Stát chce vyplácet jednorázové dávky, řešení sporu z roku 1989, Spartu koupili Slováci

5. červen 2004
Týden v tahu

Jedním z témat pořadu bylo vyplácení jednorázových dávek důchodcům a rodinám s dětmi. Jde o kompenzaci za zdražení nebo o předvolební tah? Z čeho vláda tyto dávky zaplatí? O tom si Hana Hikelová povídala s poslanci Jaromírem Schlingem z ČSSD a Vlastimilem Tlustým z ODS.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová : Od 1. června mají důchodci a rodiny s dětmi nárok na jednorázové dávky. Stát ale stále neví, z čeho je zaplatí. V Duelu o tom budou diskutovat poslanci Vlastimil Tlustý z ODS a Jaromír Schling z ČSSD.

Tři bývalí studenti brněnské Fakulty architektury se mají písemně omluvit tehdejšímu šéfovi KSČ na škole za to, že mu vyjádřili nedůvěru. V listopadu 89 napsali, že jeho chování je arogantní, demagogické a kariéristické. O tomto soudním rozhodnutí budeme mluvit s Janem Bubeníkem.

Pražská fotbalová Sparta opět změnila majitele. Od tohoto týdne je jím slovenská finanční skupina JNT.

To jsou některé události prvního červnového týdne tohoto roku. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Hezký podvečer ve společnosti Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Duel - jednorázové dávky pro důchodce a rodiny s dětmi

Hana Hikelová : Důchodci a rodiny s dětmi získali tento týden nárok na výplatu zvláštních dávek. Dva tisíce korun na každé dítě dostanou rodiče, kteří pobírají přídavky. O tisíc korun vzroste penzistům červnový důchod. Vláda tak kompenzuje těmto dvěma skupinám obyvatel květnové zvýšení DPH. Stát tak vyplatí přibližně 11 miliard korun. Ministerstvo financí připouští, že na to nejsou v rozpočtu peníze. Vyplácení těchto dávek je i tématem následujících minut. Mými hosty jsou teď dva poslanci, ve studiu vítám předsedu poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého, hezký den.

Host (Vlastimil Tlustý): Dobrý den.

Hana Hikelová : A do brněnského studia Českého rozhlasu zdravím Jaromíra Schlinga z ČSSD. I vám hezký den.

Host (Jaromír Schling): Dobrý den.

Hana Hikelová : Pane Schlingu, je tato kompenzace nutná, když na ni v rozpočtu nejsou peníze?

Host (Jaromír Schling): Víte, kompenzace nutná není, ale je potřebná a sociální demokracie se pro ni rozhodla a prosadila ji ve vládě právě proto, aby vyjádřila svůj zájem podpořit rodiny buď s nižšími příjmy nebo s dětmi, u kterých se předpokládá, že mají obtížnější finanční situaci, než rodiny, které již mají děti odrostlé a také rodiny důchodců. Takže nebylo to nutné, ale potřebné.

Hana Hikelová : Takže to, že bylo nutné a potřebné převážilo nad tím, že na to nejsou peníze.

Host (Jaromír Schling): Víte, podle mého názoru stát má vždycky peníze na to, na co se rozhodne je mít. Je to otázka politického rozhodnutí. Samozřejmě za normální situace a my jsme v normální situaci. Že ty peníze nejsou ve státním rozpočtu cash, v tomto okamžiku, to je jiná záležitost, ale není pochyb o tom, že ty dávky, tak jak byly odsouhlaseny, budou vyplaceny. A o to přeci lidem jde. Jakým způsobem si ministerstvo financí ty věci zaúčtuje, to je přeci jiná věc, a to ty rodiny s dětmi až tolik nezajímá.

Hana Hikelová : Pane Tlustý, vy jste od počátku toto vyplácení kritizovali. Podle vás měla od něj vláda upustit, když na ni nejsou finance?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já, když poslouchám pana kolegu, tak jsem si tady napsal, lidem budou vyplaceny, ale lidé je zaplatí. Akorát je zaplatí o trošku později, než kdy budou vyplaceny. Já nechci polemizovat s tím, jestli tyhle kompenzace jsou nebo nejsou nutné, ono pouštět se do souboje s rozdáváním peněz je vždycky předem prohrané, ale tohle rozdávání peněz je dvakrát zajímavé. Za prvé proto, že má charakter předvolebních příplatků. Myslím, že každý cítí, že to, že se vyplácí tyhle peníze těsně před volbami do Evropského parlamentu, není asi náhoda a já v tom vidím docela, jak to říct, zoufalou snahu vlády a sociální demokracie alespoň zčásti získat zpátky volební podporu, když všechny dosavadní kroky Špidlovy vlády jsou opravdu strašné proti voličům nejenom sociální demokracie, v podstatě proti každému občanovi tohoto státu a těmito předvolebními příplatky se tady pokouší vláda alespoň část toho zastřít. Druhá zvláštnost této operace, že nebo zvláštnost, ono to v případě sociální demokracie je spíš standardní, je to rozdávání peněz na dluh. Je naprosto jasné, že si na to vláda vypůjčí, vypůjčí si vlastně napřed od bank a později lidé budou těmto bankám tyty dluhy splácet. Operace, kterou oznámil ministr financí, to je, že ty peníze vezme místo úhrady ztráty konsolidační agentury, to je jenom účetní hříčka, jejímž cílem je...

