Prezidentka Clintonová by pro svět nebyla žádnou výhrou
Ve Spojených státech finišuje kampaň před volbou nového amerického prezidenta. Skandál kolem emailů Hillary Clintonové a obnovené vyšetřování FBI vedly k tomu, že šance na úspěch obou kandidátů se opět vyrovnaly.
Ještě před dvěma týdny přitom byla podle průzkumů jasnou favoritkou Clintonová. Možné vítězství Donalda Trumpa teď děsí mnoho lidí po celém světě. Ruská politoložka Maria Lipmanová ovšem na stránkách Moscow Times soudí, že ani úspěch Clintonové by nebyl žádná výhra.
Když Clintonová usilovala o nominaci v roce 2008, očekávalo se, že se stane první ženou v čele Spojených států. Mnozí to vnímali jako symbol pokroku a úspěšného boje za ženská práva. Kritikům se na druhou stranu nelíbil vznik prezidentských dynastií. Ty totiž nejsou zrovna dobrou vizitkou pro zemi, která se pyšní dlouhou republikánskou tradicí.
Trumpovi příznivci porážku nepřijmou
V letošním roce ovšem nominace Donalda Trumpa zastínila jak genderovou otázku, tak „aristokratický“ původ Clintonové. Ta je dnes redukovaná na kandidátku establishmentu. I volby samotné se omezily na konfrontaci mezi establishmentem a jeho kritiky. Tedy na pnutí, které se v poslední době stává globálním trendem, píše Lipmanová a dodává:
Pokud Clintonová za tři dny uspěje, bude to vítězství tradiční politiky a politické mašinerie nad excentrickým vyzyvatelem, jež vzdoruje politickým a kulturním konvencím. Její úspěch by demonstroval americkou převahu nad Evropou, kde před několika měsíci uspěli bojovníci proti establishmentu prosazující brexit. Stejně tak by se jistě ulevilo všem, komu se hnusí představa Donalda Trumpa v Bílém domě.
Moscow Times ovšem upozorňují, že vítězství Clintonové by nijak neuklidnilo revoltu vůči elitám v americké společnosti. Trumpovy zahořklé a rozzuřené podporovatele by jeho prohra rozlítila ještě o něco víc.
Mnozí si pamatují triky, jimiž se elity snažily zabránit Trumpovi v získání republikánské nominace. Trumpova opakovaná prohlášení o zmanipulovaných volbách díky tomu padají na úrodnou půdu. Pokud jejich kandidát neuspěje, budou jeho voliči přesvědčení, že mu vítězství ukradli neprávem.
Světový řád se hroutí
Ruská politoložka Lipmanová si všímá, že Trump úspěšně pracuje na oslovení nejméně 35 % americké populace, která má dnes pocit, že ztratila v americké společnosti svůj hlas. I pokud Clintonová 8. listopadu vyhraje, bude pro ni tato část obyvatel představovat stále velkou výzvu.
Nejde ale zdaleka jen o domácí scénu. Evropskou unii pohlcuje krize, v Sýrii pokračuje krvavá válka, konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem nabývá reálných rozměrů a riziko teroristických útoků číhá prakticky všude.
Dosavadní světový řád se hroutí. Vyžaduje výraznou revizi nebo alespoň nový, neotřelý pohled na základy mezinárodních vztahů. Je těžké si představit, že tuto roli zvládne zrovna Clintonová, která je typickou představitelkou staré garnitury.
Tragédií těchto prezidentských voleb není ani tak to, že může vyhrát nechvalně známý šílenec, ale že vítězství zkušené a příčetné kandidátky není vůbec nic, na co by se mohl svět těšit, soudí Maria Lipmanová v komentáři pro deník Moscow Times.
Ještě před dvěma měsíci mluvila Clintonová neochvějně o americké výjimečnosti. „Jsme nenahraditelný národ a lidé z celého světa následují naše vedení,“ prohlásila Clintonová, jako by nevěděla, jaké tragédie už podobné americké ambice způsobily. Intervencionistická politika vedená „vyššími principy“ vedla opakovaně k děsivým důsledkům nejen na Blízkém východě.
Ruský realismus
Pokud se zaměříme na americko-ruské vztahy, pak i zde jsou vyhlídky poměrně pochmurné. Putinovo Rusko je nepředvídatelná a vzdorovitá země.
Putin odmítá jakoukoli kritiku své zahraniční politiky. Pokud není Západu ruské chování po chuti, může si podle něj za to Západ sám. „Nezbylo nám nic jiného než hájit naše zájmy a pak jsme obviňováni z toho, co kde údajně agresivní Rusko provádí. Tak proč nás provokujete? Raději nás nechte věci prakticky řešit,“ říká s oblibou ruský prezident.
Putin trvá na třech věcech. Nikdo nemůže nutit Rusko ke změně jeho politiky. Údajné právo malých zemí jednat nezávisle je nesmyslné, pokud země nemá silného spojence. Putinova politika zároveň touží po návratu k politice velkých mocností.
S blížícími se volbami do Bílého domu jde Putin do stále většího rizika a tváří se neoblomně. Spojené státy jsou podle něj tím, kdo bude muset změnit kurs. Ani americký establishment stejně jako jím podporovaná kandidátka ovšem nehodlají dělat nevýhodné kompromisy. I oni touží spíš po ztrestání Ruska než po vyjednání řešení.
Ostrá slova sice zřejmě po volbách opadnou, ale napětí nezmizí úplně. Ať už budou jednání vypadat jakkoli, stěží lze očekávat, že budou konstruktivní. Obě země zůstanou zakopány na svých pozicích, dokud se vedení alespoň jedné z nich neobmění, soudí ruská politoložka Maria Lipmanová v článku na serveru listu Moscow Times.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
