Sekat do kamene je nádherná a zdravá záležitost. Dnes už to ale skoro nikdo neumí, říká sochař Jindřich Zeithamml
„Jako bychom si prolistovali celé dějiny umění až na úplný počátek, kdy filozofie uvažovala v čistých idejích vztahu člověka a přírody," říká o tvorbě vystudovaného sochaře a dlouholetého pedagoga Jindřicha Zeithammla kurátor Petr Vaňous. O proplouvání mezi sochou, objektem, kresbou a malbou, ale také o důležitosti geometrie s panem Zeithammlem mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.
Řecká mytologie, vzduch, voda, oheň, země, zrcadlení, krajina a její imprese – to všechno jsou inspirační zdroje sochaře Jindřicha Zeithammla, jenž paralelně se sochařskou prací kreslí a maluje.
Své bílé obrazy ze sedmdesátých let, které diváka přivedou do prostoru zdánlivého „nic“, nyní až do konce dubna ukazuje spolu s další tvorbou v českobudějovickém Domě umění. „Není to taková ta bílá, která zakryje všechno. Na obrazech jsou vidět i struktury nanášené štětcem,“ říká na konto před tím nikdy nevystavených uměleckých děl, která na zdi galerie pracují také se světlem a zrcadlením.
Jednou z dominant výstavy je barevná Schrána, artefakt na pomezí objektu a architektury. Schrána vyjadřuje vztah mezi vnitřním a vnějším a je také ukázkou toho, jak dlouho Jindřich Zeithamml na svých věcech dělá: rozpracoval ji už v sedmdesátých letech. Nejdřív ji chtěl pobít plechem, pak přidělal sokl a nakonec se zabýval svrchními geometrickými tvary, jejichž barvu se mu, jak ve Vizitce řekl, také nepodařilo trefit hned napoprvé. Zmíněná geometrie je další téma, jímž se Zeithamml dlouhodobě zaobírá. Zkoumá prolínání jednotlivých tvarů a jejich dualitu – třeba tak, jak to vyjádřil v roce 1975 interakcí dvou barevně odlišných oválů.
Pocta Josefu Šímovi
Práci s hmotou a tvarem se host vltavské Vizitky věnuje od dětství, kdy začal navštěvovat kroužek sochaře Milana Lahody. Ještě před studiem na AVU a odchodem na düsseldorfskou akademii ale studoval na Střední průmyslové škole kamenictví a sochařství v Hořicích.
„Sekat do kamene je nádherná záležitost a rytmus ťukání – to je zdravé! Jenomže dneska už to skoro nikdo neumí,“ říká na konto svého řemesla. V rozhovoru mluvil i o své práci výtvarníka kulis v německém divadle (jedním z prvních úkolů bylo namalovat vrbu, kterou v inscenaci proskakovaly děti) a také o zážitku ze stipendijního pobytu v USA. Kalifornská údolí a velikost všeho amerického už pak navždy ovlivnila jeho přemýšlení o měřítku.
V současné době má pan Zeithamml rozpracované objekty coby poctu malíři Josefu Šímovi. Na něm mimo jiné obdivuje způsob, jakým se popasoval s realismem i abstrakcí.
Související
-
Život je souhrn paradoxů, rád se na ně koukám z nadhledu. Drsný humor pro mě není, říká Jiří Slíva
Má rád kávu, víno a jazz. Pískání v uších se snaží přemoci mírovými prostředky, tedy radostnou tvorbou, a když po šedesátce natáčel svá první alba, cítil se na čtyřicet.
-
Muzika mi pomohla utéct z tradice naší dělnické rodiny, říká hudebník a výtvarník Jaromír Švejdík
S Letní kapelou vydal desku, vyšla mu kniha textů, s Kafka Bandem dokončuje třetí album věnované románu Proces. Vytvořil vizuální identitu Všesokolského sletu pro rok 2024.
-
Když jsem měl v malování problém, šel jsem do galerie. Tam jsem se poučil, říká výtvarník Moucha
Když v osmdesátých letech nevěděl, kudy kam, vydal se na pouť do Santiaga de Compostela. „Po cestě jsem zapomněl, na co jsem se to vlastně ptal,“ říká Miloslav Moucha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
