Soud přiznal náhradu škody, přesto dlužník nemusí zaplatit ani korunu

2. září 2008
Pod kůži

Představte si firmu, která dluží své bývalé pracovnici velké peníze. A že existuje pravomocný rozsudek, který firmě jasně ukládá této zaměstnankyni požadovanou sumu zaplatit. Myslíte si, že je možné využít našich zákonů tak, aby firma nepřišla ani o korunu? Odpověď zní ano. V dnešním pořadu Pod kůži vám dokážeme, že je možné legálně dlužit stovky tisíc bez jakéhokoliv postihu. A že rozsudky mohou být pro obyčejného člověka jen cárem papíru. Lidmi postiženými šikanou v zaměstnání a mobbingem se zabývá psycholog Pavel Beňo. Ve studiu Radiožurnálu poradil, jak se vyrovnat s pocitem, že jedinec zmůže proti velkému systému jen velmi málo.

Tento příběh je varováním pro všechny, kterým dluží nějaká firma peníze. Stačí trocha vychytralosti a podnikatel vás může elegantně a v souladu se zákonem o všechno připravit. Paní Libuši Kolářové z Ostravy musí dát její bývalý zaměstnavatel téměř půl miliónu korun, a proto si dříve myslela, že ji čeká klidný život. Opak je pravdou. Po letech soudních tahanic skončila na seznamu exekutorů. Dnes je úplně bez peněz a naprosto zoufalá.

"Prostý člověk se v našem státě nedovolá žádného práva," prohlásila Libuše Kolářova s naprostou beznadějí v očích. Její příběh se může stát komukoliv z vás. Tento papír znamená začátek všeho. Pracovní smlouvu s firmou na výrobu plastových oken. Jako účetní Libuše Kolářová brzy přišla na machinace s peněžním deníkem a fakturami. "Nechával mě vyškrtávat zálohové faktury. Když jsem na to přišla, oznámila jsem to, protože se jednalo o daňové úniky," popsala začátek příběhu Libuše Kolářová.

Majitel firmy začal dělat paní Kolářové ze života peklo. A nad jakýmsi zákoníkem práce se jen usmíval. "Mohl mě klidně nechat umývat klozety," doplnila. Pak už to šlo rychle - okamžitá výpověď podle nechvalně známého paragrafu 53. Paní Kolářová to tak ovšem nenechala. Firma jí musí k dnešku podle soudu vyplatit téměř půl milionu korun. Musí, ale nevyplácí.

V jedno ze starších vydání Ostravského deníku jistý podnikatel radí, jak dostat firmu z dluhů. Jednoduše z ní vyvést veškerý majetek, pak po čase podat na sebe návrh na konkurz. Konkurz ovšem neproběhne, protože není z čeho zaplatit. Firma tedy ve vší tichosti a počestnosti zaniká. Určitě vás nepřekvapí, že jsou to rady toho samého podnikatele, který takto zatočil o pár let později i s paní Kolářovou. "Exekuci nelze provést, jelikož je firma vyškrtnuta z obchodního rejstříku," řekla Libuše Kolářová.

Co může dělat člověk, kterému zmizel ze světa jeho dlužník? Tedy zmizel, ona majitele firmy dál potkává. On se také neskrývá, dál vyrábí plastová okna, ovšem pod jinou hlavičkou. Paní Kolářová chtěla žalovat český stát pro nevymahatelnost práva. Jenže advokátka to udělala úplně jinak. "Dala nesprávný úřední postup místo nevymahatelnost práva. A v důsledku toho jsem ten soud prohrála a měla jsem zaplatit soudní náklady přes čtyři tisíce korun," přiblížila Libuše Kolářová. Přes to přese všechno musí sama platit, i s penále kolem 11 tisíc.

"Žádala jsem ministerstvo spravedlnosti o prominutí, ale přišlo mi, že to prostě musím zaplatit," pokračovala Libuše Kolářová, která skončila v rukou exekutora a s obstaveným bankovním účtem živoří. "Na den mi to dělá zhruba osmdesáti korun, na veškerý život," stěžuje si.

Tak vypadá česká spravedlnost? Když máte v rukou soudní rozhodnutí, podle kterého vás někdo nezákonně vyhodil z práce a musí vám zaplatit ušlou mzdu, jak to, že ten někdo sám sebe prostě vymaže a jede se dál? Paní Kolářová dnes chodí o francouzských holích a nevěří už nikomu a ničemu. Ještě se chcete soudit s firmou, která vám něco dluží?

Je to legální

Už roky marně čeká Libuše Kolářová na ušlou mzdu, kterou jí musí podle rozsudku zaplatit její bývalý zaměstnavatel. Jenže ten se postaral o zánik své firmy přesně tak, jak zákon umožňuje. Paní Kolářové zbyly oči pro pláč a podnikatel mezitím v klidu založil firmu novou. Je tohle všechno opravdu možné?

