Slovo tolerance mě už štve. Nemám pocit, že žiji tak, že bych měl být někým tolerován, říká herec Krejčík
Herec Daniel Krejčík nabídl spolu se svým partnerem Matějem Stropnickým svůj zámek jako útočiště Ukrajincům utíkajícím před válkou. Psal o tom na svých sociálních sítích a z toho pak vznikla kniha Nadělení. „Na začátku války jsme nabídli zámek k tomu, že ubytujeme několik ukrajinských rodin a pak jsme s nimi žili… a žijeme dodnes,“ popisuje herec. „Kdybych měl spočítat všechny hlavy, které se u nás vystřídaly, tak by jich bylo přes 30. Někdo zůstal déle, někdo na pár nocí.“
„Bylo (a je) to s nimi hodně náročné, protože jsou to lidé, kteří byli v nějakém období ztraceni,“ popisuje s tím, že mu je až teď jasné, jak naivní představa jejich impulzivní nabídce předcházela.
Na zámku se narodilo miminko a také nám jedna paní zemřela.
Daniel Krejčík
Čtěte také
„Představoval jsem si to, jako když Robinson potká Pátka a dají se dohromady – no, tak romantické to tedy nebylo. A abych to v tu velmi emocionálně vypjatou a náročnou dobu zvládal, začal jsem psát hezké věci, které se v průběhu dne staly, na Instagram… A třeba to některé další motivovalo k tomu, aby také pomáhali těm, co to potřebovali.“
Následně se ozvalo nakladatelství, jestli by ze svých příběhů nesepsal knihu, což mu přišlo nejdřív hodně bláznivé.
„Musel jsem se vracet na začátek našeho vztahu, jak jsme se seznámili a proč bydlíme na zámku atd.,“ popisuje s tím, že to jsou věci, které na sítích už dávno všichni vědí, ale protože šlo o knihu, tak by to v jejich příběhu čtenářům chybělo.
Byl bych rád, kdyby ty příběhy už došly konců.
Daniel Krejčík
„Na začátku psaní jsem měl představu, že všechny příběhy skončí s tím, že válka skončila – a všichni se šťastně vrátili do svých domovů. Bohužel, to se nestalo.“
Čtěte také
„Já bych vlastně byl i rád, kdyby ty příběhy už došly konců – a některé už došly. Stala se nám spousta věcí, o kterých jsem na začátku nevěděl, že budou obsaženy v otázce, jestli u nás ubytovat Ukrajince.“
„Na zámku se narodilo miminko, protože jsme ubytovali paní, která byla na začátku devátého měsíce těhotenství. Také nám jedna paní zemřela – v průběhu té doby zjistila, že má nevyléčitelnou nemoc a musela podstoupit paliativní péči. Zůstal nám její syn, tou dobou sirotek. Měli jsme tam spousty dalších rodin, kterým muže odváděli na vojnu a museli se s tím vypořádat. Všechny tyto a další příběhy jsem si schoval, mám je napsané někde v šupleti a pokračuji s psaním dál.“
Tolerance?
Po vraždě dvou gayů ve slovenském klubu Tepláreň se herec i se svou maminkou zúčastnil demonstrace nazvané „S barvou ven, společně proti nenávisti“.
„Bylo to zvláštní, protože jsem vystupoval se spoustou lidí, kterých si moc vážím, ale nikdy se svou mámou,“ vzpomíná.
Když budou děti vyrůstat v tom, že každý je nějaký, je to možná lék proti nenávisti.
Daniel Krejčík
„Připravila si krásnou řeč, ve které mluvila o tom, že jako učitelka v mateřské školce učí děti k tomu, aby se braly takové, jaké jsou. A že každé dítě je jiné, což nebrání tomu, aby se měly rády a respektovaly se. Když budou vyrůstat v tom, že každý je nějaký, bude to možná lék proti nenávisti.“
Čtěte také
Pak přemýšlel a došel k úvaze, že když se někdo odlišuje od mainstreamové společnosti, tak to jsou věci, které se dostávají „na přetřes“.
„A až poslední dobou jsem zjistil, že mě strašně štve slovo tolerance, protože nemám pocit, že žiji nějak jinak než ostatní. OK, tak vedle sebe nemám krásně stavěnou blondýnu, ale kluka s knírkem, ale řešíme úplně stejné věci jako všichni ostatní.“
„Vlastně nevím, jestli bych se o tu toleranci měl někoho prosit nebo žádat. Protože nemám pocit, že žiji tak, že bych měl být někým tolerovaný.“
Adventní doba
Daniel Krejčík následně prozrazuje, že letošní předvánoční (snad) post-covidová doba pro herce znamená, že „hrají jako blázni“.
„Je toho víc než jindy. Teď mám pocit, že se nám konečně vrací doba, kdy lidé do divadla chodí. Za covidu a v době po začátku války nechodili, asi také nebyla na lecjaké kusy úplně nálada. Teď si to dost kompenzují. Za minulý měsíc jsem odehrál 25 představení, což je šílené,“ popisuje s úsměvem.
Herec má někdy sedřenou duši.
Daniel Krejčík
Své role si ale „tahá domů“. „Nejsem moc technický herec, většinu rolí se snažím na tom jevišti odžít. Taky si myslím, že to jsou věci, které divák pozná, uvidí a zároveň ocení. Jedna věc je, že sice dáváte pravdivý prožitek, ale stejně jako má zedník někdy sedřené ruce, tak herec má stejně sedřenou duši,“ přiznává.
„Mám štěstí na velké, krásné, osudové role, ale nejsou to žádné komedie a mám pocit, že se teď každý večer nořím někam, kam se lidi sami od sebe vydávají jen málokdy.“
Celé Hovory Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu. Poslechněte si, dozvíte se víc.
Související
-
Matěj Stropnický: Svět je přehlcen turisty – má vůbec smysl, aby tolik lidí cestovalo?
„Nárůst masového turismu je obrovský. V roce 2000 bylo po světě 670 milionů turistů, v roce 2016 dvojnásobek,“ kritizuje bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
-
Matěj Stropnický: Situaci jsem podcenil, na uskupení mě zajímal program
Rozhovor s bývalým předsedou Strany zelených o tom, proč podpořil hnutí Změna je možná v Mohelnici na Olomoucku.
-
Za dva měsíce 18 kilo pryč, pak už to nešlo zastavit. Herec Dan Krejčík o boji s anorexií
„Zavřel jsem se do vězení a netušil, že od něj mám klíče jen já,” říká herec Dan Krejčík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
