Snu o letní olympiádě se Martina Sáblíková nevzdává
Martina Sáblíková jako obvykle vyměnila v létě brusle za kolo a závodila na něm. Tentokrát měla jasný cíl – vybojovat si místo na olympijských hrách v Londýně. Pokoušela se o to včera při časovce na mistrovství světa v Kodani.
Předstartovní nervozita se Martiny Sáblíkové poprvé dotkla při rozjíždění na ergometru. Tedy na závodním bicyklu, kterému se jen připevní a nadzvedne zadní kolo tak, aby se mohlo točit na místě. Stáhnul se jí žaludek při pohledu na televizi, kde se promítla startovní listina a ona uviděla své jméno s českou vlaječkou.
Horší bylo, když při čekání na startu začalo drobně pršet. Pak už zůstala sama.
V doprovodném autě zatím létala první čísla. To René Andrle – sám bývalý závodník, teď trenér – informoval vedle sedícího kouče Petra Nováka o průběžných výsledcích.
S obavami, aby Martina Sáblíková neuklouzla na moknoucím silničním značení, vyrazil jejich vůz za ní. René Andrle rychlobruslařku na kole na dálku chválil. Pokyny jí dával díky ampliónu přidělanému na kapotě. Ale pobrala vůbec jeho slova Martina Sáblíková? „Něco bylo slyšet, něco ne, ale byla jsem ráda za každé povzbuzení,“ hodnotí zpětně.
Povzbuzování nepomohlo
Závod mezitím pokračoval. Se skloněnou hlavou, přesto v netypickém posedu, jakoby s vytočenou pravou nohou jako při přešlapování v zatáčce na ledě, se Martina Sáblíková snažila řezat kodaňské zatáčky. Letmo mohla zaslechnout i jednoho mála českých fanoušků. „Jeď, Martino, jeď, jeď!“ povzbuzoval ji neúnavně.
Ať křepčil, jak křepčil, závod se nevyvíjel dobře. Déšť zhoustnul a ztráta Martiny Sáblíkové narůstala. „Ztráta dvě minuty…“ povzdychl si Petr Novák. René Andrle se ho pokoušel uklidnit: „Ostatní už zas tak zrychlovat nebudou.“
A výsledek celého závodu? „Zmáčknul jsem to ve 40:05,“ shrnul Petr Novák. Nakonec z toho bylo 28. místo a odklad splnění olympijského snu.
Může si z toho Martina Sáblíková vzít nějaké ponaučení? Zdá se, že je bezstarostná jako vždy: „Na kole závodit nepřestanu, baví mě to.“
Kouč ani Martina neztrácejí naději
Protože své svěřenkyni trenér Petr Novák věří, má už na jaro připravený plán, jak Martinu Sáblíkovou do Londýna přece jen dostat. „Musí mít najeto aspoň deset tisíc kilometrů, kdyby na olympiádu chtěla jet. Jakmile skončí sezóna, bude trénovat mezi dalšími dobrými závodnicemi.“
Ale to nebude jediné. S plány na olympiádu souvisí nejspíš i změna kola, na kterém závodí, a jeho vybavení. Martina Sáblíková se po rychlobruslařské sezóně pravděpodobně zaměří i na techniku jízdy na kole, aby se nemusela spoléhat jen na svou brutální fyzičku.
A kdo ví. Třeba změní i časovkářský posez, což se testuje v aerodynamickém tunelu. Dost důvodů, abychom ji na cestě do Londýna – nebo snad až do Ria – sledovali dál.
