Studenou sprchu nebo radši objetí? Když nás dětské vztekání pěkně navzteká

8. duben 2021

Houpačky

Vztekání u malých dětí, se kterými není ještě tak snadné se domluvit na kompromisu, dokáže rodičům dost pocuchat nervy. Své o tom vědí i mámy Jana a Marie, matky dvou- až tříletých dětí, které si do dalšího dílu Houpaček pozvala Martina. Od dětského vzteku, jeho projevů a určitých šablon příčin se tak v druhé části dostaly i k tomu, jak se snaží pracovat s vlastní nespokojeností a vztekem, který tyhle situace nutně provází.

„Bylo to asi před půl rokem, kdy jsem se s ním bála chodit ven, vždycky šlo o změnu prostředí, kterou obecně děti nemají moc rády,“ popisuje Marie náročné období se synem Edou. Obyčejná cesta na hřiště tak znamenala pláč nad oblékáním, odchodem z domu, pláč při odchodu z hřiště a pak také při příchodu domů. „Myslím si, že nechuť ke změně je tam doteď, ale už není tak velká.“

Jak by měly situace vzteku s dětmi dopadnout, aby byly Jana s Marií nakonec spokojené, že tu situaci zvládly? „Mně přijde důležité nějak neznevažovat emoce, které dítě má, neodvádět pozornost, neříkat, že se vlastně nic nestalo nebo že nemá důvod brečet,“ popisuje svůj přístup Jana.

To ale neznamená, že by s ní emoce necloumaly, když se jí nedaří dceru uklidnit. „Současně ale vím, že i já mám někde hranice, že se mi ozývá, že mi dítě nemůže skákat po hlavě, že se nemůže vše přizpůsobovat tomu, že dítě něco chce nebo nechce, protože já mám také nějaké potřeby.“

Vítězství je, když se jí daří konflikt s dcerou nějak uzavřít, a po tom uzavření touží i dcerka Ela. Marie je zase spokojená, když konflikt ustojí a vzájemně se omluví.

Když se nedaří situaci vyřešit, stoupá i v nás nespokojenost. Jak se svým vztekem pracuje Jana, Marie i Martina? Co jim pomáhá deeskalovat konflikt, je to spíš studená sprcha, odchod ze situace nebo objetí? Poslechněte si v nových Houpačkách.

autor: Martina Poliaková