Hana Hikelová : K té konsolidační agentuře se ještě v průběhu pořadu dostaneme. Já se vrátím k tomu, co jste jmenoval jako první, nazval jste to předvolební příplatky. Pane Schlingu, proč byl zvolen k vyplácení právě začátek června? Tedy ten termín těsně před volbami, když to má být kompenzace za zvýšení DPH od 1. května a podle propočtů, které dala vláda k dispozici přece během jednoho měsíce nemělo zdražení způsobit ztrátu v peněženkách u důchodců ve výši tisíce korun a u rodin s dětmi ve výši dvou tisíc korun.

Host (Jaromír Schling): Víte, já na tuto otázku mohu těžko odpovědět. Já jsem nebyl účasten žádných vládních jednání, kdy se ten termín stanovoval, ale odhaduji. Pravděpodobně vláda vycházela z toho, že je potřeba, aby lidé nejdřív dostali peníze a pak až eventuelně vynakládali své prostředky na nákup toho, či onoho zboží nebo služeb, které je postiženo tou zvýšenou daní z přidané hodnoty. Takže ten princip je myslím si v pořádku.

Hana Hikelová : To znamená, že podle vás nehrálo žádnou roli, že se tak děje deset dnů před volbami?

Host (Jaromír Schling): Víte, tyhle ty věci se přeci projednávaly dávno, dávno, někdy v průběhu loňského roku a v té době se těžko dalo odhadovat, jestli...

Hana Hikelová : Ty změny se projednávaly v Kolodějích v letošním roce, jenom pro upřesněnou.

Host (Jaromír Schling): Projednávaly se v Kolodějích v letošním roce, ale na základě zákonu, které byly schvalovány v průběhu minulého roku a myslet si, že tyto dlouhodobé procesy lze nějak přesně načasovat s ohledem na volby, to je poněkud účelové tvrzení. Ale ještě k té, k tomu výroku pana kolegy Tlustého, že to ti lidé stejně zaplatí. Víte, nezaplatí. Oni to zaplatí jiní lidé, v tom je právě přerozdělování sociálních dávek. Oni to z velké, z velké části zaplatí jiní lidé a jenom z malé části si to zaplatí ti, kteří tyto dávky dostávají.

Hana Hikelová : Pane Tlustý, kdo to tedy zaplatí?

Host (Vlastimil Tlustý): Já bych teď nepolemizoval o tom, která je větší a která je menší část těch lidí. Já jenom vím, že když si stát půjčuje, tak je to přesně stejné, jako když si půjčuje rodina, takže argumentace pana kolegy je asi taková, jako že když maminka s dcerou udělají velký nákup na dluh, tak se můžou utěšovat tím, že to zaplatí tatínek se synem. Nicméně já se obávám, že ta rodina ty peníze stejně bude muset vydat zpátky a že stejně potom v tom svém vlastním hospodaření se to dotkne každého z těch členů rodiny, takže tahle argumentace, já jsem se tady při tom docela usmíval a co se týká toto datumu, to je, pane kolego, také docela legrační, protože datum voleb byl stanovován zhruba v tu samou dobu nebo dokonce před tím, než byl stanovován termín téhle výplaty, takže pokoušet se to vysvětlovat dlouhodobostí oprav to bohužel nelze a myslím, že každý normální občan tuší, že to s těmi volbami souvisí.

Host (Jaromír Schling): Chtěl bych upozornit na to, že pan kolega Tlustý přirovnává zadlužování státu, respektive deficitní financování státu s rodinným rozpočtem. Ale to je naprostý, velmi hluboký omyl. Je úplně něco jiného, když si půjčuje rodina, je něco jiného, když si půjčuje firma a je něco jiného, když si půjčuje stát.

Hana Hikelová : A můžete nám říct, v čem je to jiné?

Host (Vlastimil Tlustý): Proč, proč, pane kolego?

