Přinese volební úspěch Fideszu úspěch i Maďarsku?
V jedné věci je Maďarsko posledních dvaceti let unikátní. Ani jednou se zde nekonaly předčasné volby. A navíc až do roku 2006 se u moci pravidelně střídaly levice s pravicí. Teprve před čtyřmi lety se poprvé stalo, že vládnoucí strana obhájila svůj mandát. Byli to socialisté, kteří ale svého úspěchu nedokázali využít k efektivnímu řízení státu a tudíž ani k udržení svých pozic v něm, takže jim teď jejich selhání voliči zcela po právu spočítali.
A tak po osmi letech, kdy se v čele socialisty řízených vlád vystřídali Péter Medgyessy, Ferenc Gyurcsány a Gordon Bajnai, se do křesla premiéra vrací ten, který v něm před zmíněnými pány již seděl - Viktor Orbán.
Orbán je jistota maďarské politiky. Tamní veřejnost si ho pamatuje od konce osmdesátých let, kdy jako lídr nekomunistického hnutí mládeže Fidesz odvážně vyzval k uspořádání svobodných voleb a odchodu sovětských vojsk ze země. Vzhledem k tomu, že v čele své strany stojí prakticky už dvě desetiletí, jeden by očekával, že se může pochlubit mimořádnou bilancí. Za celou tu dobu byl ale premiérem jen jedno čtyřleté volební období. Na jednu stranu je na Orbánovu obranu nutno říci, že volební vítězství v roce 1998 bylo jeho velkým úspěchem, vždyť Fidesz na začátku devadesátých let začínal jako malá opoziční strana. Na druhou stranu je ale skutečností, že v letech 2002 a 2006 volby se socialisty prohrál. Teď by se mohlo zdát, že trpělivost, kterou s ním měla členská základna jeho strany, přinesla růže. Jenže pravda je taková, že vítězství z 11. dubna by Fideszu spadlo do klína, i kdyby v jejím čele stál kdokoli jiný. Za svůj úspěch může Orbán děkovat nikoli kvalitnímu programu své strany či přesvědčivé kampani, nýbrž - jak již bylo řečeno - zpackanému vládnutí socialistů v minulých letech. O vítězi voleb bylo rozhodnuto již dávno. Teď se Evropa nestíhá divit, že kdysi spíše liberální, dnes národně konzervativní Fidesz má už po prvním kole voleb v kraji dosud nevídanou parlamentní většinu a nemusí se tudíž o vládnutí s nikým dělit, přičemž navíc sahá po zisku ústavní většiny.
V Maďarsku v těchto dnech probíhají různé taktické hry, které známe z českých dvoukolových voleb do Senátu. Ve snaze překazit Fideszu cestu k ústavní většině se socialisté rozhodli stáhnout své kanditáty v některých obvodech, tam, kde má šanci po prvním kole už parlamentní zelená strana s názvem Politika může být jiná. Ta však snahu socialistů o kooperaci neopětovala. Avšak bez ohledu na to, zda Fidesz dosáhne dvou třetin poslaneckých mandátů, již prostá parlamentní většina mu umožňuje přijímat taková opatření, která nejen že vyléčí nemocnou maďarskou ekonomiku, ale hlavně postaví celý neefektivní, přebujelou byrokracií a až příliš štědrými sociálními dávkami zatížený systém na nové, pevnější nohy.
Má-li k tomu Fidesz odvahu a vhodný recept, se teprve pozná, protože co a jak chce ve skutečnosti dělat, se straně dařilo i během kampaně tajit. Navíc řekne-li se, že rozhazovačnou levici přichází vystřídat umírněný hospodář z pravé části spektra, to taky není úplně pravda. Jednak si stačí vzpomenout, že i Fidesz kdysi coby vládní strana ve snaze udržet si přízeň veřejnosti přispěl svým dílem k prohloubení státního dluhu, který mimochodem Maďaři zdědili již z dob gulášového socialismu. A pravicového voliče muselo rovněž mást angažmá Orbánovy strany v době, kdy se socialisté v minulém volebním období pokoušeli alespoň o minimální reformní kroky - Fidesz se například postavil proti poplatkům ve zdravotnictví a školství, kteréžto novinky Maďaři v referendu poté odmítli.
Výsledky jednobarevné vlády, kterou teď na následující čtyři roky Orbán sestaví, budou vizitkou nikým nerušeného vládnutí Fideszu. Strana ani její předseda napříště nebudou mít šanci se na nikoho vymluvit. Bude proto zcela logické, že pokud se věci nepohnou lepším směrem a Maďaři nepocítí zlepšení situace na svých peněženkách, dostaví se nejpozději do čtyř let trest v podobě odchodu do opozičních lavic.
A pak je tady ještě jedna hrozba. Už loňský nástup Hnutí za lepší Maďarsko známého jako Jobbik a jeho zisk tří křesel v Evropském parlamentu signalizoval přesun části voličů k extremnějším postojům. Teď je Jobbik třetí nejúspěšnější stranou parlamentních voleb a není vyloučeno, že případná deziluze z vládnutí Fideszu může stranu spojenou s neonacistickými Maďarskými gardami (mimochodem zakázanými) ještě posílit. Je asi nemyslitelné, aby se Jobbik stal nejsilnější stranou v zemi, ale že může Fideszu šlapat na paty v oblíbenosti mezi pravicovými, národně orientovanými voliči, vyloučit nelze. Mohlo by se to stát, pokud by se k případným přetrvávajícím ekonomickým potížím země připojil neúspěch Fideszu i na poli tzv. národních zájmů, s nimiž Jobbik stojí a padá.
Strana, jejíž předseda chce přijít na ustavující schůzi parlamentu v uniformě gardy, nejen že svou politikou vytváří atmosféru, v níž se frekventované fyzické útoky na Romy přestávají jevit jako cosi nenormálního, ale svými výroky opakovaně vnáší neklid do už tak napjatých vztahů mezi Budapeští a sousedními zeměmi. V nich, jak známo, žijí početné maďarské menšiny a ty by podle představ Jobbiku měly být součástí mateřského státu, rozbitého po první světové válce.
Vypálit rybník nacionalistům by Fidesz mohl částečně splněním svého staršího slibu, že zavede něco jako dvojí občanství pro krajany za hranicemi. Mělo by jít o institut, kterým podobně jako v jiných zemích získávají krajané určité nepolitické výhody, rozhodně prý nemá jít o voličské právo. Vezmeme-li v úvahu, že už tato představa zneklidňuje například Bratislavu, co by asi způsobil přesun politiky Budapešti k ještě extrémnější praxi... Viktor Orbán má velkou pravdu, když říká, že to, co ho čeká, je největší výzvou jeho dosavadní kariéry.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
