pomáhají při výrobě, tak každý rok oslovujeme i známé návrháře, umělce a podobně, aby i oni vytvořili svoji panenku. A tady tyhle panenky potom dražíme. Ta aukce bude letošní už 15. října v Národním muzeu, které nám laskavě zapůjčuje prostory a můžu říct, že například v letošním roce se budou dražit panenky od Bořka Šípka nebo fotografa Roberta Vano, návrhářky Liběny Rochové a podobně.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Panenky to jsou hračky jenom pro dívky zpravidla. Nemáte něco pro chlapečky?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Je to zajímavé, my to sledujeme. Sledujeme i to, jak děti vyrábějí a dá se říct, že samozřejmě není to úplně stejné, ale panenky vyrábějí i chlapci, že šijí s pomocí, často někdy i velmi povedené, ale stává se, že třeba maminky i třeba jako vánoční dárek vlastně symbolický, ty panenky kupují i pro chlapečky. Vzpomínám si, že jsme měli jednou maminku, která tu panenku kupila, protože říkala, že je podobná jejímu synovi, takže je to vlastně opravdu takový symbol, že tím ještě jedno dítě zachrání. A navíc říkala, že bohužel dostává pořád samé vláčky a náklaďáky a podobně a že touží po něčem, k čemu by se přitulil večer. Takže právě taková ta látková panenka byla hezkým dárkem.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkala, že panenka stojí tolik, kolik stojí očkování proti šesti smrtelným nemocem. Jaké to jsou ty smrtelné nemoci?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Je to tuberkulóza, dětská obrna, záškrt, spalničky, tetanus a černý kašel. Vlastně všechno to jsou nemoci, které u nás už téměř neznáme právě díky očkování. A myslím si, že očkování je takovým dobrým příkladem toho, proč má smysl investovat vlastně do těchto programů, protože vlastně některé nemoci je možno úplně vymýtit tak, aby existovaly jenom v laboratořích a děti na ně zbytečně neumíraly. A navíc je to vlastně ochrana nás všech, protože nemoci proto, aby se šířily, nepotřebují ani víza, ani pasy, a dokud někde na světě budou vlastně ložiska tady těchto virů a nebezpečných nemocí, tak vlastně celý svět je ohrožen. Třeba zrovna dětská obrna je nemoc, kterou je možno zcela vlastně zlikvidovat, ale zatím se to ještě nepodařilo, jsme tomu blízko právě díky očkování a je to právě třeba nemoc, kterou není možno léčit. Když ji dítě dostane, tak neexistuje lék, je možno jí jenom zabránit očkováním a já si vzpomínám, když jsem jednou byla ve Rwandě, tak tam ve vesnici, že jo, když jsme přijeli, tak se na nás přiřítila asi 500 dětí a úplně vzadu za nimi kulhal o berlích takový chlapec, který taky se chtěl podívat, co se děje,ale prostě nešlo mu to tak rychle. A já, když jsem s ním potom mluvila, tak jsme právě zjistili, že nebyl očkován a dostal dětskou obrnu a je to vlastně něco, čemu by se dalo za malé peníze zabránit, ale on s tím bude muset žít už celý život.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je na návštěvě v Hostu do domu v pořadu Jak to vidí paní Pavla Gomba, která je výkonnou ředitelkou Českého výboru pro UNICEF. Vy si tento pořad můžete poslechnout také v repríze po 23 hodině dnes večer, anebo ho najít na internetových stránkách Českého rozhlasu s adresou www.rozhlas.cz/praha.
