Stalinova socha na Letné je ukázkou trapnosti celého komunistického režimu, myslí si historik

27. březen 2023

Servilita československých komunistů vůči Sovětskému svazu a jeho tehdejšímu představiteli Stalinovi (vlastním jménem Josif Vissarionovič Džugašvili) byla bezmezná. Příkladem obdivu měla být stavba jeho obrovské sochy na pražské Letné. Monstrum sice dostavěli, ale za neuvěřitelných 150 milionů korun – v roce 1955 byl průměrný plat kolem tisícovky. Navíc tam socha vydržela pouhých 7,5 let. Autor návrhu sochař Otakar Švec se odhalení nedožil, protože spáchal sebevraždu.

Účinkuje: historik Jiří Pernes
Hrají: Jitka Ježková, Lukáš Hlavica, Jan Kačer, Martin Preiss, Ondřej Brousek a Kajetán Písařovic
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

„V roce 1949 se Stalin dožil 70 let. A u nás dokonce existoval výbor, který oslavu narozenin organizoval. Do podpisové kampaně se zapojilo více než 9,5 milionu lidí, byly vyráběny dary, pro které byl vypraven speciální vlak do Moskvy, a i Stalinův pomník měl být součástí oslav,“ popisuje historik Jiří Pernes.

„Byla vyhlášena soutěž, do které se povinně muselo přihlásit 55 vybraných sochařů. Nikdo to nemohl odmítnout – režim by to považoval za nepřátelské gesto a dál by nemohli pracovat. Jedním z nich byl sochař Otakar Švec, který nebyl komunista a do soutěže se mu vůbec nechtělo. K jeho překvapení vyhrál, a to přesto, že předložil projekt, který byl podle něj nerealizovatelný. Dokonce se traduje, že ho nakreslil poté, co vypil dvě láhve vodky.“

Úděsný obr byl sochařským monstrem – spotřebovalo se na něj 14 tisíc tun žuly, 600 dělníků a 23 kameníků na něm pracovalo 495 dní. Výsledkem byla 15 metrů vysoká, 22 metrů dlouhá a 17 metrů široká socha na vysokém podstavci.

„Do základů bylo vloženo 23 základních kamenů z různých míst – od čedičového kamene z Řípu, kámen ze Staroměstské radnice nebo z vypálené obce Ležáky a moravského Velehradu,“ vypočítává historik.

Fronta na maso

Slavnostní odhalení sochy proběhlo 1. května 1955, a to k 10. výročí osvobození Československa Rudou armádou. A rázem se ze sochy stala jedna z dominant Prahy, kterou tedy nešlo přehlédnout. „Lidé si tento nesmysl uvědomovali, proto socha dostala přezdívku fronta na maso. A Letné se začalo říkat ,záprdelí‘,“ dodává historik.  

Pak ale začala Stalinova hvězda upadat, v Sovětském svazu byl odhalen Stalinův kult osobnosti a hrůzy, které prováděl. I z mauzolea na moskevském Rudém náměstí odvezli jeho nabalzamované ostatky.

Českoslovenští komunisté a nohsledi v čele státu také museli reagovat – a sochu rozhodli odstranit.

Čtěte také

Slovy jednoho z tehdejších komunistických funkcionářů to ale mělo být důstojně a Stalinovi se například nesměla vložit výbušnina do hlavy, protože nikdo nemá právo na něj střílet a hlavně nic vědět.

Přání to bylo nerealizovatelné, protože likvidace takového kamenného kolosu utajit nešla. Dodnes tam zůstal i podstavec, kterému se říká u Stalina.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se Stalinova socha stala důstojným místem, Jiří Pernes odpovídá: „Určitě nestala, spíše je to doklad trapnosti komunistického režimu, který na jedné straně buduje za mimořádné prostředky honosné stavby a pak je pokoutně, aby to nikdo neviděl, likviduje a tváří se, že tam vlastně žádná socha nestála.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.