Host (Jaromír Schling): Vysvětlím. Když si půjčuje rodina, tak pro toho, kdo ji peníze půjčuje, z té půjčky plynou značná rizika. Rodina se může rozpadnout, rodina může přijít o práci, člověk může zemřít. Takže je to tak zařízeno, že rodina musí ve stanovenou dobu tu půjčku splatit.

Hana Hikelová : Stát to nebude muset splatit ve stanovenou dobu?

Host (Jaromír Schling): Podnik, podnik už takto rigorózně splácet nemusí. U podniku jsou možné revolvingové úvěry.

Host (Vlastimil Tlustý): Ty jsou možné i u rodiny, pane kolego.

Host (Jaromír Schling): Za určitých okolností ano, ale prostě podnik si může půjčovat skutečně dlouhodobě, banka je dokonce u těch spolehlivých a solidních firem ráda, že u té firmy má ty peníze uložené a nemusí se starat o to, kam s nimi. A u státu je to ještě jiné. Stát za normálních okolností splatí své úvěry zas jenom dalšími dluhopisy a není na tom nic nenormálního, je to naprosto běžná záležitost ve všech vyspělých zemích. A dělá se to tak dlouhodobě.

Hana Hikelová : To znamená, že vám nevadí hospodaření státu na dluh?

Host (Jaromír Schling): Samozřejmě, že ne. Je to dokonce velmi potřebné a je to nezbytná podmínka hospodářského rozvoje. Všechny státy, které se pokusily o jiný druh hospodaření rozpočtového, skončily v hluboké krizi. Ostatně, my jsme si to tady vyzkoušeli, v roce 97 jsme se dostali do hospodářské krize právě proto, že se pravicové vlády pokoušely, oni ho stejně nedosáhly, ale pokoušely se o vyrovnaný rozpočet a tím tuto zemi přivedly do hospodářské krize a zřejmě to chtějí opakovat, pokud by se dostaly k vládě.

Host (Vlastimil Tlustý): Že jsme nedělali dluhy, ano.

Hana Hikelová : Pane poslanče Tlustý, reakce na pana poslance Schlinga. To, že podle něj je v pořádku to, že se stát zadlužuje.

Host (Vlastimil Tlustý): Já pro tohle nenacházím slova a já bych skoro poprosil studenty na středních školách, možná i na základních školách, aby si v nějaký vhodný hodinářový diskusi na téma, jestli dluh rodiny, firmy nebo státu se v něčem liší. Já jsem si absolutně jist, že neliší, prostě dluh je dluh a jestli ta skupina je tříčlenná, tisícičlenná nebo v našem případě desetimilionová, je pořád stejné, charakteristiky toho dluhu jsou stejné. Dluhy se musí platit stejně a jestli se kryjí dalšími úvěry, nebo-li dluhovým perpetum mobile, kdy jeden dluh se splácí dalším, právě, ať si každá rodina doma představí, kam asi tak bude směřovat její hospodaření, když své dluhy bude krýt ještě většími dluhy a když postupně svou spotřebu nechá pohltit úrokům, které budou muset ty rodiny platit a věta pana kolegy, že krize roku 97 byla právě proto, že se hospodařilo bez dluhů, to je naprosto absurdní. Stačí se podívat do zemí, kde naopak velké předlužení způsobilo ekonomické katastrofy. Já nechci nic takového přivolávat, ale já řeknu jedinou větu na závěr, nedivme se tomu, že hospodaření v našem státě vypadá tak, jak vypadá, když ho řídí lidé, kteří věří takovým bludům, jako pan kolega Schling.

Hana Hikelová : Tak je vidět, že na tomto se neshodnete, je vidět, že sociální demokraté a ODS mají v tomto značně odlišné názory. Podle našich informací chybí, vrátíme se k těm dávkách, na vyplacení těch kompenzací minimálně 4 miliardy a ani toto číslo nemusí být přesné, původně se totiž tvrdilo, že na kompenzace bude potřeba zhruba 8 až 9 miliard, teď se mluví o 11 miliardách. To, že nejsou peníze připouští i ministerstvo financí.

Host (Marek Zeman): My navrhujeme, aby pro tyto účely byly použity prostředky, které jsou v rozpočtu vyčleněny na úhradu ztráty České konsolidační agentury a tento krok musí ještě schválit vláda.

Hana Hikelová : Řekl tento týden Radiožurnálu mluvčí ministerstva financí Marek Zeman. Pane Tlustý, co říkáte tomu, že se pravděpodobně odloží úhrada části ztrát konsolidační agentury a bude z toho právě zaplaceno to, o čem jsme mluvili, to znamená ty kompenzace?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak, já se vrátím k tomu příkladu s tou rodinou, protože na tom to asi bude vidět. To, že se rodina rozhodne nezaplatit splátku svého dluhu a bance sdělí, že prostě tuhle splátku vypouští a místo toho vyplatí něco jiného, v tomhle případě ony předvolební příplatky, no tak to každý pochopí, že to je opatření, které jenom na chviličku vypadá jako řešení. Ve skutečnosti to je přehazování peněz z jedné do druhé kapsy a stejně na konci platí, že se vláda nebo když jsem použil příklad ta rodina, rozhoduje svůj další výdaj vlastně opět krýt na dluh.