S paní Pavlou Gomba, výkonnou ředitelkou Českého výboru pro UNICEF se teď podíváme do České republiky, protože přestože jste řekla, že vlastně většina těch prostředků vybraných v UNICEF putuje někam jinam do světa, kde děti potřebují daleko více pomoc než tady u nás, tak přeci jenom Česká republika asi není úplně bez problémů. Začneme u toho, že vy jste dělali výzkum mezi dětmi. Na co ten výzkum byl zaměřen?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Ten výzkum vlastně, byl to takový ryze, dalo by se říct, subjektivní výzkum, protože opravdu to nebyly žádné suché statistiky, ale byl založen na osobních rozhovorech s dětmi. A mnohé ty výsledky byly překvapující, protože my dospělí máme přeci jenom trochu jiný pohled na svět a vnímáme to trochu jinak a vlastně smyslem tohoto výzkumu bylo právě zjistit, jak se děti cítí, jak jsou šťastné, co třeba zažívají ve školách, jak důvěřují svým rodičům, co třeba očekávají od svojí budoucnosti a i to, jestli až dorostou, by chtěly žít v České republice nebo naopak se přestěhovat jinam. A jak jsem říkala opravdu ojedinělá věc, protože všechny výsledky byly založené na osobním rozhovoru. Ti tazatelé to neměli jednoduché, protože vlastně bylo naplánováno, že ty rozhovory by měly trvat maximálně 45 minut, ale pro některé děti to byla úplně první příležitost, kdy se někdo opravdu vážně zabýval tím, co si myslí, takže ty rozhovory třeba trvaly i hodinu a půl a nebylo to úplně jednoduché. Ještě pro tu maturu, která je docela důležitá, ty výzkumy, vlastně všechny rozhovory probíhaly doma s tím, že rodiče byli někde v jiné místnosti, aby neovlivnili třeba to, co děti budou říkat, takže to nebylo něco hromadného a ve školách, což taky může ovlivnit to, co potom ty děti říkají, protože navzájem se třeba podporují v něčem. A my jsme zjistili, že české děti jsou docela šťastné, většina, více než 60 % dětí uváděla, že se cítí téměř pořád šťastné, takže to by se dalo říct, že...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je dobrá zpráva.

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Ano, dobrá zpráva. Na druhou stranu tam byly mnohé věci, které nás zarazily a třeba i překvapily. My jsme ten výzkum opakovali po 7 letech, což je dostatečně dlouhá doba pro to, aby vlastně byla nová generace dětí, se kterými jsme to dělali v roce 2001 jsou už teď většinou dospělé a dá se říct, že buď se ta situace změnila u nás, anebo jsou děti vnímavější k některým problémům. Mohu říct například, co nás překvapilo. Jedna z otázek byla, jak se děti cítí bezpečně ve svém okolí. A ve srovnání s tou situací před 7 lety vlastně dvojnásobně vzrostl počet dětí, které říkají, že se necítí bezpečně. A jako hlavní důvod uváděly třeba provoz na silnicích, že mají třeba vůbec problém přejít přes silnici. To, že se v jejich okolí pohybují zvláštní lidé, ze kterých třeba mají strach a podobně, a přitom, když se podíváme na statistiky kriminality, tak tam žádný takovýhle dramatický nárůst nevidíme, ale je to prostě autentická výpověď toho, jak se cítí české děti. Podobně jsme zaznamenali podstatný nárůst v oblasti kouření, alkoholu a dokonce i drog. Samozřejmě ta otázka byla formulována tak jako šibalsky, že jsme se neptali přímo toho dítěte, protože to by nám neřeklo, ale jestli zná ve svém okolí kamarády, spolužáky, kteří třeba tady tohle provozují nebo se s tím setkávají a tam téměř ve všem byl také dvojnásobný nárůst, takže dalo by se říct, že děti se tady s těmihle problémy setkávají mnohem častěji. Možná trochu úsměvné, ale myslím si, že také pro zamyšlení. Potom byla otázka toho, co se děje v rodinách a třeba jak na čem by se děti chtěly podílet, jestli rodiče berou vážně to, co si děti myslí a podobně, a to byla vlastně i jedna z těch věcí, které se nám opakují v obou výzkumech, když jsme se ptali, jaké právo je v České republice, dětské právo, nejvíc porušováno, tak děti na prvním místě uváděly právo na svobodu vyjadřování a my si to vysvětlujeme tím, že třeba výuka ve školách probíhá většinou takovým tím autoritativnějším způsobem a třeba i v rodinách by se děti chtěly více podílet na rozhodování. Úplně konkrétně, může to být úsměvné, ale je to prostě to, co děti vnímají jako určité příkoří, uváděly děti, že by se chtěli více podílet třeba na výběru dovolené rodinné, nebo na tom, jaké auto si rodina pořídí a třeba i to, jak se bude jmenovat jejich sourozenec.