Připomínka k přechylování ženských příjmení

15. říjen 2020

Přechylování je v češtině systémovou záležitostí, která má sice řadu výjimek, ale v zásadě se opírá o nutnost používat jména v pádech, tedy skloňovat je.

Přeji dobrý den s dotazem, zda byste nemohl redaktoru "Matěj Schneider" vysvětlit, že v češtině ženská příjmení přechylujeme a takto je pak také skloňujeme stejně jako mužská.

Jde mi konkrétně o komentář s názvem "Matěj Schneider: Biden si tak dlouho vybíral viceprezidentku, až vybral tu první na ráně" z 13. srpna 2020 (https://plus.rozhlas.cz/matej-schneider-biden-si-tak-dlouho-vybiral-viceprezidentku-az-vybral-tu-prvni-8272041#volume).

V celém příspěvku Schneider mužská příjmení, konkrétně Trump-ovo s Obam-ovým skloňuje, kdežto ženská, konkrétně Harris, Bass a Warren, uvádí toliko v nesklonném 1. pádu. Vysvětlete mu prosím, že by v tom pak měl být důsledný: buď tedy kandiduje Biden s Harrisovou či Harrisová s Bidenem, nebo kandiduje Biden s Harris či Harris s Biden, nikoli tedy ve sklonné a nesklonné kombinaci Harris s Bidenem. Tuto zmatečnost pak pěkně ilustruje zveřejněný přepis namluveného komentáře, kde kdosi ženská příjmení částečně opravil do správných tvarů, někde je však ponechal v "Schneider"(ově) nesklonném 1. pádu.

Závěrem si rozklikněte a prohlédněte fotografii potetovaného pana Schneider a zkuste mu navrch vysvětlit, že prezident Nixon byl řádně demokraticky zvoleným prezidentem USA, který po aféře uznal svou politickou vinu a demokraticky odstoupil. Čili že to nebyl žádný "gangsta" - sice demokraticky neberu panu Schneider právo si něco takového myslet, ale nemusel by své politické přesvědčení takto okatě a okázale prezentovat tričkem na své profilové fotografii veřejnoprávního média. Respektive i to může, ale v tom případě mám zase právo já myslet si své o demokratičnosti, nezávislosti, objektivitě a nestrannosti tohoto veřejnoprávního média. Pokud by pan veřejnoprávní redaktor chtěl - nač se upejpat -, na internetu je k mání i tričko s Nixonovým portrétem a nápisem They cant´n lick our dick.

S pozdravem a s předem díky za vyváženou veřejnoprávní odpověď

K. F.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Můj názor na přechylování je jednoznačný: Čím kultivovanější je prostředí (mediální, ale stejně tak společenské), tím vyšší je tendence k přechylování jako výraz přirozené úcty k českému jazyku založenému na flexi, tedy ohýbání slov. Přechylování je v češtině systémovou záležitostí, která má sice řadu výjimek, ale v zásadě se opírá o nutnost používat jména v pádech, tedy skloňovat je, což je možné u ženských jmen jen tehdy, jsou-li přechýlena.

Mnohaleté zkušenosti novinového a knižního redaktora mne vedou k závěru o nezbytnosti přechylování. Čeština je flexivní jazyk, to znamená, že gramatické významy vytváří ohýbáním slov (skloňováním a časováním). Kromě nevelké skupiny nesklonných slov je to nutnost, bez níž se neobejdeme. Sportovní komentátoři České televize se například dostávali do neřešitelných situací, když přestali přechylovat, a rychle se k této praxi zase vrátili. Přechylování je prostě praktické, protože souvisí s organickou vlastností češtiny. Nemá to nic společného s úctou k osobnosti ženy, genderovými vztahy a dalšími ideologickými konstrukty. Je to vlastnost jazyka. Výjimkou jsou jména obecně známá v nepřechýleném tvaru (Edith Piaf, Marylin Monroe apod.) a potom jména na základě zákona č. 301/2000 Sb. Podle tohoto zákona lze uvést v matrice ženské příjmení v mužském tvaru (tzn. nepřechylovat), jde-li o cizinku, občanku ČR, která má trvalý pobyt v cizině, občanku ČR, jejíž manžel je cizinec nebo jejíž partnerka je cizinka, nebo občanku ČR, která je jiné než české národnosti.

Nemohu předjímat vývoj, ale faktem je, že jazyk se neustále mění spolu s jeho uživateli. V posledních letech registruji častější tendenci nepřechylovat ženská příjmení a nemohu v současné době zhodnotit, jestli jde o módní vlnu pod vlivem zejména angličtiny, anebo o proces, jehož důsledkem bude stav, jaký známe z jiného západoslovanského jazyka – polštiny, v níž část ženských příjmení zůstává nepřechýlena. Pokud tomu tak bude, musí tuto situaci výhledově (v horizontu spíše desítek let) zhodnotit odborníci z Ústavu pro jazyk český AV ČR. Podle mého názoru dnes není namístě, aby veřejnoprávní médium přispívalo k rozkolísání výše popsaných pravidel.

Váš dopis i svou reakci předávám šéfredaktorce Radia Wave, protože pan Matěj Schneider je externím spolupracovníkem této stanice. Není tedy zaměstnancem Českého rozhlasu. Nicméně domnívám se, že by bylo namístě, aby „firemní kultura“ byla dodržována jednotně, bez ohledu na osobní názory a pracovní pozici. Naopak způsob prezentace vlastní osoby je součástí identity každého jedince, a pokud není v rozporu se zákony, nevidím důvod, proč by externí spolupracovník nemohl manifestovat své názory například i textem nebo obrazem na svém oblečení.

Nejednotné zacházení s ženskými jmény ve zmíněném článku na webových stránkách Českého rozhlasu Plus přičítám nepozornosti editorů při úpravě materiálu pro tento web. Nevidím v tom zlou vůli ani nedostatek vzdělání. Takové věci se stávají a je samozřejmě zapotřebí provést patřičné úpravy. Proto svou odpověď dávám na vědomí i šéfredaktorovi Českého rozhlasu Plus.

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio