Spousta lidí u nás nemá šanci. Na talentu nebo intelektu nezáleží, myslí si 19letý Jonáš
Zajímá nás, jak žijí mladí lidé ve věku 18 až 34 let. Ti na stránkách projektu Generation What? vytvářejí prostřednictvím interaktivního dotazníku portrét své generace. A pokud například svým dětem opakujete, že nejdůležitější je vzdělání, měli byste zbystřit. Lidé do 25 let, kteří zatím dotazník vyplnili, důvěru ve školství spíš nemají.
K nim patří i 19letý Jonáš, který se rozhodl, že po dokončení střední umělecké školy v Liberci už nebude ve studiu pokračovat. „Jsem ve čtvrťáku a kašlal jsem na to celé ty čtyři roky. Tady se hraje na docházku, což jsem ještě donedávna prudce nesplňoval,“ přiznává.
„Máme tady dva obory. Jedním je grafický design, na kterém nejsem, protože je to moc mainstream. Studuji fotografii a média,“ vysvětluje. Dřív si myslel, že se bude živit fotografií, ale dnes to podle svých slov vidí jinak. Na vysokou školu se nehlásí i proto, že ve školství nemá příliš velkou důvěru.
Šanci nemá každý
„Myslím, že český a vůbec středoevropský systém vzdělávání je nastaven špatně. Klade víc důraz na cpaní informací do hlav než na vzdělání jako takové,“ tvrdí Jonáš. Navíc si myslí, že v našem vzdělávacím systému nemá šanci každý.
„Právě Liberec je poměrně bohaté město co do menšin. Spousta lidí nemá šanci. A nezáleží to na vrozeném nadání nebo intelektu. Spoustě lidí ta šance není dána jenom proto, že vybočují z normy, kterou vyžaduje systém,“ domnívá se.
S Jonášem jsme vystoupali na střechu osmipatrové budovy v centru Liberce, aby tu zapózoval fotografovi Radku Kudláčkovi. Focení je pro Jonáše občasný přivýdělek a hlavně způsob seberealizace. „Když se mi někdo ozve, potěší mě to. Jsem narcis a rád ukazuji svou hlavu. Ale radši bych rozjel svůj projekt, ve kterém by se mohly uplatnit hlavy jiných lidí. Spíš bych se chtěl prosadit nějak jinak,“ uvažuje.
Když všechno záleží na penězích...
Proto absolvoval kurz pro baristy a plánuje najít si práci v Praze. „Plán je takový, že Praha bude přestupní bod mezi Libercem a cizími krajinami. Nebudu říkat, že mezi cizími kontinenty, protože to nevím, ale chci to a plánuji to. Stojí to na penězích,“ vysvětluje a dodává: „Můj sen je střed Ameriky. Chtěl bych navštívit Nikaraguu nebo Guatemalu, primárně kvůli kávě.“
V cestě mi chybí finance, které by mi mohla poskytnout práce v Praze. Myslím, že tam je lépe placená.
Práci baristy si už Jonáš vyzkoušel – pracuje v populární liberecké kavárně. „Ke světu výběrové kávy jsem přičichnul asi před rokem, kdy jsem se rozhodl, že si udělám kurz. Povedlo se mi to najít za dobrou cenu a mám světově platný certifikát,“ přibližuje.
Jednou by si prý rád otevřel vlastní podnik. Cíle si ale dává postupné: „Pro začátek bych se chtěl uplatnit jako barista, přesunout svou kariéru z Liberce do Prahy.“
