Šéf jihočeských hasičů Lubomír Bureš ve volném čase hraje divadlo. Je to mentální sprcha, říká

20. leden 2022

Stojí za mnoha projekty, například za vznikem krajského operačního střediska a zavedením linky 112. Velí u složitých zásahů, pomáhá při povodních, orkánech, vichřicích, organizoval jihočeskou pomoc po tornádu. Podílí se na krizovém řízení kraje a z tohoto titulu řeší i pandemii covidu-19. Ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje Lubomír Bureš byl za zásluhy oceněn i medailí od českobudějovického primátora Jiřího Svobody.

U hasičů slouží Lubomír Bureš přes tři desítky let. Začínal jako programátor, dnes nosí hodnost plukovníka a řídí profesionální hasiče v celém kraji.

Dodnes jezdí k zásahům. Jak říká, požáry z toho tvoří jen menší část. Hasiči musejí umět pomoct kdekoli a téměř s čímkoli. „Od topícího se ježka na Malši až po požár letadla na letištní ploše v Plané,“ popisuje. K prvnímu postačí podběrák, k druhému hasiči používají speciální lafetu, která uhasí letadlo bez přítomnosti člověka.

Svou hasičskou pohádku předčítá dětem Lubomír Bureš, ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje

Ačkoli je jihočeským hasičům věrný, profesně se mu toho pod rukama už mnoho změnilo. V osobním životě Lubomíra Bureše vládne stabilita. „Jak jsem 32 let u hasičů, tak jsem 32 let ženatý. Mám dva syny. A rodina je asi ten největší koníček,“ říká.

Ale není to koníček zdaleka jediný. Ve volném čase plukovník Bureš maluje obrazy – jeho oblíbenou technikou je akryl. A také hraje. „Já jsem před lety objevil, že by mě bavilo dělat divadlo. Tak jsem se pokusil dostat do souboru J. K. Tyl České Budějovice v Divadle U Kapličky a podařilo se mi to. A to mě provází už nějakých sedm, osm let. Takže hraju divadlo, ale pomáhám tam i se vším, co je potřeba. Maluju kulisy, pomáhám s úklidem, povídám do všeho, asi jako každý,“ vypráví.

Spojení amatérského divadla s technickým vzděláním, náročnou pomáhající profesí a manažerskou funkcí jako zvláštní nevnímá. „Naopak, je to logické. Ta práce pro vnitro je specifická. A v divadle, když dostanu roli, tak jsem najednou někdo jiný. Odložím vlastní myšlenky a ponořím se do situací, které hraju. A to je mentální sprcha. Očišťuje mě od problémů, od lidského neštěstí a traumat, která v práci zažívám. V divadle musíte vypustit z hlavy všechny ošklivé věci a starat se jen o to, jak žije ta postava,“ vysvětluje.

Adrenalin Lubomír Bureš k odreagování nepotřebuje. „Kdysi jsem dělal vysokohorskou cyklistiku, tam adrenalin byl. Ale to divadlo mi nabídlo možnost vypovídat se z toho, co chci říct, možnost do něčeho vložit svoje vlastní myšlenky, vy jako herec spoluvytváříte tu hru, to mě baví,“ komentuje.

Čtěte také

A co už si šéf krajských hasičů všechno zahrál? „Těch rolí byla spousta. Krále jsem si zahrál, hrál jsem herce, který přišel do divadla a neuměl hrát, to mi šlo, hrál jsem ministry… Teď asi nejoblíbenější role pro mě je jeden ze světáků ve stejnojmenné komedii,“ vyjmenovává.

Ve Světácích v Divadle U Kapličky i zpívá. „Já zpívám velmi rád, akorát mě nikdo nemůže poslouchat. U těch Světáků se musím snažit a tlumit,“ směje se. Ačkoli mu kolegové radí, aby se ani nesnažil intonovat, že bude stačit frázování, na čistou kvartu se cítí. „Hoří musim dát, že jo. Když ne já, tak moje auto určitě dobře dává hoří. Ale moje žena umí zpívat, tak ta mě toleruje, když si doma zpívám,“ doplňuje Lubomír Bureš.

V rozhovoru pro Český rozhlas dále mimo přiznává, že je cholerik, zmiňuje bratra, maminku i hasičské kalendáře, vysvětluje, co to je vodní paprsek a jak dokáže proříznout betonovou stěnu, a vrací se i k tomu, jak si jihočeští hasiči po polomech ještě odskočili na jižní Moravu likvidovat následky orkánu.

Spustit audio

Související