Růže a cizota. Muriel Barberyová má v češtině čtvrtou knihu

A jisté prokletí si nese životem i Rose, hrdinka novely Růže sama, co právě vydal v překladu Evy Sládkové brněnský Host. Rose má sice domicil ve Francii, ale v novele putuje do Japonska: zemřel jí totiž otec – a ona si jede přečíst jeho závěť. Byl to ovšem polovičatý otec: o svou dceru nejevil za života žádný zájem a Roseina matka ho v té ignoranci podporovala. Není divu, že Rose přijíždí na místo plná nervozity a vzteku. Je arogantní, agresivní, nesnesitelná. Střet dvou odlišných kultur – neurotická Evropa versus zklidněné, reflektované Japonsko, otevřené permanentně novým úhlům čtení, fantazii, hře a rozvinuté květomluvě – nemohl být vykreslený v jasnějších barvách.

Novelu Růže sama vydal v překladu Evy Sládkové brněnský Host|foto:Host

Tenhle text je nejdřív odstředivý: vymrští hlavní postavu do neznámých končin – a nechá ji dopadnout k nohám pověřeného průvodce. Následuje cesta, vývoj, proměna. Rose, která přijela na místo jako prázdná nádoba, začíná uprostřed japonské krajiny, dějin, kultury a společnosti nacházet pozvolna obsahy; poznává svého mrtvého otce, jeho přátele, a především sebe. Dřívější ztráty střídají přítomné nálezy. Pokud tohle měla být otcova omluva za dekády míjení, pak zřejmě nebyl tak špatný režisér. Podobně s názvem knihy, který odkazuje k verši Rainera Marii Rilka, rodáka z Prahy, jehož prvním jazykem byla ovšem němčina. Co tím Muriel Barberyová vzkazuje? Cizota není problém, problém je vlastní strach z cizoty.