„Přežitou strukturu rozhlasu považuji za nadbytečnou.“

Vážený pane Pokorný,

nevím, jaké průzkumy máte jakožto ČRo, ale ze svého širšího okolí nikdo netuší, že máte nějakých 20 stanic, a už vůbec ne jakých a jaký je jejich obsah. Většina z nich rádio neposlouchá, nebo jen příležitostně jako zvukovou kulisu. Nikdo z mnou dotázaných stanice ČRo neladí cíleně, ale jen jaksi náhodně, tedy je de facto nezajímá, co poslouchají, a při otázce, zda má být zachován ČRo, odkývou, že ano, a to z nostalgie. Ano, měl jsem příbuznou, která si na rozhlas potrpěla, byla nevidomá a je to 40 let zpět. Naopak z dnešních mladých rádio jako takové neposlouchá nikdo. Jasnou volbou je Spotify nebo prý YouTube. Dvacet provozovaných stanic mi tedy připadá jako nesmysl a zbytečné plýtvání. Ano, já jsem pro veřejnoprávní, nekomerční rozhlasovou stanici, ale postačí jedna, případně nízké jednotky pro případ krizových situací.

Přežitou strukturu rozhlasu považuji za nadbytečnou a plýtvání penězi. Je třeba, aby si páni z odborů uvědomili, že to platí samoživitelé a rodiny na dávkách a důchodci, a tedy je to vlastně oklikou nuceně placené zase ze státního rozpočtu. Když započtete náklady na vymáhání poplatků od živnostníků, soudy, soudní poplatky, právníky, rozhodně se nejedná o vyhozené malé částky, nemluvě o přetěžování soudního systému.

Nechci upírat nikomu ústavní právo stávkovat, ale nikdo nesmí upírat mně právo volit takovou vládu, která omezí zbytečné plýtvání. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že zaměstnanci vlastně stávkují za to, aby občané museli platit něco, co nevyužívají a případně ani využívat nechtějí. Dálnice jsou rovněž veřejný zájem, ale taky je neplatí všichni povinně, pouze ten, kdo je chce využívat.

Rád bych, abyste to nechápal jako nějaký útok na demokracii a svobodu slova, ale jako názor části obyvatel, kteří se nemohou veřejně zviditelňovat, a přesto chtějí, aby jejich názor zazněl.

Děkuji a přeji hezký den.

M. K.

_____________________________________________________________________

Vážený pane,

Vaše argumentace je racionální a pokusím se přičinit k ní několik poznámek. Ne jako polemiku, ale spíše jen jako rozšíření kontextu.

Plně souhlasím s tím, že společnost je zavázána výsledky parlamentních voleb. Ty jsou průsečíkem nálad, pocitů, osobních situací, hodnotových žebříčků obyvatelstva, ať se to někomu líbí nebo ne. Stejně jako Vy to respektuji a nedovolil bych si říci, že určitá vláda, určitý prezident jsou „moji“ nebo ne. Mohu k nim mít výhrady, ale mají můj respekt, protože lepší mechanismus řízení společnosti, než jsou všeobecné volby, prostě neznám. Takto přistupuji i k problematice médií veřejné služby. Byla zřízena zákonem, zákon určuje i financování. Pokud bude změněn, změní se i jejich fungování. To, že jejich pracovníci chtějí vyjádřit svůj názor, je pochopitelné: mohou využít svého práva, které jim dává ústava. Je to spíše symbolické gesto, protože generální ředitel jasně deklaroval, že nedopustí omezení činnosti Českého rozhlasu. Ale na vyjádření svých obav mají právo a já to tak beru.

Český rozhlas reálně zasahuje svou činností denně kolem čtyřiceti procent populace. Není to ale jen samotné vysílání, máte pravdu, mladí lidé si rádio on-line opravdu moc nepouštějí, to je spíše zvyk starších generací. Český rozhlas se ale stále výrazněji mění z „pouhého“ vysílatele pořadů na VKV nebo DAB ve výrobce a distributora obsahu na internetu. Vyrábí to, co komerční rádia a firmy zabývající se audio produkcí nedělají: od náročnějších literárních a dramatických děl přes popularizaci vědy v širokém spektru oborů po formáty pro menšiny, kvalitní projekty pro děti, hudbu bez přívlastku „populární“ atd. Mnohé stanice jsou dostupné jen v DAB a na internetu, což je nesrovnatelně levnější než šíření prostřednictvím VKV: klasická hudba, dětské pořady, jazz, archivní snímky… Ale to podstatné souvisí se změnou způsobu, jakým vnímáme audio. Možná tomu nebudete věřit, ale každý měsíc si lidé stáhnou do svých počítačů, mobilů nebo poslechnou přímo z distribučních platforem typu mujRozhlas, YouTube, Spotify apod. patnáct milionů pořadů, které Český rozhlas vyrobil. Mnohdy ani nevědí, že poslouchají jeho produkci. Ta je pro ně zadarmo, respektive zaplatili si ji v rozhlasovém poplatku, a garantuje standardy dané zákonem a Kodexem ČRo. Pak jsou tu další povinnosti, například uchovávání paměti uložené ve zvukových nahrávkách nebo funkce Radiožurnálu jako stanice určené pro informování veřejnosti v případě krizových situací. To jste sám zmínil. Mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale faktem je, že rozsah služeb veřejnoprávního rozhlasu není jednou provždy dán, mění se v čase a bude se měnit dále. Rozhodovat o tom bude vůle společnosti, tedy jejích zástupců v Poslanecké sněmovně a Senátu. To je to podstatné a na tom se shodneme.

Srdečně Vás zdravím.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu