Slovenština v pořadu Mám rád
Jedni posluchači vyčítají Českému rozhlasu, že slovenštině dává málo prostoru. Druhá skupina posluchačů vyjadřuje nekompromisní stanovisko, že v ČRo má znít jen čeština.
Dobrý den.
Před šesti lety jsem byl na dovolené v Tatrách a v jedné kolibě jsem ve Slovenském rozhlase slyšel rozhovor s M. Žbirkou. Nevěřil jsem svým uším, když tento umělec se holedbal tím, že ON se nikdy nesníží k tomu, aby hovořil česky, jelikož nemá zapotřebí se takto podbízet. Z tohoto důvodu jsem velice překvapen, jaký časový prostor mu Český rozhlas poskytuje k prezentaci, přestože našim jazykem (tím i našim lidem) pohrdá. Pro výdělek mu ovšem Češi nejsou proti srsti, tak jako jejich jazyk.
Myslím, že jsou daleko věhlasnější umělci než je pan Žbirka a bez jakýchkoliv skurpulí naší řečí hovoří. Jen pár jmen: P. Dvorský, Š. Margita, L. Chudík, M. Labuda, K. Magálová, J. Satinský, M. Kramár, Z. Kronerová, Z. a S. Norisová a další.
J. H.
______________________________________________________________________
Vážený pane,
děkuji Vám za upřímný dopis. Chápu Vaše stanovisko a dovolte, abych Vám se stejnou upřímností sdělil to své.
Podle toho, jak často hrají české rozhlasové stanice (veřejnoprávní stejně jako soukromé) písně Miroslava Žbirky, mohu soudit, že stále patří k oblíbeným interpretům. Obliba není kategorie, která by se dala nějak zmanipulovat nebo nařídit. Rádia hrají to, co se jejich posluchačům líbí. Řekl bych, že pro docela velkou část populace je tento zpěvák, přestože zpívá a mluví výhradně slovensky, stále tak trochu „domácí“. Jeho vítězství v československém Zlatém slavíku nad Karlem Gottem je dodnes připomínáno jako něco výjimečného a toto dosti výlučné postavení si M. Žbirka podle mého názoru udržuje dodnes. Je to jeho obliba a zároveň schopnost srozumitelně a klidnou dikcí hovořit k posluchačům, co vedlo dramaturgy k myšlence nabídnout mu hodinku, v níž by představoval své oblíbené písničky. To, že hovoří slovensky, se nejeví jako problém – soudím tak z toho, že v mé agendě se dosud neobjevila stížnost toho druhu, jakou jste mi poslal Vy. A abych byl zcela upřímný, dobrou slovenštinu si poslechnu raději než špatnou češtinu, kterou někteří slovenští umělci v českém prostoru mluví. Ale uznávám, že to je můj osobní názor, a nikomu jej nechci vnucovat. Vyjádření M. Žbirky, že se nechce podbízet češtinou, chápu právě takto: raději bude mluvit dobře slovensky než špatně česky. To podle mě není výraz pohrdání ani podbízení.
Přítomnost slovenštiny ve vysílání Českého rozhlasu je v mé agendě provázena dvěma druhy komentářů. Jedni posluchači vyčítají Českému rozhlasu, že slovenštině dává málo prostoru, a požadují větší množství her, četeb a jiných pořadů v originální slovenské verzi. Argumentují tím, že čeština a slovenština jsou si nejbližší, a rádi by na základě této blízkosti jazykové zachovávali i povědomí blízkosti kulturní. Druhá skupina posluchačů naproti tomu vyjadřuje nekompromisní stanovisko, že v Českém rozhlase má znít jen čeština. Myslím, že namístě je rozumný kompromis. Nejsem ani pro pevně dané procento slovenských pořadů, ale ani pro zákaz slovenštiny ve vysílání. Z tohoto pohledu mi pořad M. Žbirky, v programu Dvojky užitím slovenštiny ojedinělý, připadá obhajitelný. Když pominu vlastní názor, který v dané věci není směrodatný, opírám se o svou zkušenost s reakcemi posluchačů, o níž jsem se zmínil výše.
Mohu Vás nicméně ubezpečit, že Vaši výtku budu tlumočit šéfredaktorovi Dvojky Ondřeji Nováčkovi.
Se srdečným pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu