Staví katedrály 21. století. „Ať můj mrakodrap zboří, když přijde něco kvalitnějšího,“ říká Eva Le Peutrec
„Mrakodrapy jsou katedrály 21. století. Je to spojnice mezi nebem a zemí. Stejně jako jsme ve 13. století demonstrovali sílu náboženství na katedrálách, tak dnes to jsou světové velmoci, kdo demonstruje svou ekonomickou sílu. Ukazují světu, co všechno dokážou, co jsou schopny zaplatit,“ myslí si architektka Eva Le Peutrec. Sama navrhuje mrakodrapy v Asii.
Vysoké stavby podle ní ukazují ještě něco dalšího: „Mezi architekty je hodně lidí s velkým egem. I tohle demonstrují mrakodrapy, proto jsou snem každého architekta.“ Vyrovnat se s vlastním egem, aby člověk nezpychl, je podle ní práce na celý život.
Čtěte také
Ne každý projekt třeba ze soutěže, kterou architekt vyhraje, se nakonec postaví. To se stalo i Evě Le Peutrec: v šestadvaceti vyhrála v Šanghaji svoji první soutěž. „Ale ten úplně první mrakodrap skončil pouze u projektů, ale ty další už se z velké části realizovaly.“
S tím se ale musí architekt smířit, míní Le Peutrec. „Když se mu za život postaví jedna budova, tak je to úspěch. Architektura je speciální profese, do čtyřiceti vám říkají, že jste začátečník, jenom pomáháte nosit plány a na nic moc si nesáhnete. V tom byla moje kariéra specifická, dveře do velkého světa se mi otevřely velmi brzo. Za to jsem vděčná,“ přiznává.
Stát pod budovou, kterou navrhla, je pro ni zvláštní pocit. „Je to až neskutečné. Je to jako katedrála. Něco tady po mně zůstane. Možná to jednou uvidí moje děti nebo vnoučata.“
Čtěte také
Zatímco ale katedrály zdobily města po staletí, u mrakodrapů s tím architekta nepočítá. „Doufám, že nevydrží tak dlouho. Jsem ráda, když se ve městě bourá. Když to nekvalitní uvolňuje místo novému, kvalitnějšímu. Ať to klidně zboří, to mi nevadí,“ uzavírá Le Peutrec.
Jaký je rozdíl mezi profesí architekta v Číně a v Evropě? Proč se teď usadila v Nové Kaledonii a o jakém projektu sní?
Poslechněte si celé Hovory na dálku, které pro Radio Prague International připravil Petr Vavrouška.
Související
-
Ministerstvo selhává s ochranou staveb. Demolice Transgasu mne naplňuje smutkem, říká Švácha
„Jsem profesionálním divákem architektury a jsem jím rád. Ale touhu být architekt a navrhovat domy jsem v sobě nikdy nenesl,“ říká teoretik architektury Rostislav Švácha.
-
Máte stodolu? Tak ji nebourejte, zmizel by tím genius loci našeho venkova, prosí kunsthistorička
„Tvář českých vesnic v posledních letech radikálně proměnilo zateplování domů. Když nejsou v památkové zóně, nikdo nehlídá, jak vypadají,“ říká Ludmila Hůrková.
-
Nejen paneláky. Osmdesátá léta jsou začátkem pestrosti v architektuře, říká historik Vorlík
Na území české republiky je zhruba 47 tisíc kulturních památek. Z toho jen asi osmdesát pochází z období po roce 1945, upozorňuje Petr Vorlík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