Hana Hikelová : Pane Schlingu, co vy říkáte na to, že ty peníze by měly být získány právě z toho, co mělo být použito na úhradu ztrát konsolidační agentury?

Host (Jaromír Schling): Já v tom nevidím žádný problém. Jestliže teď budou ty peníze použity z tohoto zdroje, mohou v pozdějším období být zase nahrazeny jiným zdrojem. Jestliže se například výběr daní bude vyvíjet lépe, než byl rozpočtován, tak nakonec k té úhradě ztráty konsolidační banky stejně dojde. Je to tak, jak říkám, že stát vždycky má peníze na to, na co se rozhodne je mít a ...

Hana Hikelová : Pane Schlingu, ale i ekonomové, podobně jako pan poslanec, tvrdí, že v tomto případě jde o účetní trik, protože škrtat by se měly mimořádné výdaje a ne přesouvat ty ztráty někam jinam, to znamená nesouhlasíte ani s tvrzením ekonomů, že je to účetní trik?

Host (Jaromír Schling): Ale není to účetní trik, je to účetní operace, zcela otevřená, žádný trik a my jsme ještě ani ne v polovině roku. Uvidíme, jak se bude rozpočet vyvíjet. Vláda má přeci své kompetence, jak může hospodařit v rámci schváleného rozpočtu a jejího zmocnění dělat rozpočtové změny a teprve, kdyby nevystačila se svým zmocněním, tak by musela přijít buď do rozpočtového výboru nebo i před Poslaneckou sněmovnu a žádat o změnu, ale já jsme přesvědčen, že nic takového nebude potřeba.

Hana Hikelová : Sněmovna by měla na nadcházejí schůzi hlasovat právě o vydání dluhopisů na krytí ztráty České konsolidační agentury, a to dluhopisů za 74 miliard korun, dalších více než 7 miliard na krytí ztráty konsolidační agentury je vyčleněno v letošním rozpočtu. Je vůbec možná na tyto peníze sáhnout a zaplatit z nich právě tyto dávky důchodcům a rodinám s dětmi, jak o tom mluví ministerstvo financí? Ať už z těch dluhopisů nebo z té částky, která je pevně ze státního rozpočtu dána právě na úhradu nebo o tom bude muset jednat Sněmovna, pane poslanče Tlustý.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak, na normálních okolností by to samozřejmě podléhalo schválení Sněmovny, protože to je vlastně skryté zvýšení deficitu, který byl schválen ve Sněmovně a měl by být schvalován znovu. Nicméně, jak jsem poslouchal pana kolegu, tak je mi jasné, že vláda udělá všechno pro to, aby se tomuto normálnímu postupu vyhla. Vláda to dělá docela běžně, všimněte si způsob, jakým se ...

Hana Hikelová : Můžete vysvětlit prakticky, jak je to možné, když ve státním rozpočtu schváleném je více než 7 miliard na krytí ztráty. Dluhopisy jsou striktně dány na pokrytí ztrát konsolidační agentury, jak může vůbec vláda sáhnout na tyto peníze, když obě tyto položky jsou pevně dány a jsou schváleny?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak jak jsem říkal, vláda by to dělat neměla a určitě mezinárodní instituce budou konstatovat, že takovéto praktiky nejsou v souladu s běžnými postupy, nicméně tahle naše v uvozovkách vláda nebo spíš Špidlova vláda, ta dělá leccos, ta bude kupovat stíhačky a taky to nebude schvalovat v Parlamentu, ačkoliv je jasné, že by měla. Zvolí přesně takový způsob, aby ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech obešla, proto volí ten zvláštní pronájem, když už jsem se u těch stíhaček zastavil, mimochodem nikomu nevadí, že jsme odmítli nabídku na zapůjčení stíhaček zadarmo, nabídka na prodej stíhaček je levnější, než ten nájem a vláda jenom proto...

Hana Hikelová : Ale stíhačky nejsou tématem dnešního pořadu...

Host (Vlastimil Tlustý): ... ale vláda jenom proto, aby obešla zákon, tak si najme ještě dráže, než by mohla koupit, protože kdyby kupovala, tak by musela schvalovat v Parlamentu. Proto to tady popisuju, takže já si umím představit, že vláda nějak obejde platné zákony a udělá to, co říká pan kolega Schling. My s tím samozřejmě zásadně nesouhlasíme, protože jak jsem řekl, je to vlastně skryté zvyšování deficitu.