Proč nechal majitel firmy zlikvidovat svou společnost, jen aby nemusel někomu platit ušlou mzdu? Dovolali jsme se jednomu z bývalých zaměstnavatelů paní Kolářové - Jiřímu Motalovi. Moc jsme se toho nedozvěděli. "Ty soudy probíhaly sem a tam, bohužel víc už k tomu neřeknu. To by museli jedině naši právníci a ti se tím určitě už nebudou chtít zabývat. To už je dávno vyřízené. Zřejmě by to běhalo dodneška, kdyby to naši právníci neukončili," uvedl Jiří Motal.

Něco jsme se přeci jen dozvěděli. Pan Motal dobře ví, že zákon neporušil. Potvrdila to i tehdejší správkyně konkurzní podstaty Pavlína Zklundová. "V průběhu toho řízení jsem přišla na to, že ve společnosti není žádný majetek, který by pokryl náklady konkurzu. Takovou jsem podala zprávu soudu, který na základě této zprávy zamítl návrh na prohlášení konkurzu a tím pro mě tato úloha skončila," vysvětlila správkyně konkurzní podstaty.

Dobře, zkusíme to jinak. Když dlužící firma zanikne, souběžně vznikne jiná se stejným zaměřením, se stejnými lidmi v čele a téměř na stejné adrese, jak to, že, logicky, dluhy nepřejdou na firmu novou? Ostravský advokát Jiří Mlčoch krčí rameny. "Bohužel nejedná se o nástupnictví. K nástupnictví právnických osob dochází pouze dvěma způsoby, a to splynutím nebo sloučením. Jinak se jedná o dva subjekty, které spolu, s výjimkou společníků, předmětu činnosti, možná podobného názvu, nemá s tou předchozí společností absolutně nic společného," vysvětlil advokát.

Nezdá se vám zvláštní, že když vy jako fyzická osoba, normální člověk někomu něco dlužíte, máte tento cejch napořád? A přitom firma, právnická osoba je prostě vyškrtnuta z obchodního rejstříku, a pokud neproběhne konkurz, dluhy mizí v černé díře. Další otázka pro Zuzanu Steinerovou z ministerstva spravedlnosti: "Samozřejmě její případ není šťastný, nicméně se jí nepodařilo vymoci pohledávku se svým zaměstnavatelem. V takovém případě z toho nelze vinit Českou republiku a činit ji za to odpovědnou. To by potom vypadalo tak, že by dlužníci dlužili a stát by za ně platil. Na to by ve státním rozpočtu peníze nebyly."

Ano, to nevyšlo. Paní Kolářová má opravdu smůlu a své soudem přiznané peníze už asi neuvidí. Dalších žalob na český stát se obává, protože ví, jak poté vypadá návštěva exekutora. České právo skutečně vnímá zánik firmy jako zánik všeho, co s ní souvisí. A vůbec se neptá, zda není ten zánik nějak podivný. Jste-li věřiteli nějaké společnosti, musíte jednat rychle, aby tato společnost mezitím nezmizela ze světa. A musíte doufat, že vám to soudní průtahy nakonec všechno nezhatí.

Psycholog: Radíme spojit síly

Představte si firmu, která dluží své bývalé pracovnici velké peníze. A že existuje pravomocný rozsudek, který firmě jasně ukládá této zaměstnankyni požadovanou sumu zaplatit. Myslíte si, že je možné využít našich zákonů tak, aby firma nepřišla ani o korunu? Odpověď zní ano. V dnešním pořadu Pod kůži jsme vám to dokázali konkrétními příklady. A protože rozsudek soudu ve prospěch postižené se stal jen bezcenným kusem papíru, může pouze psycholog Pavel Beňo poradit, jak se vyrovnat s pocitem, že jedinec proti velkému systému zmůže velmi málo. Pavel Beňo dlouhá léta pracuje s lidmi postiženými šikanou v zaměstnání a mobbingem.

Jak často ve své praxi podobné příběhy slyšíte?

"Dá se říct deset let téměř denně."

A co svým klientům říkáte?

"Různě, podle toho, s čím za námi chodí. Většinou se snažíme, jak to také říkáme ve svém logu, že se snažíme stát na jejich straně bez ohledu na to, co jsou, čím jsou a čím prošli."

V tom příběhu, který jsme uvedli, pomůže jedině psycholog, nebo má ta dáma ještě nějakou šanci?

Logo

"Samozřejmě platí to, co vždycky zdůrazňujeme, spojit síly je vždycky lepší."

Udělala v něčem žena, jejíž příběh byl předmětem reportáže, chybu a pokud ano, v čem?

