Přístavbu v ulici U Tří lvů využívá budějovický rozhlas od roku 1972, studia jsou postavená jako dům v domě

20. květen 2020

Jihočeské rozhlasové vysílání začalo 5. května 1945 dvouhodinovým přenosem pražského povstání. Pravidelný program pak mělo českobudějovické studio už od osvobozování města 9. května 1945.

Improvizované pracoviště bylo v prvních dnech po druhé světové válce v přízemí radnice na českobudějovickém náměstí. Na konci roku 1945 se stanice Československého rozhlasu přestěhovala do vlastní budovy, do objektu bývalé německé školy na rohu ulic U Tří lvů a Dukelská.

Technici dům postupně upravovali pro potřeby rozhlasu, v následujících čtyřech letech zprovoznili vedle hlasatelny i činoherní a hudební studio. Ke zpravodajským relacím začaly přibývat pořady hudební, literární a dramatické. Od roku 1946 ohlašovala vysílání českobudějovického studia typická znělka, začátek písně Když jsem já šel tou Putimskou branou.

Rozhlasový program se v počátcích vysílal převážně živě, dokonce i písně a rozhlasové hry. Hudba se také přehrávala z gramofonových desek. Později přibyly do studia i magnetofony, které se využívaly především pro vysílání i se záznamovým materiálem. Magnetofonové pásky byly ale velice drahé, takže archivace stála v počátcích mnoho peněz.

V 50. letech minulého století se rozhlasová technika stále zlepšovala. Objevovaly se dokonalejší typy mikrofonů, mixážních zesilovačů a magnetofonů. S používáním kvalitnějšího technického zařízení ale vystupovaly do popředí nedostatky prostor původního lycea.

Čtěte také

Studia v upravených místnostech staré budovy přestávala rozhlasu vyhovovat, a to nejen z akustických, ale i prostorových důvodů. Přes veškeré změny a stavební úpravy pronikal hluk do studií a znemožňoval programovou výrobu.

Původně se počítalo s vybudováním celého nového rozhlasového střediska. Od této varianty ale vedení později upustilo a dalo přednost přístavbě ke stávající budově, kde byla studia a technická pracoviště.

Přípravné práce začaly v roce 1961. Celková koncepce přístavby vycházela z předpokládaných požadavků na výrobu rozhlasového programu budoucnosti. Kvůli poměrně malému stavebnímu prostoru projektanti požadovaná studia umístili do tří podlaží. Stavět se začalo v roce 1965, do provozu byla budova uvedena 5. května 1972.

Hudební a činoherní studio je z hlukových důvodů postaveno jako dům v domě. Vnitřní stěny a strop jsou až do základu odděleny volnou, asi třiceticentimetrovou mezerou od vnějšího pláště budovy. Studia jsou postavena jako „plovoucí“, to znamená, že vnitřní zdi jsou uloženy na pružném materiálu, v tomto případě na korkových deskách.

V novém tisíciletí se budova Českého rozhlasu České Budějovice v ulici U Tří lvů rekonstruovala. Práce skončily v roce 2004. Autorem konceptu byl architekt Libor Erban, zásadní přestavba se dotkla vstupních prostor a přibylo celé patro. Rekonstrukci urychlily ničivé záplavy v roce 2002, z odstraňování škod po povodních se plynule přešlo do interiérových stavebních úprav.

V současné době slouží rozhlasový dům jako nejen samotnému vysílání, ale i jako jihočeské kulturní centrum pro všechny generace. Konají se zde veřejné nahrávky hudebních kapel, výstavy i společenské besedy. Zázemí využívají také pořadatelé akcí jako festival Jeden Svět, Jihočeská Porta nebo filmový festival Černá věž.

autoři: Anna Pospíšilová , Miroslav Tichák | zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic
Spustit audio

Související