SOČR zahájil 92. sezonu s Bernsteinem a Mahlerem

4. říjen 2018

V pondělí 1. října otevřel Symfonický orchestr Českého rozhlasu 92. koncertní sezonu prvním abonentním koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Večerem vzdal SOČR hold hned ve třech liniích Leonardu Bernsteinovi, od jehož narození uplynulo 25. srpna sto let.

Rozhlasoví symfonikové pozvali k dirigentskému pultu jeho žáka Johna Axelroda, provedli s ním Bernsteinovu kompozici z roku 1965 Chichesterské žalmy na hebrejské texty Starého zákona a k ní přiřadili v druhé polovině večera Symfonii č. 4 G dur Bernsteinova oblíbeného skladatele Gustava Mahlera. Je známo, že Bernstein Mahlerovo dílo obdivoval, často prováděl a pomohl k jeho prosazení.

Držím se Bernsteinovy rady, že neexistuje důležitější povolání než učení, říká jeho žák John Axelrod

John Axelrod

Zahajovací koncert 92. sezony, který se uskuteční 1. října v Rudolfinu, bude poctou Leonardu Bernsteinovi, od jehož narození uplyne 25. srpna rovných sto let. Člověkem nanejvýš povolaným k dirigování tohoto slavnostního koncertu je americký dirigent John Axelrod, který se stal v pouhých šestnácti letech Bersteinovým žákem.

V sopránových sólech obou skladeb se představila izraelská sopranistka Chen Reiss, která předvedla vynikající výkon. Její krásný, zvukově vyrovnaný hlas ve všech rejstřících se poctivě vypořádal jak s lyričtějším sólem Bernsteinovy kompozice, tak i s dramatičtějším a technicky náročnějším partem v Mahlerově čtvrté větě – písni Das himmlische Leben popisující představu nebeského života.

Sólo v druhé části Chichesterských žalmů mi svou melodickou linkou i agogikou evokovalo melodii Marii z West Side Story, což jistě není náhoda. Při objednávce díla z anglické katedrály Chichester ostatně znělo děkanovo zadání v tomto duchu: „Mnohé z nás by potěšilo, kdybychom v té hudbě zaznamenali stopu West Side Story.“

Společně s Chen Reiss zazpíval Bernsteinovy žalmy Český filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou. Jejich provedení nepostrádalo dynamické odstíny, potřebnou dramatičnost i něhu. Nejvýrazněji se sbor předvedl ve ztišeném závěru, který vyzněl, snad až na drobné nesoulady v dikci, okouzlujícím dojmem ve shodě s ideou díla – vyjádření blízkosti člověka k Bohu.

Dirigentská práce s orchestrem Johna Axelroda inspirovala a podněcovala posluchačskou fantazii. Dařilo se mu překvapovat ostrými dynamickými i stylovými střihy v obou skladbách. Vyzařoval z něj nadhled, vládl jasným, zdálo se, že neomylným gestem a bylo vidět i slyšet, že dokáže hráče orchestru povzbudit během provedení k maximálnímu výkonu.

Slavnostně s Bernsteinem a Mahlerem

V tomto ohledu lze myslím spatřovat Bernsteinovo školení. Smyčcová skupina zněla kompaktně a intonačně čistě. Hráči dokázali do hudby vnést i emocionální hloubku, což bylo patrné zejména ve třetím Bernsteinově žalmu a ve třetí větě Mahlerovy symfonie. Mimořádně náročné party odehrál bezchybně v obou skladbách například trumpetista Jiří Houdek. Bylo ovšem cítit, že orchestr hraje na vrcholu svých možností.

Axelrod také dokázal velmi dobře pojmout vztah zpěvu a orchestru, který měl po zvukově-dynamické stránce téměř dokonalé proporce. Ostatně v případě Mahlera hovořil o potřebnosti zvukově vybalancovat velký orchestr se sólovým sopránem kdysi i dirigent Bruno Walter: „Ve zpěvech orchestrálních jsou snad nejsvrchovanější výkony jeho orchestrální dovednosti; jsou to vzory ideálně odstíněného zvukového vztahu mezi zpěvním hlasem a orchestrem.“

Dramaturgie večera byla vlastně zamyšlením nad životem a smrtí. Obě skladby otevírají základní otázky a je dobře, že zazněly ve svrchovaném provedení. Lze tedy souhlasit se slovy Johna Axelroda ještě před koncertem: „Dramaturgii provolávám bravo! Možná dokonce spasí několikero duší.“

Zveřejněno s laskavým svolením redakce Týdeníku Rozhlas

Spustit audio