Reportáže jsou o emocích. „Je to o sdělování toho, co objevuju. A to mě strašně baví,“ říká Světlana Lavičková, která slaví 40 let u mikrofonu

10. listopad 2015

V jejím případě nikdy neplatí, že by na otázku řekla jen ano, nebo ne. Jinými slovy, je hovorná. Kromě toho, umí mluvit v barvách a přesvědčuje o tom posluchače neuvěřitelných 40 let. Rozhlasový mikrofon a Světlana Lavičková k sobě už zkrátka patří.

Do rozhlasu nastoupila pod jménem Říhová v roce 1975. „Kůzle po maturitě přiběhlo, zacvakalo kopýtky a řeklo svou první větu: Stanice Vltava uvádí stereofonní vysílání.“ S rozhlasovým mikrofonem se tedy kamarádí už 40. let. „A já to ani neoslavila!“

Reportáže jsou o emocích

Rozhlas má hluboko pod kůží a říká, že to, co na něm nejvíc miluje, je kouzlo okamžiku. „Když někam přijedu, uvědomím si, že se musím dívat očima posluchače a musím popsat to, co vidím. Je to o emocích a je to o objevování a sdělování toho, co objevuju. A to mě strašně baví.“

Holubí úlet

Světlana Lavičková nedělala nikdy nic jiného než rozhlas. Včetně jedné tříleté pauzy. „Měla jsem úlet do Rádia Rio, ale dobří holubi se vracejí a já jsem také přitáhla zpátky.“

Odchod prý nebyl úplně šťastný. „Týden potom, co jsem jim kývla, tak mě oslovil Karel Mastný, jestli nechci jít do Dobrého jitra. Já jsem tehdy strašně brečela, protože to byl můj cíl.“

Čtěte také

Týmová práce

Kostelecký zájezdní pivovar - Výlety začínají

Po čase se jí ale stejně splnil a Světlana Lavičková vzpomíná na krásné období. „Každý týden jsme vysílali z jiného místa a hlavně tam člověk přišel na zajímavé lidi. Přišla jsem taky na to, že bych to nemohla dělat bez přenosových techniků.“ Je to prostě týmová práce.

A stejně je tomu u pořadu Výlety s Dvojkou, na které se poctivě připravuje. I když pokaždé jinak. „Na místo, které znám, je to jiná příprava, než tam, kde jsem nebyla.“ Jak dodává, takovou tu specialitku ale člověk stejně zjistí až na místě. „Tu když se mi podaří vykutat, tak to jsem nejšťastnější.“

V metru hlásí jiná paní

Na trase pražského metra A zní hlášení stanic. A je to hlasem Světlany Lavičkové. „To byla náhoda. Přišli za mnou s tím, že: pojďte nám tady něco načíst. Tak já jsem načetla a oni mi pak zavolali. To je všechno,“ vzpomíná Světlana Lavičková.

Světlana Lavičková - hlas linky A pražského metra

A s nadsázkou ještě dodává: „Nemocnice Motol, konečná stanice. To je moje vrcholné dílo.“ Svůj hlas při cestě metrem prý vnímá jako hlas nějaké jiné paní.

Ruka, která hladí

Rozhlas přitahoval Světlanu Lavičkovou už odmala. „Poslouchala jsem ho každé ráno, když jsem se vypravovala do školy. Ne že bych cvičila s rytmickou skupinou Jana Kalába. Pro mě bylo rádio zdroj informací a takové to pohlazení. Právě při Dobrém jitru nebo pohádkách a pěkné hře. A to platí do dneška.“

Jak se stalo, že se vybourala v balónu? Kdo byl jejím rozhlasovým vzorem? Co doma ráda dělá? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio