Připomínka 160. výročí narození Ludvíka Kuby

19. duben 2023

Letos si připomínáme 160 let od narození vyhledávaného malíře, spisovatele, cestovatele, hudebního skladatele a sběratele hudebního folkloru Ludvíka Kuby.

Ludvík Kuba se narodil před 160 lety, 16. dubna 1863 v Poděbradech do rodiny obchodníka s hliněným zbožím jako druhorozený ze třinácti dětí. Vystudoval pražskou varhanickou školu a na přání rodičů ještě kutnohorský učitelský ústav. Pedagogické činnosti se však dlouho nevěnoval. Zvítězila totiž hudba a malířství.

Slovanstvo

Lidové písně slovanských národů v něm vzbudily zájem již v době studií. Vlastním nákladem vydával sešity s názvem Slovanstvo ve svých zpěvech, při jejichž přípravě podnikl řadu zahraničních cest. Hudební cestopisy zdobily Kubovy originální kresby. V roce 1893 totiž absolvoval i pražskou akademii výtvarných umění a ve studiu kresby i malby pokračoval v hlavním tehdejším evropském městě kultury, v Paříži.

Vřelý vztah k hudbě získal již v raném dětství. V pamětech, nazvaných Zaschlá paleta, píše: „Když jsme bydleli v Březnici na náměstí, tu jsem ze sousedního domu, který patřil kupci Čihákovi, slýchával hrát na klavír. Bylo v té hudbě, tlumené zdí, něco tajemného a svůdného, což mě jako dítě divně okouzlovalo. S druhé strany bydlel pan Janda, učitel regenschori […] Pak jsem se z čista jasna stal jeho žákem v hudbě […] A tak najednou jsem měl housle a chodil jsem po škole ještě s některými hochy „odehrávat“ – totiž hrát úlohy, které jsme dostali, a přijímat ke cvičení nové. Pan Janda mi půjčoval domů i flétnu, klarinet, ba i hornu a také jsem u něho hrával na klavír z Prokšovy Školy […] Zpíval jsem nejen ve sboru, nýbrž i sólo, z čehož měla matka velikou radost.“

Zpěvy lidu

Na učitelském ústavu v Kutné Hoře, kde mladý Ludvík Kuba složil maturitu, vedl hudební kroužek, pro který sám upravoval lidové písně. Celkem 150 českých, moravských a slovenských písní zařadil do sbírky Zpěvy lidu českoslovanského. Brzy pro sebe i české hudebníky objevil folklor Horní a Dolní Lužice v dnešním Německu.

Ve svém deníku si o svých prázdninových cestách poznamenal: „1886 na Lužici z jara a v létě do Haliče a na Rus; 1887 znova na Rus; 1888 do Krajiny a Přímoří na Balkán; 1889 do jižního Štýrska, Korutan a Charvátska-Slavonska; 1890 na Černou Horu a do Dalmacie; 1891 opět na Černou Horu; 1892 zase do Dalmacie; 1893 z jara na Domažlicko a pak do Bosny a Hercegoviny.“

Dokonalý sluch

Na Chodsko byl Kuba vyslán v roce 1893 přípravným výborem pražské Národopisné výstavy českoslovanské, a to zejména díky jeho sluchovým dispozicím a hudební kompetenci. Kubovy záznamy lidové instrumentální hudby jsou i v evropském měřítku velkou vzácností. Součástí jeho díla je i šest folkloristických statí, které se týkají písní lužických (1887), polských (1887), ruských (1888), českých, moravských, slovenských (1888) a černohorských (1890).

V roce 1922 se Ludvík Kuba natrvalo vrátil z Paříže do Prahy. Během následujícího roku namaloval soubor krojových podobizen venkovanů z Horní a Dolní Lužice. Malířské úspěchy mu dovolily návrat ke sběratelské vášni. Svou celoživotní práci v oboru hudebního folkloru shrnul v díle nazvaném Cesty za slovanskou písní. Kniha vyšla v roce 1933, když bylo Ludvíku Kubovi sedmdesát let. Nemoc ho už omezovala v činnosti muzikantské i malířské. Zajímavé výsledky mohla přinést spolupráce s maďarským hudebním skladatelem Belou Bartókem, kterou bohužel přerušila 2. světová válka. Posledních dvacet let svého života věnoval Kuba především krajinomalbě. Zemřel 30. listopadu 1956 v Praze.

Zápisníky z cest

Jak hluboce byl lidovou písní osloven, dokazují dochované Kubovy zápisníky. Vedle popisu cest obsahují kresby krajin, krojů, tradičních řemeslných výrobků, zápisy melodií a zvláštnosti hudebních projevů lidových muzikantů. Kuba byl neobyčejně vnímavým pozorovatelem. Zachytil na 4000 písní několika národů, včetně českých a moravských, které by bez něho téměř určitě upadly v zapomenutí.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.