Spodní proudy našich životů. Premiérová Četba s hvězdičkou přináší román Václava Kahudy Proudy

Jen jedinkrát jsem si musela obalit knihu do novin, aby v tramvaji nikdo neviděl, co čtu. Na obálce drobného paperbacku se totiž v extatickém výkřiku zmítá nahá dívka s obrovskými ňadry převázanými špagátem. Spodní hrana knihy těsně ořezává huňatý klín lemovaný opálením ve tvaru kalhotek, jež onu huňatost kdysi překrývaly jen taktak. Tu knížku napsal Václav Kahuda a já tehdy pochopila, že je to výjimečný zjev české literatury.

Ne snad díky té provokativní obálce, ani ne pro tu fotku na přebalu jiného jeho svazku, kde je nahý on sám. Kahuda není laciný provokatér se snahou šokovat, Kahuda je zcela ojedinělý samorost, který do svých textů dovede otisknout krásy i těžkosti milostných vztahů, krásy i těžkosti vztahů kamarádských, rodinných… ale taky hloubky vlastní duše.

Ta se spolu s ním zrodila v roce 1965 v Praze pod jménem Petr Kratochvíl. Pod stejným jménem se vyučil štukatérem a vydal se vstříc široké škále dělnických profesí. Byl nočním hlídačem muzea, topičem, strojníkem čistírny odpadních vod nebo hrobníkem. Volné chvíle trávil rád také po hospodách. Se spolužákem ze základní školy Lou Fanánkem Hagenem sedával Na Staré kovárně, kde spolu byli i u vzniku kapely Tři sestry v osmdesátých letech. S Oscarem Rybou a Skiolem Podragou tu pak založil Branické almanachy.

Václav Kahuda odhaluje hloubku věcí, jež nám ne vždycky připadají hluboké hned na první pohled|foto:Igor Malijevský

Už jako Václav Kahuda přispíval do všech zásadních literárních časopisů a pod rukama se mu začaly rodit i texty delší. Debutoval novelou Příběh o baziliškovi (1992), jejíž o něco pozdější vydání je právě součástí oné knihy s extatickou dívkou na obálce. Své lačné čtenáře na delší dobu umlčel, když koncem devadesátých let vydal opus nazvaný Houština (jeho rozsah nakonec před pár lety ještě o dvě stě stran překonal knihou Vítr, tma, přítomnost). Na pěti stech stránkách tu vypravěč, ne nepodobný Kahudovi samotnému, líčí život. Zkrátka život.

Proudy Kahudova vědomí, podvědomí a snad i nevědomí zavádějí čtenáře do dob přelomu milénia.

O tomtéž je i román Proudy z roku 2001. Autor navazuje na předchozí knihy, jako by ani nikdy neskončily, jako by psal vlastně jeden dlouhý text, který redaktoři a nakladatelé tvrdošíjně dělí na jednotlivé svazky. Proudy jeho vědomí, podvědomí a snad i nevědomí zavádějí čtenáře do dob přelomu milénia. Vypravěč/autor žije v Praze, potkává se s obyčejnými i neobyčejnými lidmi, vyrovnává se s vlastními rodiči, souloží s dívkami, mluví s přáteli o tom, jak souloží s dívkami, prožívá skutečné city i ztráty… A to všechno popisuje s nekonečnou grácií, košatým jazykem, kterým odhaluje hloubku věcí, jež nám ne vždycky připadají hluboké hned na první pohled.

Do spodních Proudů jeho literatury se od 10. února můžete ponořit na stanici Vltava v Četbě s hvězdičkou, pro kterou se vypravěčem na chvíli stane Kajetán Písařovic. A jak o tom tak přemýšlím, možná by stálo za to vybalit Kahudovy knihy z novin a hrdě je vozit tramvají! Za těmi provokativními obrázky se totiž skrývá mnohem víc, než jak to může vypadat. Otočíte stránku a najdete tam opravdu život sám!