Psí oči a úsměv rošťáka
Po dlouhé pauze se na plátna vrací legendární Jean-Paul Belmondo. V ambiciózní předělávce neoreliastické klasiky si vyzkoušel roli starce, který na konci života ztratil vše. Je Muž a jeho pes důstojným návratem legendy, nebo spíše nepodařeným pokusem o závažný film?
Návrat Jeana-Paula Belmonda po bezmála osmi letech nucené pauzy se nese v duchu dojemných tónů klavíru a příběhu hrdého muže, který ke stáru přišel o všechno. Portrét penzisty, bojujícího o zbytek důstojnosti, má předobraz ve filmu Umberto D. Vittoria De Sicy z roku 1952. Scénárista a režisér Francis Huster v novodobé verzi částečně potlačil motiv sociálně kritický a naopak zdůraznil rovinu osobního melodramatu. Neorealistická touha po důkladném a věrohodném vystižení sociální reality zůstává, ale její realizace je bohužel více než diskutabilní.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Muž a jeho pes je především příběhem o stáří a o tom, jak důležité je najít ve chvílích beznaděje alespoň kus pevné půdy pod nohama. Pro opuštěného Charlese se takovou záchranou stává pes, poslední věrná bytost. Už samotná synopse příběhu sugeruje dojetí, které převáží i nad bezútěšným chátráním starce v kulisách nelítostného francouzského velkoměsta. Francis Huster pojal svou režii v duchu staré školy, rozevlátě, vzdušně, v měkké lyrické stylizaci. Vypráví v houpavém a subtilním rytmu, ale nevyhne se jednotvárnosti. Kamera má sklon opakovat jednu a tutéž figuru a kompozice záběrů marně baží po výrazné artistní stylizaci. O to více vyniknou ty části scénáře, které jsou napsány v bezelstně jímavém duchu a sázejí spíš na gesta a velká slova než vnitřní sílu zobrazeného. Za opravdu výjimečné lze pokládat setkání Belmonda s Maxem Von Sydow. Duet legend sází na kouzlo náznaku a nevyřčeného. Na něco, co zbytek filmu v různé míře postrádá.
V mnoha scénách mimoděk vynikne mnohem lépe něha psích očí, než lidské utrpení. Tklivé putování Charlese vstříc naprosté beznaději naštěstí v průběhu filmu nabírá na síle. Jakkoli některé epizody ze života bezdomovce vycházejí z osvědčených schémat, Belmondovo úsporné herectví vnáší do filmu uvěřitelnost. Charles není postavou napjatých emocí. Získává si diváka na svou stranu unavenou pokorou člověka, který sílu ukrývá uvnitř a nedává ji před světem okázale najevo. Rošťácký úsměv a chlapecký lesk v oku nezmizel, ačkoli kdysi důležité fyzické atributy Belmondova herectví jsou dávno pasé. Jenže právě charismatický pohled a neokázalé souznění s postavou film drží pohromadě.
Věčná škoda, že Muž a jeho pes podléhá nutnosti dojmout diváka za každou cenu. Emoce nepramení zevnitř, ale pouze z povrchnosti slov, teatrálních gest a smutných pohledů voříška. Věrohodná tragika života proklouzává režisérovi mezi prsty. Místo filmařské brilance tak vypomáhají smutné psí oči. Husterův snímek zkrátka těží mnohem více z Belmondova příběhu než z vlastních kvalit, což je velká škoda.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