Hana Hikelová : Pane poslanče Schlingu, je to skutečně běžný postup, udělá to vláda tak, že nebude žádat Sněmovnu o souhlas a ty peníze použije z těch, co měly být použity na úhradu ztrát konsolidační agentury?

Host (Jaromír Schling): Pokud vláda bude moci najít řešení, které v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech je v pořádku, tak to učiní a nemusí žádat Sněmovnu o souhlas. Teprve, kdyby nenašla takové řešení, bude muset přijít do Sněmovny, nejde o žádné obcházení zákona. Nikdy žádná vláda by si přeci nedovolila zákon porušovat.

Hana Hikelová : Říkají mí dnešní hosté, Jaromír Schling z ČSSD a Vlastimil Tlustý z ODS. Pánové, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vlastimil Tlustý): Na shledanou.

Host (Jaromír Schling): Na shledanou.

Řešení sporu z roku 89

Hana Hikelová : Tři absolventi architektury na brněnském Vysokém učením technickém se musejí omluvit za to, že po listopadové revoluci označili stranického šéfa na fakultě za arogantního a demagogického kariéristu. Tento verdikt vynesl ve čtvrtek brněnský Městský soud. Případ se táhne už 13 let a ani tento, v pořadí už šestý rozsudek, ho pravděpodobně neukončí. Skóre rozsudků je nerozhodné, první tři daly za pravdu bývalým studentům, další tři verdikty uznaly, žalobu Snášela. Další informace k případu má redaktorka Blanka Číhalová.

Blanka Číhalová : Soud dal za pravdu bývalému pedagogovi a předsedovi komunistů na fakultě Janu Snášelovi. Studentské vyjádření nedůvěry ho podle soudu poškodilo.

Host (Dušan Schinzel): Pokud by zůstalo pouze u vyjádření nedůvěry, v takovém případě by samozřejmě soud žalobě nemohl vyhovět, ale byla prezentována určitá osobnostní charakteristika žalobce, která podle názoru soudu zasáhla do jeho osobnostních práv.

Blanka Číhalová : Vysvětluje své rozhodnutí soudce Dušan Schinzel. Celý případ zúžil na jedinou větu ze studentského textu. Inženýr architekt Snášel zneužívání politického postavení vůči studentům i pedagogům, demagogické arogantní a kariéristické vystupování. Zdeněk Hirnšál, Jiří Slezák a Martin Laštovička v osmdesátém devátém roce studenti, dnes skoro čtyřicátníci s rodinami, dětmi a kariérou, se omlouvat za svůj postoj při revoluci nechtějí a proti rozhodnutí soudu se odvolají.

Host (Martin Laštovička): Je to absurdní divadlo svým způsobem, protože člověk ty významy slov, který se tehdy používaly, ty fráze, polické už nyní těžko rozumí. Myslím si, že lidé, kteří byli tehdy na základní škole nebo malé děti už vůbec tomu nemůžou rozumět a je jen s podivem, že tohle absurdní divadlo vůbec někdo dopustil a hlavně, že to dopouští soudy Český republiky.

Blanka Číhalová : Řekl po skončení soudu Martin Laštovička. On spolu se Slezákem a Hirnšálem prohlášení studentů za stávkový výbor podepsali. Slova ovšem vyjadřovala názor masy mladých lidí. Advokát Jana Snášela, Čestmír Kubát dříve připustil, že si vybrali jen tři podepsané studenty, ale že žalovat mnohem víc lidí. Studenti byli při listopadové revoluci hlavní hybnou silou, na jedné straně si každoročně připomínáme jejich statečnost, na druhé straně pro tři z nich revoluce zatím úplně neskončila. Naše soudy si nevědí rady s jednou větou z revolučního prohlášení a případ si už 13 let předávají.

Hana Hikelová : Podobných vyjádření nedůvěry komunistickým funkcionářům vznikly po revoluci desítky a podepsaly je tisíce lidí. Ve studiu je teď se mnou Jan Bubeník, jeden ze studentských vůdců z listopadu 89, hezký den.

Host (Jan Bubeník): Hezký den.

Hana Hikelová : Jak vy vnímáte takové rozhodnutí soudu, kdy se studenti téměř 15 let po revoluci mají omluvit bývalému šéfovi fakultní organizace KSČ?

Host (Jan Bubeník): Musím říct, že mi z toho zůstává rozum stát, že slovo absurdní je asi nejlépe vykreslující tu situaci. Já si myslím, že někdo, jako pan Snášel, byl tenkrát naprosto jednoznačně symbolem arogantní a demagogické a kariéristické moci, která nám tehdy vládla a myslím si, že tenkrát bylo naprosto normální a přiměřené vyjádřit takovému člověku nedůvěru i těmihle slovy.

