Složitý přístup ke zdravotní dokumentaci
Už několik let platí zákon o svobodném přístupu k informacím. Přesto se některé údaje nedozvíme, ani kdyby to byla otázka života a smrti. Citlivé informace, které se nás bezprostředně týkají, před námi tají Ministerstvo zdravotnictví a zřejmě v tom hodlá pokračovat. Zjistil to reportér Lubomír Smatana.
Ze dveří oprýskaného stavení v Borovně na Plzeňsku vychází důchodkyně v zástěře a nese krmení pro domácí zvířectvo. Chalupa stojí stranou od vesnice a Jaroslava Boháčová tu žije sama už téměř 10 let přesně od 2. listopadu 1995, kdy se její manžel podrobil operaci žlučníku ve fakultní nemocnici v Plzni a z neznámé příčiny zemřel.
Jaroslava Boháčová: A proč jsem to dala vyšetřit? Poněvadž jsem zjistila, jak se mi neustále lže, jak mě podvádějí, a tak jsem prostě šla za tím tímto způsobem.
Jaroslava Boháčová se odmítla s úředním rozhodnutím smířit a už devátým rokem žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby jí sdělilo příčinu smrti manžela. Po desítkách let společného života nemůže být o lékařském tajemství ani řeč.
Jaroslava Boháčová: Já potřebuji jenom vědět, co v tom je, co v tom vyšetření je. Vždyť je to několikastránkový a je prý to děs, co tam je.
Zpráva ústřední znalecké komise je ale podle ministerstva zdravotnictví tajná. Paní Boháčové prý musí stačit úřední záznam o smrti a pitevní protokol. Nespokojené stařence to ale nestačí a požádala o pomoc ombudsmana. Otakar Motejl dospěl k názoru, že smrt manžela nesmí zůstat zahalena tajemstvím.
Otakar Motejl: My jsme přesvědčeni a děláme v tomto směru kroky, aby vlastně ten pacient měl právo, ať už živý nebo jeho pozůstalí, právo na tu dokumentaci, nejenom na jakousi verbální informaci.
Ani žádost veřejného ochránce práv s Ministerstvem zdravotnictví nepohnula. Úřad je neprůstřelný a nová ministryně Milada Emmerová se ještě nestačila se současným stavem případu Boháčová seznámit. Podle ministryně je ale ústní informace pro příbuzné naprosto dostačující.
Milada Emmerová: Já abych vám řekla pravdu, já to nevidím jako nějaké většinové přání. Já jsem se s tím de facto ve své praxi nikdy nesetkala, že moje informace by příbuzným nestačila a chtěli po mně nějaké dokumenty. Takže já se domnívám, tam, kde funguje komunikace mezi lékařem a příbuznými, takže se tahleta přání nevyskytují.
Podle Milady Emmerové není paní Boháčová, ani žádný jiný laik schopen zdravotnickou dokumentaci pochopit, protože žádnou změnu ve prospěch příbuzných navrhovat nebude.
Milada Emmerová: Já si nedělám iluze, co by tak laik mohl z toho chorobopisu vyčíst, to by byl pro něho jedině buďto zavádějící dokument a nebo traumatizující, ale rozhodně by pro něho neměl informační cenu, s kterou by potom spokojeně žil až do smrti, že prostě se všechno stalo, tak jak mělo.
Argumentace ministryně je ale nepřesvědčivá a názorně to dokazuje případ Ivana Hlinky. Jeho manželce se nakonec zdravotnická dokumentace do ruky dostala jenom proto, že karlovarská nemocnice nespadá pod ministerstvo zdravotnictví. Nařídil to osobně hejtman Karlovarského kraje, Josef Pavel. Ten dokonce sestavil komisi, která přinese ještě podrobnější informace.
Josef Pavel: Vyhodnotí všechny ty dokumenty, které máme k dispozici, a dozvíme se i jejich závěr.
Jaroslava Boháčová je ale neznámá žena z Borovna u Plzně. Její manžel nikdy netrénoval českou hokejovou reprezentaci, a tak se zřejmě nedozví, proč před devíti lety zemřel. Utajování několika stránek znaleckého posudku ale vyvolává v paní Boháčové pocit, že opravdu něco nebylo v pořádku, a tak si po letech čekání už servítky nebere.
Jaroslava Boháčová: Co mi můžou dát? Jak můžou nahradit život člověka? Vždyť za tu vraždu, kterou vlastně způsobili, dostali 300 tisíc od pojišťovny.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