"Minulý týden jsem viděl nějaké číslo z průzkumu na téma, jak lidé věří nebo si myslí, že je u nás demokracie. To číslo bylo tristně nízké, kolik lidí věří, že žijeme v demokratické společnosti. Myslím, že takové konkrétní případy k tomu konkrétně přispívají, nad kterými by se lidé, kteří jsou v politice, měli zamyslet. To znamená je řešit, řešit je efektivněji. A ohledně toho příběhu. Šlo tam o nějaké nesrovnalosti ve fakturaci. Zajímalo by mě, jestli to nejdřív ohlásila jemu, jestli udělala nějaký pokus to řešit, nebo přímo nějakému úřadu, což je něco, co se dá nazvat jako hozená rukavice a v tom případě se už mohla připravit na všechno, co bude následovat. Samozřejmě není její vinou, že vymahatelnost práva je taková, jaká je. Je to pravdu tristní, že po dvaceti letech řečí o nějakém právním státu je možno najednou takhle elegantně závazkům uniknout."

Jeden z posluchačů Radiožurnálu se svěřil, že jeho syn byl zaměstnán u soukromé firmy, přičemž zaměstnavatel mu zadržuje plat. Může zaměstnavatel zadržet plat a na jak dlouho?

"Stává se to. Záleží na tom, jestli to nebylo po nějaké dohodě se zaměstnancem, který pracuje pro malou firmu. Samozřejmě tam jsou i nějaké signály, že ta firma je seriózní nebo neseriózní a také je možnost z toho vyvodit důsledky. To znamená, že 14 dní je ještě krátká doba, ale kdyby to bylo víc, tak má zaměstnanec možnost podat okamžité zrušení pracovního poměru. To znamená okamžitou výpověď. Nejsem právník, takže v těch termínech nejsem až tak zběhlý. Skutečně si rozmyslet, jestli s takovou firmou bude nadále spolupracovat a potom nezbývá podle výše zadržovaného platu než podat žalobu a vymáhat ji soudně, což v kontextu toho dnešního příběhu je trochu úsměvné."

Další posluchačka se zeptala, jestli se dá diskriminace v práci dokázat, jestli se lze domáhat nějakých náhrad kvůli diskriminaci a jaká je tam promlčecí doba. S podobnou šikanou v zaměstnání měla totiž vlastní zkušenosti.

"Jsou to skutečně křivdy, které zůstávají i po letech. Ale ohledně promlčecí lhůty záleží případ od případu. Pokud se soudíte o neplanost výpovědi z pracovního poměru, tam to je hodně nebezpečné, protože jestli nepodáte žalobu do dvou měsíců po skončení, tak ztrácíte nárok se soudit. Jinak promlčecí doba v těchto případech je tři roky."

Jiný posluchač se domnívá, že paní Libuše Kolářová je pro současnou společnost, kde vyhrává ten, kdo má lepšího právníka, příliš slušná a moc slabá na to, aby se mohla domoci práva. Dotázal se proto, zda existuje nějaký lék, který by takovou společnost ozdravil.

"Škoda, že kvůli nějakým úletům nebo aférám nebo epizodám pana Tlustého a pana prezidenta stále čekáme na antidiskriminační zákon, protože ten by tyhle věci měl řešit. Je to také o důkazním břemenu. U nás to není tak čisté jako v jiných státech Evropské unie, kde to důkazní břemeno není na tom, kdo se soudí, ale na tom, kdo to provedl, což je velká výhoda. Zatím je stav bohužel takový, že věci musí dokazovat."

Co by jako psycholog poradil Libuši Kolářové?

"Určitě bych neskončil. Samozřejmě, je plná skepse a nepravosti a křivdy. Spojit síly radíme už na začátku, nezůstávat v tom sám. Šlo by o to, aby s ní někdo pracoval, jestli se rozhodne pro ten boj. Je to i o ústavních a legislativních iniciativách. Nemohly by zůstat takové nesmyslné zákony, kde ještě dokonce někdo radí jiným, jak se zbavit právního závazku, jak zlikvidovat majetek a firmu, aby nemusel platit. Ale pokud můžu poradit, začal bych útočit na jeho image, jeho pověst, začal bych pracovat na odpuštění dluhu. Také by jí nějaké organizace, nevím jestli zrovna ta naše, mohla pomoct, protože exekuce je velmi nepříjemná věc a ohrožuje i na životě. Ale vím, že existuje něco jako splátkový kalendář a není to jednouché, aby přinutili člověka platit, ač má ten závazek, když nemá z čeho. To znamená, že vůbec nejsem až takovým pesimistou a jestli bude chtít, provedeme s ní takzvané videointerview a zveřejníme to přímo na našem netu, kde zveřejňujeme tato viedeoiterview už zcela běžně."

autoři: mrk , lvb
Spustit audio

Více z pořadu