Hana Hikelová : Bývalí studenti se mají omluvit právě přesně za to, že v petici vytkli demagogické, arogantní a kariéristické vystupování. Podle soudce to prý nebyly u soudu schopni prokázat.

Host (Jan Bubeník): Nad tímhle tím se můžu jenom smutně usmát. Já si myslím, že je to naprosto vytrženo z kontextu, tomu člověku, byť mu bylo tenkrát jenom v uvozovkách pouze 17, tak si myslím, že musel být schopen vnímat to, co jsme vnímali my všichni. Můj otec byl po roce 68 vyhozen z vysoké školy a nesměl učit a prostě byli tam lidé, jako pan Snášel, kteří podle mě tu naši budoucnost významně, řekněme, otrávili i možná do dnešních, současných dnů. Já si myslím, že to bylo naprosto přiměřené a zvláště té situaci naprosto odpovídající.

Hana Hikelová : Já to teď otočím. Vy jste zmiňoval případ vašeho otce, omluvil se vašemu otci a jemu podobným někdo za to, že dvacet let v této zemi nemohli vykonávat to, co uměli a to, co vykonávat v podstatě teoreticky mohli.

Host (Jan Bubeník): Já si myslím, že to je správný příměr. Nejenom, že se neomluvil těm lidem, kteří tenkrát nesměli vykonávat svoji práci a svoji profesi, ale v mnoha případech se neomluvil nikdo ani lidem, kteří byli týráni, mučeni, anebo kteří zemřeli v komunistických lágrech. Já si myslím, že je potřeba vnímat ty situace, anebo případně tuto věc právě v tom kontextu té doby a proti čemu tenkrát jsme vystupovali.

Hana Hikelová : Podle našich informací, a vy už jste to i zmínil, byl soudcem člověk, kterému v roce 89 nebylo ještě ani 18 let. Nemáte pocit, že ta mladší generace už nyní příliš nechápe, o co v listopadu 89 šlo?

Host (Jan Bubeník): Já si myslím, že to je z jedné strany hrozně dobře, že to je velké štěstí. Já mám téměř roční holčičku a jsem moc rád, že doufám to bude vnímat jako my druhou světovou válku. Na druhou stranu, v souvislosti třeba s takovými výroky soudu po téměř 15 letech demokratického zřízení, vám opravdu zůstává rozum stát nad tím, když dospělý člověk je schopen vytrhnout, který má jakým způsobem reprezentovat justici, si nedokáže dát tuhletu věc do souvislosti, je takovýmhle způsobem formalistický a tupý.

Hana Hikelová : Vy jste podepsal v roce 89 nějakou petici, která by ovala slova arogantní, demagogický, kariéristický?

Host (Jan Bubeník): Já si myslím, že tam byla daleko ostřejší slova, bylo těch petic prostě desítky, až stovky, kde člověk naprosto spontánně podepisoval téměř cokoliv. Myslím si, že to opravdu bylo dáno tím emotivním vzedmutím té doby, kdy člověk konečně mohl opravdu svobodně pojmenovávat ty věci. Bylo to opravdu vzepjaté, emotivní, ale myslím si, že to bylo přiměřené té době a té situaci a k tomu nerovnoprávnému postavení těch dvou stran.

Hana Hikelová : A nemáte obavu, že byste mohl dopadnout podobně, jako ti tři bývalí studenti a jednou po vás někdo bude chtít omluvu za to, že jste něco takového v roce 89 podepsal?

Host (Jan Bubeník): Tak když se koukám na preference komunistické strany, teď před volbami do Evropského parlamentu, tak z toho jde opravdu strach. Na druhou stranu jsem optimista a myslím si nebo doufám, že ta situace nenastane. Já pevně věřím a budu dělat všechno pro to, abychom se opravdu do takhle absurdní situace nedostali.

Hana Hikelová : Říká Jan Bubeník, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jan Bubeník): Na slyšenou.

Noví majitelé fotbalové Sparty jsou ze Slovenska

Hana Hikelová : Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál, pořad Týden v tahu. Prodej fotbalové Sparty zajímal v posledním týdnu všechna česká média. Není se co divit, vždyť tolik velebené rodinné stříbro změnilo majitele popáté v porevoluční éře. Dotkne se to nějak chodu klubu a samotných fotbalistů? To se pokusil zjistit redaktor Tomáš Kohout.

