Referendum o Temelínu je legitimní, ale je trochu pozdě
Temelín je hotov, naváží se do něj palivo a za několik týdnů by měl začít chrlit první megawatty elektrické energie. Už dnes se ví, že bude hodně drahá. Nesmyslný kolos dosud spolykal miliardy korun. A protože ze státního krev neteče, na nějaký ten milión se při jeho budování příliš nehledělo. Takže původní rozpočet byl několikanásobně překonán.
V době, kdy celý svět směřuje k úsporám energií se jeví nenasytný otesánek jako zbytečný luxus. Pokud se investice do něj vložené mají vrátit, musí prodat miliony megawatt a za poměrně vysokou cenu.
Přitom dříve nebo později musí padnout dominantní postavení ČEZu a do republiky se bude dostávat čím dál tím víc levnější elektrické energie z ciziny. A protože i za hranicemi České republiky nebudou chtít nakupovat drahou elektřinu z Temelína, bude mít tento kolos problémy vydělat tolik peněz, aby mohl splatit investice do něj vložené.
Bez ohledu na to zda je či není bezpečný, by neměl být vůbec uveden do provozu. Referendum o jeho budoucnosti by mělo potvrdit, že to ví většina občanů. Zastavte navážení paliva a udělejte z tohoto monstra muzeum lidského nerozumu. Také takový může být pohled na budoucnost atomové elektrárny.
Problém je v tom, že Temelín je dostavěn a že spolykal už zmiňované miliardy korun. Pokud začne fungovat, přece jenom nějaké peníze vydělá. A třeba za desítky let se tato investice částečně vrátí.
Nebojme se atomové energie. Vždyť nikdo není tak šílený, aby dobrovolně seděl na sudu s atomovým prachem. K vážné havárii by proto dojít nemělo. Navíc by mohly být postupně uzavřeny některé tepelné elektrárny a mohlo by se zlepšit životní prostředí. Nepořádejme tudíž referendum a dejme Temelínu šanci. Takto mohou naopak argumentovat jeho obhájci.
Každý z nich bude mít svým způsobem pravdu. Příznivci referenda však poněkud opožděnou. Prosazovat lidové hlasování měli v době, kdy se o budoucnosti tohoto jaderného kolosu rozhodovalo, tedy zhruba před sedmi lety. Tehdy měli šanci na úspěch.
Politická reprezentace si dovedla spočítat, že další výstavba Temelína je problematická. Bála se to však veřejně přiznat a navíc byla pod silným tlakem průmyslové loby. Kdyby se tenkrát tolik veřejně známých osobností zasazovalo o vypsání referenda jako dnes, patrně by se konalo. Při dobře vedené kampani pak mohlo skončit odmítnutím této jaderné elektrárny.
Panovala by všeobecná spokojenost a ušetřily by se miliardy. Možná by díky tomu zkrachovalo několik podniků. Celková škoda by byla značná, ale pořád menší než dnes. Škoda, že už tenkrát neprosazoval myšlenku referenda president Václav Havel. V té době byla jeho autorita téměř neotřesitelná a jeho slovo mělo velký dopad na českou politickou scénu.
V současné době působí jeho přání stejně nepatřičně jako slova Václava Klause o tom, že by se nebránil vypsání referenda o vstupu do Evropské unie už nyní. Tedy v momentu, kdy se vedou vstupní rozhovory. Logické by přitom bylo, kdyby se konalo ještě před jejich zahájením, nebo až v momentu, kdy budou podmínky vstupu do unie vyjednány a kdy se občané České republiky budou moci v referendu vyjádřit, zda s nimi souhlasí.
V případě Temelína mělo tedy všelidové hlasování smysl v momentě, kdy se řešilo, zda v jeho dostavbě pokračovat či nikoli.
V době, kdy už je hotov, je všelidové hlasování o tomto kolosu poněkud absurdní. Nechce se totiž příliš věřit tomu, že by se v poslední době zásadně změnily bezpečnostní parametry jaderné elektrárny. Takže uvedení Temelína do provozu je otázkou především ekonomickou. A tam je každé řešení špatné, to ví soudný člověk i bez referenda.
Problém je v tom, že právě tato vlastnost chybí většině českých politiků. Jinak by vláda nemohla před lety podpořit dostavbu Temelína a ta současná by nemohla schválit územní plán Beskyd, ve kterém není vyloučeno budování další atomové elektrárny.
