Psycholog o válce: Sledovat zprávy není součást boje, je to pasivita. Udělejte něco aktivního

6. březen 2022

Ruská agrese na Ukrajině vyvolává v lidech emoce, které patří k životu, a je přirozené, že přichází ve chvíli, kdy se cítíme ohrožení. Mnoho lidí ale dělá chybu, že se nechá vést emocí strachu a obav, upozorňuje psycholog Dalibor Špok: „Je to přirozené, protože obava či strach je něco, co orientuje naši pozornost. Těžko odtrhneme mysl od toho, že je válka na Ukrajině. A proto sledujeme zpravodajství jako detektivku, jako příběh – a čekáme na další zprávu.“

„Ale to je to nejhorší, co mohu dělat. Protože tím se vysílím. A hlavně to není žádná aktivita, je to jen opravdu pasivita, kdy čekám, co bude dál,“ dodává Špok.

Bohužel si část lidí myslí, že to, že sledují zprávy a vzrušují se nad nimi, je součást boje.
Dalibor Špok

Proto je nutné si především sledování zpravodajství ohraničit. „Najít si kanály a způsoby zpravodajství, které nepřináší nadměrné emoce. Vhodné je také omezovat objem informací, které člověk vstřebává. Například si stanovím, že chci vidět tři zpravodajské relace, a dodržím to. A ve zbytku času na válku nemyslím,“ doporučuje psycholog.

Čtěte také

„Bohužel si část lidí myslí, že to, že sledují zprávy a vzrušují se nad nimi, je součást boje. Že jsou s Ukrajinci tímto způsobem. Symbolicky ano, ale je to totéž jako rozčilovat nad politikou. Dokud se nenecháme zvolit na radnici, tak pro politiku neděláme nic,“ shrnuje psycholog.

A dodává: „Nelíčil bych ovšem sdělovací prostředky a další média, která o válce referují, jen jako něco negativního. Ale kdyby nebyla, tak náš zájem o válku nebude takový.“

Mít plán

Psychologicky velmi účinnou metodou, jak se bránit strachu, je mít plán, doporučuje Dalibor Špok: 

„Mít nějaké možnosti, co budeme dělat v případě různých událostí. Pokud si to neřekneme, tak nám mohou v hlavě vířit obavy. A my sice nad nimi budeme mávat rukou, ale pořád tam bude neuzavřenost.“

Znamená to třeba projít si různé alternativy s blízkými nebo i sám. A napsat si na papír plány: „Například čeho všeho se obávám, co bych dělal, jak bych to řešil, na koho bych se obrátil, kde bych se uskromnil. Opravdu to promyslet do důsledků. A pak to zavřít s tím, že vím, že jsem to promyslel a nemá cenu se k tomu vracet.“

Něco udělat

Dalibor Špok doporučuje také omezit či vyřadit jiné zdroje stresu. Ten se totiž sčítá, i když pochází z různých oblastí života. 

„Nejdůležitější ale je aktivita,“ upozorňuje psycholog. „Třeba ta, která vede nějaké relaxaci, k něčemu, co nás v životě těší. Třeba projít se lesem nebo procházka s pejskem. Vynikající je také soustředěná psychohygienická aktivita, jako jsou meditace a relaxace.“

Nejdůležitější je aktivita. Třeba ta, která vede nějaké relaxaci, k něčemu, co nás v životě těší, třeba procházka nebo meditace.
Dalibor Špok

Aktivita také nemusí jen odvádět pozornost od válečného konfliktu, ale může směřovat i jeho směrem. „Třeba když přinesu někam materiální pomoc válkou postiženým, jdu demonstrovat nebo udělám i symbolický akt včetně modlitby. To všechno jsou činy.“

„Strach tu není proto, aby emoce končila, ale vede k mobilizaci nějakého chování. A následuje-li po strachu čin, tak nám to pomůže tuto emoci zvládnout. Aktivita je velmi důležitá,“ zdůrazňuje Špok.

Čtěte také

Podle něho jde ve válce na Ukrajině také o konflikt hodnot. „Mezi nejen evropské hodnoty patří starat se o druhé lidi, tedy když mi není lhostejné, v jaké situaci jsou menšiny, ti slabší.“

Bránit slabšího je přímá cesta k tomu zbavit se strachu, dodává psycholog Špok: „Protože když investujeme svůj čas a život tomu, že pomůžeme někomu druhému, tak to je nejlepší protijed na jakoukoliv úzkost či strach, který člověk má.“

Jak válka působí na dospělé a jak na děti? Co všechno může člověk dělat, aby nepodlehl strachu či úzkostem, které s sebou válka a obavy z ní přináší? Poslechněte si celé Leonardo Plus.

autoři: Eva Kézrová , oci
Spustit audio