Tomáš Kohout : Žádný majitel Sparty v době od listopadu 1989 nebyl nenápadnou osobou nebo společností. Každý něčím zaujal a ne vždy to bylo kladné. Spíše naopak. Nejvíce asi v uvozovkách zazářili podnikatelé Mach a Rezeš. Petr Mach sice pěkně zrekonstruoval letenský stadion, ale bez stavebního povolení. Spartu zadlužil více než půl miliardou korun a hodně se mluvilo o tom, že mu vše procházelo díky velice dobrým kontaktům s tehdy vládnoucí stranou. Když v roce 1996 prodal klub tehdejšímu majiteli VSŽ Košice Alexandru Rezešovi, také bylo o zábavu postaráno. Rezeš sliboval příchod Lotara Mateuse nebo udivoval slovy o možném vítězství v Lize mistrů. Ani přesto, že Sparta nastoupila v přátelském utkání s reklamou Hnutí za demokratické Slovensko na dresech, tato parta ji nevyhrála slovenské volby a Rezeš se musel stanovat. Takže Němec Axel Dückman, který Spartu koupil v roce 1999 a prodal tento týden, vychází z porovnání asi nejlépe. Teď přichází nový majitel, jeden z dravců od Dunaje, původem slovenská finanční skupina J+T. A její plány?

Host (Daniel Křetínský): Prioritou je sportovní úspěch Sparty. Současně jsme ale pevně přesvědčeni, že v dlouhodobém horizontu bude Sparta z našeho pohledu i zajímavou finanční investicí.

Tomáš Kohout : Říká Daniel Křetínský, druhý místopředseda představenstva Sparty a jeden z manažerů J+T. Pro zajímavost, je ročník 1975. J- jako Jakabovič Ivan je jen o tři a T- jako Tkáč Patrik o dva roky starší. Mladí žraloci jsou velice draví, zvláště na finančních trzích, ale zdá se, že se Spartou mají dlouhodobější cíle. A než ji někdy prodají, chtějí ji pořádně zhodnotit.

Host (Daniel Křetínský): Jasným sportovním cílem, který determinuje pak i ekonomickou úspěšnost je účast v Lize mistrů. O čem jsem přesvědčen je to, že Spartě nehrozí situace aktuálního nedostatků cash flow. J+T je silným akcionářem, který je schopen tyto přechodné problémy vykrýt. Nicméně v dlouhodobém horizontu musí ta ekonomická stránka reflektovat sportovní výsledky. To znamená samozřejmě, pokud by se sportovní neúspěchy opakovaly, pak není možné udržet hráčský kádr při stejném rozpočtu a my věříme, že tomu tak v žádném případě nebude.

Tomáš Kohout : Jinými slovy, když se budete, pánové, na hřišti snažit a půjde vám to, bude se dařit lépe nám všem. Ale když ne, poznáte to na vlastní kůži důrazněji, než dosud. V což doufá také Vlastimil Košťál, bývalý menšinový akcionář, který zůstává ve funkci prezidenta. Co říká na přezdívku nových majitelů, dravci od Dunaje?

Host (Vlastimil Košťál): Doufám, že to tak bude.

Tomáš Kohout : Co se tedy od nových majitelů dá čekat? Nejspíš metoda cukru a biče a také rovné a silné konkurenční prostředí. Křetínský například rázně zamítl nějaké protlačování slovenských fotbalistů a tím, že chce udržet brankáře Blažka a hvězdu Poborského naznačuje, že k úspěchu také hodlá vytvořit pořádné podmínky. Uvidíme.

Hana Hikelová : Do Bratislavy teď zdravím ekonomického analytika Vladimíra Bačišina, hezký den.

Host (Vladimír Bačišin): Přeji vám dobrý den.

Hana Hikelová : Jak už jsme říkali, slovenská finanční skupina J+T koupila tento týden pražskou Spartu. Čím je taková investice pro tuto společnost výhodná?

Host (Vladimír Bačišin): Nedá se hned mluvit o výhodách, či nevýhodách, protože nejde o investici do klasických finančních aktiv, jako jsou akcie nebo dluhopisy, kde se dají ty výnosy předvídat. Je to netradiční investice a je spojená s rizikem. To znamená, že může přinést i velký výnos, ale i velkou ztrátu. Všechno to bude záležet na tom, jaké výkony bude podávat mužstvo a zda se dostane do Ligy mistrů. Kdyby se dostalo do této ligy, tak účast v ní automaticky přináší velké zisky z reklamy.

Hana Hikelová : J+T se pokoušela v České republice už získat některé státní podíly při privatizaci, zatím vždy neúspěšně. Za Spartu zaplatila nemalé peníze, proč podle vás investuje právě do fotbalu?

Host (Vladimír Bačišin): Myslím si, že má volné finanční zdroje a buď má vlastní volné finanční zdroje, ale spíš předpokládám, že jsou to peníze klientů, které nemá kde investovat a vidí v koupi fotbalového mužstva příležitost.

