Sport a politika k sobě patří. Nad politické uvažování se nepovznesl už Pierre de Coubertin

23. leden 2022

Letošní rok začal kauzou srbského tenisty Novaka Djokoviče. Přitom šlo výhradně o dodržování pravidel pro vstup do Austrálie. Ale srbský prezident Aleksandar Vučič verdikt soudu, který potvrdil rozhodnutí o deportaci odmítače očkování Djokoviče, označil za politicky motivovaný hon na čarodějnice. Míchání politiků do sportu a jeho využívání pro získání bodů u voličů, není nic nového. Docházelo k němu už od vzniku novodobých šampionátů i olympijských her.

Čtěte také

Záběry ze zahájení olympijských her v Berlíně 1936, kde nacistický režim pojal sport jako oslavu podle nich „nadřazené bílé, germánské rasy“, se možná staly nejznámější symbol zneužití olympijské myšlenky k propagandě ideologie.

Na stejný nápad ale politici přišli už mnohem dřív. Tehdy to ale naši předci za něco nepatřičného nepovažovali. I československý Sokol se svými masovými slety sehrál svou roli v posilování sebevědomí českého národa, taky ale přispěl k úsilí o jeho emancipaci a nezávislost.

Už Sokol nebyl apolitický

Později se mnozí z nich zapsali do historie při odbojové činnosti ve 2. světové válce. Čeští a moravští Sokolové deklarující hlavně v 19. století slovanskou vzájemnost, trochu paradoxně se inspirovali germánským příkladem.

„Všechno, co Sokolové dělali, tak vlastně opisovali od německých turnerů. A turnerské hnutí vzniklo vyloženě na základě politické objednávky, když byly německé státy, a hlavně Prusko okupované napoleonskými vojsky,“ říká v pořadu Zaostřeno historik sportu František Kolář z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Čtěte také

Organizované cvičení bylo chápáno jako příprava na službu v armádě. Češi nebyli v napodobování německého sportovního modelu sloužícího národním zájmům zdaleka jediní. Sport se dřív chápal jako prostředek k utužení jednoty i v jiných zemích, včetně Francie a Itálie.

Český Sokol ale dlouho nevydržel jednotný a začal se štěpit – podle politického a náboženského přesvědčení členů. Nejdřív se odštěpily Dělnické tělovýchovné jednoty, které podporovaly sociální demokracii, a jen o málo později i Orel, který byl ovlivněný katolickým náboženstvím. Další štěpení následovalo po založení komunistické strany ve 20. letech minulého století.

Ani Pierre de Coubertin

Sportování bylo v našich zemích „nasáklé politikou“. Nad politické a nacionalistické uvažování se v 19. století nepovznesl ani duchovní otec znovuvzkříšení olympijských her Pierre de Coubertin.

Čtěte také

„Vůbec se neodvážil pozvat na ustavující kongres v roce 1894 zástupce německého sportu. Francouzsko-německé napětí bylo příliš velké a Coubertin měl strach, že by proto jeho nápad mohl zaniknout,“ popisuje historik sportu.

V meziválečném období povědomí o vrcholném světovém klání v podobě olympijských her rychle rostlo. Začaly i zimní hry a z OH se stala prestižní mediální záležitost.

Už šlo o klání, kde přední národy cítily potřebu dokázat, že jsou nejlepší ve všech oblastech, sport nevyjímaje.

V pořadu Zaostřeno uslyšíte rozhovor i se sportovním novinářem a šéfeditorem aktuálne.cz Vojtěchem Scheinhostem. Probereme nejen historii prolínání sportu a politiky, olympijských bojkotů a jiných ideologicky motivovaných zásahů, ale i to, jestli a jaký smysl má diplomatický bojkot zimní olympiády v Pekingu. Zaostřeno natočil Vít Pohanka.

autor: Vít Pohanka
Spustit audio

Související