Příběhy hvězd – Podivuhodná hvězda Mira Ceti
Červený obr v souhvězdí Velryby, který v pravidelném cyklu mizí a zase se objevuje, má nenasytného bílého trpasličího průvodce a navíc dlouhatánský ohon z plynů.
Německý luteránský pastor David Fabricius se věrně staral nejen o své ovečky v dolnosaském Resterhafe, ale také o hvězdy a planety. Psal si s německým matematikem a astronomem Johannem Keplerem, možná i dalšími učenci a prováděl různá pozorování.
Astronomové a záhadná mizející hvězda
Začátkem srpna roku 1596 se rozhodl pozorovat planetu Merkur. Pro porovnání polohy si jako referenční objekt určil jednu blízkou bezejmennou hvězdu třetí velikosti. Ta však k jeho překvapení začala postupně zjasňovat – za necelé tři týdny stoupla její jasnost o celou jednu magnitudu. Pak však následoval pokles a v říjnu Fabriciovi hvězda zmizela. Domníval se, že pozoroval novu, a to až do února 1609, kdy si hvězdy všiml podruhé. Náhodou tak učinil objev, v jehož stínu se jistě skryje drobný kaz: planeta, kterou v roce 1596 považoval za Merkur, byl ve skutečnosti Jupiter.
Fabriciovu hvězdu začali sledovat i další badatelé, mezi nimi gdaňský astronom Johannes Hevelius, který jí dokonce v roce 1662 věnoval spis „Historiola Mirae Stellae“. Hvězdu pojmenoval Mira, což latinsky znamená „nádherná, podivuhodná“ nebo „výjimečná“. Žádnou podobnou mizející a znovu se objevující hvězdu totiž tehdejší astronomové neznali. Francouzský astronom Ismaël Boulliau vzápětí spočítal trvání její periody na 333 dní; současná obecně udávaná hodnota je jen o jeden den kratší. První objevená proměnná hvězda Mira, oficiálně Omikron Ceti nebo také Mira Ceti, se nachází v souhvězdí Velryby. Diskutovalo se o tom, jestli nemohla být pozorována i dříve, před Fabriciem. Možná se o ní zmiňuje Hipparchos ve 2. století před Kristem, v průběhu dalších staletí snad i čínští a korejští astronomové, ale jisté to není.
Nenasytný průvodce a dlouhatánský ohon
Po roce 1918 upadla Mira v podezření, že na svém místě není sama a že se jedná o dvojhvězdu. V roce 1995 se na Miru zaměřil Hubbleův vesmírný dalekohled. Na jeho snímcích se podařilo rozlišit, že červený obr Mira, sedmsetkrát větší než Slunce, vzdálený od nás nějakých 200 až 400 světelných roků, má skutečně menšího průvodce. Bílý trpaslík Mira B, známý též jako VZ Ceti, byl v té době od hlavní hvězdy vzdálen asi 70 astronomických jednotek.
Astronomové pořídili snímky hvězdné dvojice v ultrafialovém i rentgenovém oboru. Ukázala se na nich spirála plynu, který z Miry přetéká na Miru B. Proud hvězdného větru tvoří kolem menší hvězdy plochý akreční disk, jakýsi karusel, ve kterém materiál klesá k jejímu povrchu. Oběžná doba tohoto průvodce kolem Miry je asi 400 let. Mira za sebou táhne i 13 světelných let dlouhý chvost z uhlíku, kyslíku a dalších prvků.
V současné době už astronomové znají na šest tisíc hvězd, červených obrů, kteří zjasňují a znovu pohasínají v podobně dlouhých periodách. Podle jejich pramáti Miry, objevené pastorem Fabriciem, je souhrnně označují jako miridy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