Hana Hikelová : Můžete skupinu J+T blíže představit? Zatímco na Slovensku je známá, u nás se toho o tom, jak tato společnost získala nemalé finanční prostředky, příliš neví. Disponuje prý přibližně 10 miliardami slovenských korun.

Host (Vladimír Bačišin): J+T vznikla před 10 lety, v lednu 1994. Založil ji Patrik Tkáč a Ivan Jakabovič. Otec Patrika Tkáče tehdy pracoval v Investiční a rozvojové bance v Bratislavě a proto relativně lehko získal v této bance půjčky, které používal na fúze a akvizice firem a investičních fondů. Takový největší obchod v těchto letech bylo převzetí investičního fondu Creditan-Stalt, podniků, jako Západoslovenské cihelny, Drátovny Hlohovec. J+T pracuje s vlastními a cizími penězi, původ těch cizích finančních prostředků široká veřejnost nezná.

Hana Hikelová : V Česku se začalo spekulovat i o tom, že se koupí fotbalového mužstva dá velmi dobře využít řekněme lobbisticky. Na stadionu Sparty se hrají mimo jiné i reprezentační utkání a tak prý mohou mít představitelé J+T blíž k důležitým lidem, kteří v našem státě rozhodují, myšleno tím k politikům.

Host (Vladimír Bačišin): Já si nemyslím, že je to ten pravý účel koupě fotbalového mužstva. Jde o investiční bankéře, ti hledají výnos, ale samozřejmě koupě fotbalového mužstva je takový dobrý marketinkový vztah, myslím si, že skupině jde jen o finanční výnos. Netřeba však zapomínat na to, že J+T začíná tam, kde Alexandr Rezeš skončil.

Hana Hikelová : J+T není jedinou finanční skupinou ze Slovenska, která chce v České republice investovat. Působí zde například právě Penta Slavia Kapital, proč je takový zájem slovenských skupin o investování v Česku?

Host (Vladimír Bačišin): Tyto skupiny na Slovensku už téměř vyčerpaly možnosti investování a v České republice jsou ještě příležitosti.

Hana Hikelová : To je jediný důvod?

Host (Vladimír Bačišin): Tak nejen to, ale i znají prostředí. Je jim blízké.

Hana Hikelová : Říká ekonomický analytik Vladimír Bačišin. Já vám děkuji za tyto názory a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vladimír Bačišin): Na slyšenou, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová : A k fotbalu do třetice. Jan Pokorný se ve svém pravidelném sobotním fejetonu zamýšlí nad tím, co vede lidi k tomu, že si pořizují právě fotbalové kluby.

Jan Pokorný : "Jak vlastně člověk může přijít k fotbalovému klubu? Buď si ho založí, jako třeba Spartu v roce 1893 několik mladých lidí kolem bratrů Rudlových. Jenže dneska se kluby spíš kupují, než aby vznikaly na zelené louce a pro nákup fotbalového klubu můžou být rozličné pohnutky. Například takový Roman Abramovič. Žil, byl, no a najednou mu byla Čukotka malá a on se rozhodl ukázat mužikům, jak může ruský bohatýr k londýnské Chelsea přijít.

Ale zpátky ke Spartě. Petr Mach ji před lety koupil hlavně proto, aby finančnímu a stavebnímu úřadu předvedl svou obratnost. Slovenský Alexandr Rezeš projevil o železnou Spartu zájem neb si myslel, že by se mu k Východoslovenským železárnám hodila. Jak to bylo u nového vlastníka fotbalové Sparty, vlivné slovenské finanční skupiny, se zatím přesně neví. Možná zaslechli, že u nás mají zahraniční investoři na růžích ustláno a dostávají takzvané investiční pobídky.

Autor těchto řádek pravda přesně neví, zda to platí i pro investice do fotbalu, ale vzhledem k tomu, že pobídky mají sloužit i k zvýšení zaměstnanosti a fotbal u nás zaměstnává hodně lidí, může být tahle úvaha ve hře. Nabízí se ale ještě jedno vysvětlení. Mohl se stát, že tito absolventi matematicko fyzikální fakulty se jednoho dne dívali na výpisy z účtů a říkali si, co bychom si tak ještě koupili. Zrovna, když se i na Slovensku psalo o úplatcích v českém fotbale. Novinové titulky, jako Český fotbal na prodej nebo Kdo si koupí českou ligu, jsou pro investiční společnost výzvou. V zemi, kde se prodávají zápasy, nemůže vlastník fotbalového klubu prodělat."

Hana Hikelová : Uvidíme. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: kyk , blč , jap , hah
Spustit audio