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je tedy výzkum, který proběhl, proběhl loni. Jakým způsobem dál s tím výzkumem pracujete?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Právě ty problematické oblasti jako je bezpečí, jak je zneužívání drog, a třeba i to rozhodování, jsme dali k dispozici vlastně institucím, které se dětmi zabývají a které třeba mají i možnost něco změnit, takže jsme je dali k dispozici na prvním místě ministerstvům, poslancům, senátorům, protože to jsou ti, kteří třeba i právně mohou to prostředí změnit a nastavit, ale samozřejmě i díky podpoře médií jsme se snažili dostat je i k rodičům a třeba i prarodičům, protože i jich se týká to, jak se děti cítí třeba v rodinách ve svém okolí. A možná ještě jedna věc taková zajímavá a možná i pro zamyšlení. V té otázce úplně jedna z posledních, jestli to by to dítě chtělo žít v České republice a jestli ji vnímá jako dobré místo pro život, tak i tam téměř dvojnásobek dětí řekl, že nevnímá Českou republiku jako dobré místo pro život a že naopak z těchto důvodů by chtěly až dospějí žít někde jinde. A na prvním místě uváděly ekologické problémy, vlastně čistotu prostředí, ve kterém žijí. Potom uváděly právě bezpečnost a sociální problémy. Takže dá se říct, že třeba to, co my tak ostře nevnímáme, tak děti vnímají mnohem více než my dospělí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkala jste, že jste se ptali také na práva dětí, která z práv dětí jsou porušována. Je nějaký program UNICEF českého výboru zaměřen právě taky na práva dětí u nás?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
My jsme před dětmi sedmi lety, kdy ten výzkum proběhl poprvé, zjistili, že čtvrtina dětí není schopná říct ani jedno jediné právo, které se jich týká. A myslím si, že to není dobrá situace. A vlastně tehdy jsme pomohli zavést výuku práv na českých školách. Samozřejmě, že nejde jenom o práva, jde i o povinnosti. To je potřeba říct a vlastně je to určitá výchova k odpovědnosti těch dětí, k tomu by to mělo směřovat, takže třeba jedno z práv dětí, které se liší od těch obecných lidských práv, které my už jako dospělí nemáme, ale děti mají, je právo vlastně na to, aby jejich názor byl brán vážně. A ale samozřejmě jde potom o to, aby i děti o tom věděly a uvědomovaly si tu odpovědnost, že to, co budou říkat, bude bráno vážně, aby si to i třeba rozmyslely to, co budou říkat.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co řeknou. Tak to je tedy otázka práv dětí. Dále jste se zmiňovala, že ty projekty, které jsou zaměřeny na naši republiku, se týkají kojení a jodové nedostatečnosti. Jak je to s těmito projekty v současnosti?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Já si myslím, že je to příklad úplně vlastně ideální toho, co UNICEF chce v jednotlivých zemích dosáhnout, protože dalo by se říct, že naše činnost směřuje k tomu, že samovolně zanikneme, protože už naší práce nebude potřeba. Ale myslím si, že to tak rychle nebude. Ale v České republice vlastně jsme pomohli nastartovat tady tyhle programy, ale není to tak, že by UNICEF chtěl dalších 200, 300 let vlastně platit tady tyhle programy. Naopak směřuje to k tomu, aby vlastně vznikly místní organizace, které si to vezmou na starost a budou v tom pokračovat, protože vlastně ve všech zemích, kde fungujeme, se řídíme takovým přesvědčením, že Čechům rozumí nejlépe Češi a že Češi jsou schopni si nejlépe pomoci. A je to takové krédo, které razíme ve všech zemích, takže vlastně my jsme tady tenhle program nastartovali, iniciovali a rozjeli, ale v dnešní době už existují české organizace, které se tím zabývají, a to je vlastně ta ideální situace, kterou chceme dosáhnout úplně všude.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ředitelka Českého výboru pro UNICEF paní Pavla Gomba v dnešním pořadu Jak to vidí na vlnách Čechách rozhlasu 2 Praha.
