Prostý půvab, pokora, lidové zvyky a věštby. Vánoční návštěva Podorlického skanzenu v Krňovicích

22. prosinec 2022

Štědrý den je nablízku, proto vás zveme na rozhlasovou Návštěvu do slavnostně vyzdobeného Podorlického skanzenu v Krňovicích na Královéhradecku. Čeká tam na nás Irena Zárubová, žena mnoha skanzenových profesí s mimořádným citem pro lidovou kulturu. Do adventního a vánočního času našich předků nahlédneme společně se Zdeňkem Čapkem, učitelem z Hradce Králové.

Sváteční kouzlo života našich předků, které na nás dnes může působit obyčejně, i hodně kontrastně v porovnání s novodobým prosincovým časem, ožívá od začátku adventu do Třech králů v Podorlickém skanzenu v Krňovicích. Návštěvníci tak mohou poznávat a objevovat, čím žili lidé v minulosti, čím si zpestřovali adventní dobu, jídelníček, jak se chystali na příchod Jezulátka.

Čtěte také

V Podorlickém skanzenu Krňovice, který je zatím jediným skanzenem lidové architektury v Královéhradeckém kraji, ožívá téměř zapomenutý um našich předků. V těsném sousedství Přírodního parku Orlice uvidíte, jak se dříve hospodařilo na venkově, projdete se staročeským zvířecím dvorkem a dokonce i dvěma funkčními mlýny.

Je souborem architektonických, movitých i technických památek východních Čech, především z Královéhradecka, Orlických hor a jejich podhúří, ale i z Podkrkonoší. Vznikal od roku 2002 na zelené louce. Jeho zakladateli jsou rodinná firma Dřevozpracující družstvo Hradec králové a Český svaz ochránců přírody, základní organizace Orlice.

Do vyzdobeného skanzenu přijíždějí děti z okolních škol, vyrábějí zde tradiční drobnosti pro své blízké a poslouchají o symbolech Vánoc, o lidových tradicích, o tom, jak se hospodařilo. Seznamují se s umem našich předků, zdobí perníčky, ochutnají pečené kaštany i houbového kubu s vůní okolního přírodního parku.

Podorlický skanzen Krňovice
je jediné muzeum tohoto typu v Královéhradeckém kraji. K vidění jsou historické stavby, dobové vybavení a technika. Soustřeďuje architektonické a technické památky regionu Královéhradecka, podhůří Orlických hor a Podkrkonoší.


Nahlédnou do venkovské domácnosti v bývalé škole přenesené sem ze Všestar a projdou se i roubeným vodním mlýnem z Bělče nad Orlicí. Torzo málem zaniklé památkově chráněné stavby z roku 1807 bylo také přeneseno do Krňovic, kde se díky řemeslné dovednosti majitelů skanzenu mlýn podruhé „narodil“ a teď sklízí zasloužený obdiv návštěvníků.

Obytné části mlýna jsou o poznání honosnější než sednice roubené chalupy, tomu odpovídá i výzdoba a prostřený stůl.

Prostý půvab, pokora, zvyky a věštby

S Irenou Zárubovou a Zdeňkem Čapkem sedíme „na přástkách v bývalém zájezdním hostinci, volné replice hostince Na Špici z Hradce Králové. 

Čtěte také

Ve velkém krbu praská oheň, voní tu perníčky, křížaly a kuba. Vracíme se do minulosti, k zvykovým předmětům, ke svěže zelené snítce krušpánku, která symbolizovala světlo a příchod nového života, ke koledám, k betlémům i tradičním pokrmům.

Dozvídám se, že sušené ořechy a houby zabezpečily plodnost, ořechům se navíc přisuzovala schopnost povzbudit mužskou plodící sílu. Každá drobnost hrála svou roli - například kynuté pečivo představovalo nabývání majetku.

Důležité pro advent, Vánoce i svátky Štěpána a Nového roku bývalo i různě tvarované kynuté „obřadní pečivo figurálních nebo geometrických magických tvarů, kterým byli obdarováni také koledníci.

Koledování má pradávnou tradici, která zřejmě vzešla už ze starověkého Říma. Recitace nebo zpěvy koled byly, a někde ještě stále jsou, spojené se vzájemným navštěvováním a přáním zdraví a štěstí. Chudší lidé si dřív díky kolednické obchůzce měli možnost přilepšit a obohatit skromný jídelníček o kolední dar.

Čtěte také

Období závěru prosince, ale hlavně Štědrý den, obestíralo tajemství. Do krbu putuje další poleno, v sále zájezdního hostince ve skanzenu se šeří a já se zatajeným dechem poslouchám o házení střevíců, lití olova, obrácených hrnečcích, lodičkách ze skořápek, o věštbách budoucnosti, života a smrti, lásky a dostatku v živobytí.

A vzpomenu si na baladu Štědrý den ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. A jakoby mi četl myšlenky, pan učitel Čapek k půlnoční věštbě o nahlédnutí pod prosekaný led jezera dodává: „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, než budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu.

Odcházíme na závěrečnou obchůzku vyzdobeného skanzenu a zároveň přejeme vám i sobě navzájem, aby bylo dobře na světě.

Ve zdraví, v dobré náladě a obklopeni nejbližšími vstupte odhodlaně do nadcházejícího roku!

Spustit audio

Související