Rozhlasové Střípky se zastavily u listopadových událostí

V dalším pokračování cyklu z rozhlasové historie se vrátíme o 25 let zpátky. Sedmnáctý listopad 1989 si to zaslouží.

Ale abychom byli úplně přesní – je teprve 15. listopadu, copak tehdy vysílal ostravský rozhlas? Třeba další díl cyklu Rozhlas, já a ti druzí, který od počátku toho roku po bezmála dvaceti letech směl připravovat Alois Kachel.

Onoho dne to ještě byla idylka. Ovšem samotný fakt, že Alois Kachel už směl na mikrofon, dokazoval, že pukají ledy. A o dva dny později praskly docela.

„Já prožívala listopadové dny s mikrofony Mikrofóra ve valašskomeziříčském M-Klubu, kde právě probíhal festival poezie. A protože ‚mikrofóráci‘ okamžitě nastoupili na celodenní a noční směny celostátního vysílání, vysílali jsme živě také z Valašského Meziříčí za pochodu neustále,“ vzpomíná na tehdejší zlomové okamžiky Dagmar Misařová.

V pondělí 20. listopadu bylo v naší ostravské Režii 2 plno studentů při hodinové Noční lince Mikrofóra. Přišli totiž přímo z demonstrace. U mixážního pultu živého vysílání byla Dagmar Vlčková.

A nebylo to technicky jednoduché. Z vysílání ostravského rozhlasu listopadových dnů před 25 lety se opravdu dochovalo pramálo. Všechno šlo živě, událost stíhala událost, postupně se rušila programová schémata. Telefony, ba i rozhlasová vrátnice byly plné rezolucí, stanovisek a lidí, co je přinášeli.

Pár týdnů poté

Na rekonstrukci oněch dnů bychom ovšem potřebovali ne střípky, ale skla velkých výkladních skříní, před kterými čas oponou trhnul. Takže se podíváme na pár týdnů poté.

Třetího prosince se před mikrofon vrátil Karel Biňovec, satirik a člen literární redakce. A hned po svém ťal do živého.

„Opakuje se situace, kterou tak dobře znám z měsíců po lednu 1968 a potom po srpnu 1968. Opět se vynořují kariéristé, psychopati, obraceči kabátů, slaboši, kteří se chtějí pomstít za svůj vlastní strach, a žádají hlavy. Svými krvelačnými pokřiky poskvrňují to nádherné morální probuzení národa,“ řekl tehdy Karel Biňovec.

Jeho tehdejší varování je aktuální i dnes. Kdoví, jak by se díval, kdyby ještě žil, na to, jak naplňujeme závěrečná slova jeho prvního komentáře: „Mluvme spolu jako člověk s člověkem. Vytvořme jednotu slušných lidí, kterým nejde o koryta ani o krevní mstu. Jenom tak vytvoříme šanci našim dětem.“

Celý díl plný archivních zvuků a ukázek si poslechněte v přiloženém souboru (viz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘ hned v úvodu článku. Tento a další záznamy pořadu najdete v iRadiu.

Znovu 89
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.