Soukromé bezpečnostní služby a jejich pravomoci

25. říjen 2004
Vaše téma

To dnešní Vaše téma bylo a vlastně ještě chvilku je o soukromých bezpečnostních službách, čili o tom, zdali nás jejich členové mohou prohlížet, zdali nám mohou kontrolovat zavazadla, ověřovat naši totožnost, chtít nahlédnout do tašky s nákupem. Jistě si sami doplníte ještě mnoho dalších konkrétních situací. Poslední roky patří soukromé ochranky k našemu všednímu životu.

Slušný člověk se cítí poněkud trapně, když musí ukazovat, co má v kapse třeba před vstupem na stadion a nebo když se v obchodě chvilku zamyslí u regálu a už mu stojí za zády muž v černém. Mimochodem, právě barva a styl oděvů často občana podvědomě vyděsí a on se vůči ochrance dobrovolně chová, jako by to byla policie, na což upozorňuje i mluvčí Policejního prezidia, Blanka Kosinová.

Blanka Kosinová: Často se stává, že oni mají ty svoje uniformy černé, trošku to vyvolává dojem buď Městské policie nebo příslušníků Policie České republiky a často se stává, že ti lidé, kteří jsou tím pracovníkem osloveni, jako v té panice vlastně k němu přistupují, jako by to byl policista, ať už městský strážník nebo tedy policista státní policie, což je samozřejmě trochu, trochu mýlka, je to zavádějící díky té uniformě.

Já nevím, co to v lidech je, že vidí uniformu a hned se hroutí. Že by pořád ještě pozůstatek z doby před sametem? V každém případě ochranka v uniformě má úplně stejné pravomoci jako třeba Franta od vedle a nebo by sami. Rozhodně se nemůže tak zvaně ohánět žádnými mimořádnými pravomocemi, což pro Vaše téma zdůrazňuje i právnička, Dagmar Raupachová.

Dagmar Raupachová: Členové ochranky nemají vůbec větší práva než kterýkoliv jiný občan. Ona vzbuzuje respekt ta jejich uniforma, mnohdy se jim u pasu houpají pouta, pouzdra, vykukuje pistole a podobně, ale my bychom měli vědět, že tyto donucovací prostředky, obušky, zbraň, ta pouta, oni jako ochranka fakticky nemohou normálně použít. Čili ochranku nelze srovnávat v žádném případě s policií, ona prostě ti pravomoci nemá.

Už tady zaznělo, že členové ochranky mívají často kolty proklatě nízko a chrastí želízky. Máme se bát? Znovu říkám, pro členy ochranek platí to, co pro nás ostatní, v mezní situaci je to nutná obrana a krajní nouze, ale moc těžko se to dokazuje. O zbraních v rukou členů soukromých bezpečnostních agentur jsem mluvila s Františkem Brabcem, prezidentem České komory detektivních služeb.

František Brabec: Já jsem zásadně odpůrce nějakého nošení i nošení zbraní. Je to velice složitá záležitost, protože použití zbraně v souladu s nutnou obranou, paragraf 13 trestního zákona, nutná obrana je velice složitý a on se každý rozmýšlí tu zbraň použít. Samozřejmě jsou služby, kde je ta zbraň nevyhnutelná. Jestliže převáží peněžní hotovosti vysoké hodnoty, tak tam nějaká zbraň teda být musí. Jestliže střeží ta služba nějaký významný objekt, no tak samozřejmě, tam asi ta zbraň je potřeba, ale běžně jako je zbraň zbytečná.

Stanete-li tváří v tvář muži z ochranky, mějte na paměti, že je to zaměstnanec soukromé firmy, ne ruka zákona. Jeho pravomoci jsou stejné jako ty vaše. Jestli ochranka narazí na jakýkoliv problém, musí k jeho řešení přizvat policii. Do repertoáru ochranky rozhodně nepatří zjišťování totožnosti, sepisování protokolu nebo prohlížení tašek.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ehů
Spustit audio

Více z pořadu