Vrátíme se společně s výkonnou ředitelkou Českého výboru pro UNICEF paní Pavla Gomba k problémům, které trápí celý svět, nebo respektive určité části světa, tedy nejsou to problémy České republiky. Nedávno jsme spolu hovořily o tom, že UNICEF má teď velký projekt, který je zaměřen na vodu. Co to je za projekt a proč chcete zdůraznit roli vody?

Pavla GOMBA, ředitelka, Český výbor pro UNICEF
--------------------
Tak pořád přibližně 11 tisíc dětí každý den umírá právě na vlastně následky pití závadné vody, takže je to jeden z největších problémů, které děti ve světě vlastně se s nimi setkávají a navíc bez čisté vody člověk přežije jenom pár dnů, zatímco třeba bez jídla může přežít dlouhé týdny. A je to navíc problém, který je možno vyřešit. UNICEF se nepouští do problémů, které jsou neřešitelné zatím, ale je to něco, co opravdu vlastně, čemu by se dalo zabránit a jsou to naprosto zbytečná úmrtí. A úplně konkrétně to, co děláme, ten program je docela hodně široký v takových krizových situacích, kde opravdu je spousta lidí na jednom místě, třeba v uprchlických táborech a podobně, je vlastně zajištění hygieny a pitné vody úplně to nejdůležitější pro přežití těchto lidí, takže proto máme vlastně takové jednoduché věci, třeba tablety na čištění vody, které jedna tableta vyčistí pět litrů a přitom to stojí opravdu třeba korunu nebo dvě, a přitom to zachraňuje životy. Životy může zachránit úplně i taková jednoduchá věc, jako třeba mytí rukou mýdlem, ale samozřejmě ta voda tam musí být, anebo co doporučujeme v krizových situací, pokud není voda, tak třeba mytí rukou popelem, což je také způsob, jak vlastně dezinfikovat ruce a zabránit přenosu některých infekcí. Ale to není trvalé řešení, takže tam, kde to jde, vlastně UNICEF hloubí studny s pitnou vodou, což je vlastně natrvalo zajistí těm komunitám přístup k pitné vodě a ten projekt si myslím, že je, protože UNICEF vždycky spojuje několik věcí dohromady a třeba zrovna tohle je projekt, který z České republiky přímo podporujeme, například ve Rwandě, takže my v té komunitě vyhloubíme studnu, ale to umístění není náhodné. My ty studny děláme většinou blízko škol, aby ta škola měla vlastně pitnou vodu, možnost pro děti umýt si ruce a je to i motivace proč jít do školy, místo toho, že to dítě s kanystrem putuje 5 kilometrů někde k jezeru, tak ráno vezme kanystr, jde do školy a odpoledne domů vlastně přinese pitnou vodu. Samozřejmě tam, kde je voda, tak se dá i vařit, takže vznikají jídelny a je to znovu další způsob, nebo další motivace, jak děti do školy přilákat, takže je to pitná voda, je to výživa a je to vzdělávání najednou.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Projektů, které dělá UNICEF, je celá řada, to bychom museli mít hodně času, abychom je všechny vyjmenovali. Takže pokud někdo má zájem, ať se podívá na vaše webové stránky s adresou www.unicef.cz. No a k tomuto pořadu, který jste slyšeli na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha, kdy nám v pořadu Jak to vidí o činnosti UNICEF povídala výkonná ředitelka Českého výboru pro UNICEF paní Pavla Gomba, se můžete vrátit buď dnes večer po 23 hodině v repríze, anebo na našich internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha.

Pavla Gomba|foto: Jakub Ptačinský