Radko Kubičko: Kdo rozsoudí veřejné ochránce

17. červenec 2022

Spor v úřadu ombudsmana obrátil zase pozornost k této instituci. Ne, že by se zájmu předtím netěšila, někteří politikové ji vůbec nechtěli, jiní se přimlouvali za její zrušení a nebylo možné přeslechnout ani spory ve vedení. Nikdy se ale nestrhl takový rozruch, jako když současný veřejný ochránce práv Stanislav Křeček odebral své zástupkyni Monice Šimůnkové veškerou agendu.

Právem se strhl, situace, kdy takto vysoce postavení veřejní činitelé, mající na starosti důležité lidskoprávní otázky, veřejně prohlašují, že si vzájemně nic nevěří a jeden z nich nemá dále co na práci a je prý šikanován, poškozuje tuto instituci, která si tolik musí zakládat na důvěře, nakolik nemá žádné konkrétní kompetence, ale záleží jen na ní, jakou váhu budou mít její zjištění a podání ve věci sporů občanů se státní mocí.

Čtěte také

Politikové se začali rojit a skoro každý k tomu cítil povinnost se nějak vyjádřit. Někteří si samozřejmě přihřáli svou polévku, že úřad je zbytečně drahý, jiní upozorňovali, že na odebrání měl Křeček podle stávající legislativy právo, ale většina z nich Křečkovo jednání odsoudila a žádala nápravu, protože mít právo neznamená také mít pravdu.

Senát ostatně ještě předtím přijal usnesení kritizující Křečka za kontroverzní, dokonce xenofobní výroky a vyzval k respektování zástupkyně.

Znak vyspělé země

Úřad ombudsmana, v České republice veřejného ochránce práv, se stal postupně znakem moderní civilizované země, tradici má v severských státech, ve Švédsku už od předminulého století. Nebude asi náhoda, že tyto země jsou považovány za nejvyspělejší na světě, ke svým občanům mimořádně přátelské. I v České republice plní svou funkci, i když jeho vznik, jak řečeno, ne všichni vítali.

Čtěte také

Zejména liberální a pravicové kruhy ho nepovažovaly za potřebný, naopak levice ho podporovala. Je proto trochu paradoxní, že právě dlouholetý politik působící v levicových stranách mu nyní takto nakládá. Křeček je ale v některých postojích spíše konzervativec starého střihu a je jistě otázka, jak vhodné bylo zvolení dlouholetého vyhraněného činného politika do této funkce.

Otakar Motejl, první český ombudsman naopak s velkou prestiží, dlouholetý advokát, obhajující disidenty a ministr spravedlnosti, svým jménem nakonec zaštítil vznik této instituce a příslušný zákon nikdy nepočítal s podobnými spory. Proto také mnozí politikové rovnou uvažovali o změně zákona.

Povinnost se domluvit

Je pravda, že situace, kdy zástupce ombudsmana má vlastní legitimitu, je také zvolen Poslaneckou sněmovnou, ale nemá vlastní zaručenou agendu, je zvláštní a nese s sebou možné spory. Je možné proto uvažovat o změně.

I v problematické legislativě se dá ale pracovat, pokud se zákon vykládá rozumně a příslušní aktéři mají vůli k dohodě. To si také politikové brzy uvědomili, i to, že změna zákona by se už těžko mohla týkat aktuální situace, jen případně budoucích sporů podobných. 

To tedy platí i pro samotnou existenci úřadu, pokud už byl zřízen a nabyl už jisté tradice a zkušeností v ochraně občana proti státní mašinerii, je třeba toho využít a dát mu prostor. A jeho šéfové, které nelze odvolat, mají proto, když už nic, tak morální povinnost se domluvit, dá se ostatně vhodně využít i toho, že na některé věci mají rozdílné názory, protože prostě celá společnost má rozdílné názory. 

Radko Kubičko, komentátor Českého rozhlasu Plus

Větší míra odpovědnosti leží samozřejmě na veřejném ochránci Křečkovi, on situaci spustil a on ji může také napravit. Nic jiného mu ostatně nezbývá. Ani on snad nechce být historickou záminkou k diskreditaci úřadu, který v jiných zemích se těší velké vážnosti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související