Rabín Richard Feder byl jednou z hlavních postav náboženské obrody českého židovstva po šoa
O rabínech se vypráví hodně židovských anekdot. Ale ne všichni rabíni byli pro smích. Čeští židé měli během dvacátého století ve svém čele nejméně dvě opravdu mimořádné osobnosti: Gustava Sichera a Richarda Federa. My si teď povšimneme dvou jubileí, která si v souvislosti s rabínem Federem letos připomínáme.
„Všichni do jednoho, bez rozdílu věku, povolání a toho, odkud jsou, se shodli na tom, že byl především Člověk s velkým Č.“
Říká Zuzana Peterová, autorka knihy o Richardu Federovi.
Letos 18. listopadu uplyne 45 let od smrti tohoto zemského rabína a spisovatele. Narodil se roku 1875 a po získání doktorátu z filozofie, židovské teologie a absolvování rabínského semináře ve Vídni působil například v Kojetíně, Lounech a především v Kolíně.
Roku 1942 byl skoro sedmdesátiletý Richard Feder s celou rodinou zařazen do transportu do Terezína. Zde zemřela jeho manželka. Jeho tři děti i se svými rodinami zahynuly v Osvětimi.
„On sem přijížděl z Brna, a moje babička přeživší holocaust říkala: ‘Rabín Feder, to je něco úžasného, zůstal úplně sám, o všechny přišel, a přesto je tady, jako kdyby nám dodával sílu, že máme pokračovat v židovství dál.‘“
Vypráví Zuzana Peterová.
Mezi Federova díla patří učebnice hebrejštiny biblické, novohebrejštiny i židovského náboženství. Byl také jedním z prvních, kteří literárně zpracovali hrůzy holocaustu, a to v knize Židovská tragedie z roku 1947.
„Upřednostňoval potřeby každého, jeho cestu k židovství, tak jak každý ji cítil, nikomu nevnucoval svoje názory nebo přesvědčení nebo snad nějaký zdvižený prst, že někdo něco udělal špatně proti příkazům. On si nesmírně vážil každého člověka, a především vzdělaných lidí, na tom on bazíroval, abychom stále učili.“
Byl jednou z hlavních postav náboženské obrody českého židovstva po tragédii šoa. Ani poúnorová éra latentního oficiálního antisemitismu ale nebyla lehká. Rabín Feder těm, kteří se k židovství po traumatech holokaustu vraceli, pomáhal těžkosti překonávat především svým nadhledem i příkladem humanisty.
„Ty ošklivé věci, které zde byly v období komunismu, přijímal tak, že je to další z kamenů, balvanů na cestě židovství, které musíme buď obejít, podlézt, přelézt a nějak zvládnout, abychom mohli dál žít jako židé. A jak sám říkával i mé babičce: ‘Dokud nejdeme do plynových komor, tak se to dá pořád přežít.‘“
Připomíná osobnost rabína Richarda Federa spisovatelka Zuzana Peterová.
