Ředitel, nebo dělník, je to fuk. Na pétanquu v Buloňském lesíku rozdíly nedělají a ze hry se upřímně radují
Buloňský lesík v Paříži patří mezi nejznámější travnaté plochy francouzského hlavního města. Už v 19. století ho po vzoru londýnského Hyde Parku založil první francouzský prezident a zároveň poslední francouzský císař Napoleon III. Najdete tam jezera, kde si můžete půjčit loďku, i vzácné druhy stromů. Na kraji parku nedaleko dostihových závodů se pravidelně scházejí důchodci, kteří tam hrají pétanque.
Albertovi je 96 let. Jeho synovi, který s ním v Buloňském lesíku hrává pétanque, je už přes 70. Je vidět, že jsou oba ve formě. Hubení, šlachovití a mají úsměv od ucha k uchu.
„Pétanque hraju už 62 let. Mému synovi, který je támhle, bylo tehdy devět. Jsme tu kvůli radosti ze hry. Rozhodně ne kvůli vítězství. Baví nás to jako malé děti.“
Doba slávy a soudržnosti
„Když jsme začínali hrát pétanque, byl tady klub s 350 členy. Měli jsme partu tak třiceti lidí. Scházeli jsme se, hráli a slavili narozeniny. Škoda, že s sebou nemám své fotografie. Měli jsme tady vždycky něco dobrého k snědku, pili jsme a pak jsme zase hráli pétanque. Někteří už pak neviděli ani prasátko ani hrací koule.“
Čtěte také
Dřív se prý v Buloňském lesíku hrávalo i o peníze a ne zrovna o malé částky. Albert si pamatuje ne jednoho hráče, který během pár her přišel o více než 15 tisíc korun, když připočítáme tehdejší franky na dnešní měny:
„Znal jsem jednoho, který se v jedné hře vsadil o 300 franků a prohrál. Zkusil to takhle třikrát a prohrál 900 franků. Muselo to být v někdy v roce 1975,“ vzpomíná.
Lidé s různými zkušenostmi
Albert hraje s koulemi, na kterých je nápis automobilky Renault. Tam pracoval mezi lety 1949 až 1984 a stal se dokonce jedním z ředitelů slavné francouzské značky.
„Jsou tady lidé s různým zázemím. Najdete tu například bývalého zaměstnance cestovní kanceláře, mezinárodního rozhodčího házené, lidi, kteří vlastnili velké a významné firmy, bývalé pracovníky městského dopravního podniku i samouky. Pétanque prostě spojuje lidi z různých společenských vrstev.“
Claude je lékař. Má klobouk, šálu a sedí na židličce vedle skupinky hráčů, takže má čas, aby mi vysvětlil základní pravidla hry.
„Je to jednoduché, koule se prostě musí dostat co nejblíž k prasátku. V každé týmu je obvykle takzvaný přibližovač a střelec. Přibližovač se snaží hodit koule co nejblíž prasátku a střelec je odtamtud odstřeluje,“ popisuje Claude.
Zdání klame
V Buloňském lesíku hrají nejen Francouzi ale i Španělé, Portugalci a další národnosti. Mezi důchodci najdete i pár lidí v produktivním věku jako třeba čtyřicetiletého vysokoškolského učitele. Chybí tu ale ženy. Proč, to už mi s úsměvem vysvětluje 80 letý Bernard:
„Manželka mě doma nechce, tak mě vždycky vyžene na pétanque. Tady ženy moc nechceme, máme jich dost doma. Kdybychom s nimi museli být ještě tady, tak už se z toho nevymotáme.“
Čtěte také
Jedna žena přece ale jen mezi všemi těmi muži hraje. Jacqueline se v mužském kolektivu rozhodně neztrácí. Říká mi, že o to ona je bere do party, a ne naopak.
„Je to tu místy machistické. Tady to vypadá, že je to spíš mužský sport, ale rozhodně to tak není. Pétanque hrají i ženy.“
Odhodlání má Jacqueline v krvi, jmenuje se totiž Kubik a má české kořeny.
Související
-
Umění nenajdete jen v centru Paříže. Na předměstí Pantin vzniklo kulturní centrum ze staré továrny
Petici za znovuotevření kulturních míst podepsaly ve Francii začátkem února stovky lidí. Mezi signatáři jsou zástupci velkých galerií, ale i menších institucí z předměstí.
-
V pařížské kanalizaci žije víc krys než všech obyvatel francouzské metropole. Má to své výhody
Pařížské kanalizace jsou dlouhé jako trasa Praha - Paříž a zpět a ještě kus k tomu. Tři metry pod zemí na vás čeká svět, kde kromě lidí natrefíte na různé druhy zvířat.
