Roman Hoza, barytonista

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Část vysílání jsme věnovali Mozartově opeře Don Giovanni a postavě sluhy Leporella. „Tuto roli jsem si nastudoval celou během svého ročního studijního pobytu na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst u paní profesorky Klaushoferové. A není snad koncertu, kde bych nebyl žádán o slavnou árii, v níž Leporello vykresluje Donně Elvíře svého pána a vypočítává, kolik žen v které zemi měl. Ta árie i předchozí recitativ jsou nabité informacemi a situacemi, které je při koncertním provedení nesnadné prezentovat. Snažím se proto si mezi diváky vyhlédnout konkrétní dámu. A věty: ´Upokojte se, nejste první ani poslední, podívejte se, tato kniha je plná jmen jeho krásek, každá vila, každé městečko, každá ves je svědkem jeho výbojů´ zpívat přímo jí.“

Tuhle árii jsme v Romanově podání v našem vysílání slyšeli hned dvakrát – na snímku z finále pěvecké soutěže Ad honorem Mozart ze srpna 2013 a z koncertu na Pražském jaru v květnu 2015. Využili jsme tak možnost předvést si, že dva roky v životě pěvce jsou opravdu dlouhá doba: „Těch rozdílů tam slyším mnoho. Především myslím, že jsem si dosti zlepšil italštinu, protože na tom starším snímku mám ještě své moravské „e“. A hlavně mám pocit, že jsem se od té doby naučil poněkud lépe zacházet se svým hlasovým materiálem. Zdá se mi, že mnohem méně zapojuji naturální tón a efektivněji pracuji s dechem. A s touto výbavou samozřejmě zpěvák vydrží mnohem víc...“

Mluvili jsme také o vztahu k hudbě starších stylových období, k nimž Romana Hozu přivedla jeho manželka. Slyšeli jsme dva snímky ze studentského koncertu z holešovské Letní školy barokní hudby 2012, kde byl Roman Hoza frekventantem pěvecké třídy Adama Plachetky. Na jednom z nich zněla árie z Händelova oratoria Alexander´s Feast, v níž Roman bravurně předvedl barytonovou koloraturu v souhře s hráčem na trubku: „Tehdy mi ty koloratury šly ovšem o dost lehčeji, než dnes. Je to asi přirozená záležitost, hlas se studiem romantického repertoáru té vylehčenosti a pohyblivosti částečně zbaví a dnes, kdy se učím basový part v Händelově Mesiáši, mi tyto pasáže dají víc zabrat...“

E-mailem se do našeho vysílání zapojil Romanův někdejší spoluhráč z kapely VSPH (Volné sdružení přátel hudby) a díky němu jsme se dověděli, že souběžně se studii zpěvu na brněnské JAMU zpíval Roman Hoza písně Michaela Jacksona a hrál v této formaci na kytaru a flétnu. A telefonující posluchačka z Frýdku-Místku zas ocenila, že po působení v operním studiu Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf/Duisburg nepokračuje Roman Hoza dále do ciziny, ale vrací se do Brna, kam nastupuje do angažmá.

A mluvili jsme i o Romanových plánech pro blízkou budoucnost a obloukem se tak vrátili k „opeře oper“, která měla premiéru v Praze roku 1787 a které jsme věnovali začátek vysílání: „Mým snem v současné době je udělat si dobře Giovanniho. Mám pocit, že by mi tahle role mohla sedět lépe, než Leporello. Nabídku na něj zatím nemám, ale rád ho budu mít v záloze a vyhlížet příležitost. Mozart je i pro mne nejzdravější autor, jakého si lze představit...“

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.