Sólista opery ND v Brně Richard Novák a operní režisér Václav Věžník

Na prknech Národního divadla Brno oslavili na sklonku loňského roku své jubileum 60 let umělecké činnosti dvě nezapomenutelné osobnosti.

Operní režisér Václav Věžník, jehož inscenace reprezentovaly nejenom Brno, ale i celou českou kulturu na předních světových operních scénách a pěvec Richard Novák, který se zařadil mezi nejpřednější osobnosti našeho operního světa.

Je nositelem ceny Thálie, hostoval v zahraničí a dodnes přichází před publikum v koncertních programech! Tito umělci byli hosty Jana Hlaváče v pátečním pořadu Telefonotéka.

Naplnit touhu Čechů po vlastním divadle v moravské metropoli Brně se podařilo 6. prosince 1884 otevřením budovy takzvaného Prozatímního Národního divadla, které stálo na ulici Veveří.

Mahenovo divadlo |foto: Tomáš Adamec

Provoz tohoto divadelního stánku trval déle, než se na počátku předpokládalo. Scéna zažila nespočet legendárních premiér operních děl, například 21. ledna 1904 zde zazněla poprvé Janáčkova Její Pastorkyňa v původní verzi.

V budově někdejšího Německého divadla, později divadla Na hradbách, následně Janáčkova, nyní Mahenova divadla, kde má zase své zázemí činoherní soubor ND v Brně, se také odehrálo nespočet operních premiér světového významu.

Dnešní operní provoz se odehrává v nové budově Janáčkova divadla otevřené v roce 1965.

Prof. Václav Věžník je jednou z nejvýznamnějších osobností české operní režie druhé poloviny dvacátého století. Narodil se v Brně v rodině, v níž byl cílevědomě vychováván k vztahu k umění, literatuře, hudbě a divadlu.

Václav Věžník

Jeho strýc, který na něj měl značný vliv, byl operní pěvec Leon Slavík. Po maturitě v roce 1949 nejprve rok studoval hudební a divadelní vědu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Když byl na Janáčkově akademii otevřen obor operní režie, stal se jeho posluchačem, žákem prof. Josefa Munclingra. Posléze tam působil jako profesor.

Richard Novák je absolventem brněnské konzervatoře (1955) a laureátem pěveckých soutěží v Toulouse (1961) a holandském Hertogenbosch (1962). Už v roce 1954 byl přijat jako sólista opery Státního divadla v Ostravě, odkud přešel do angažmá brněnské Janáčkovy opery.

Podílel se významně na dnes dramaturgicky velmi ceněné éře brněnské opery. Hostoval v Teatro Colón v Buenos Aires (Kolenatý ve Věci Makropulos) nebo na Salzburger Festspiele (Z mrtvého domu pod taktovkou Claudia Abbada), v Paříži, Madridu a v Benátkách (Příhody lišky Bystroušky).

Janáčkovo divadlo v Brně |foto: Tomáš Adamec

Brněnskou operní slávu šířili také pěvci typu Viléma Přibyla, Václava Halíře, Hany Janků, Soni Červené, Marie Podvalové, Libuše Domanínské, Marie Steinerové, Anny Baarové, Zdenky Kareninové a jiných.

Je nutno vzpomenout na jména dirigentů, kteří posunuli interpretační i dramaturgický operní vývoj ve 20. století, Jaroslav Vogel, Břetislav Bakala, František Jílek a také dramaturgicky Václav Nosek.

Hosté pořadu s nimi celá léta spolupracovali a vzpomínají na ně nezapomenutelným způsobem, jak jsme se přesvědčili také v živém vysílání.

Archiv odvysílaných pořadů.