Súdán po vojenském převratu: Protesty pokračují. Občanské strany nechtějí spolupracovat s armádou

28. březen 2022

Bezmála šest měsíců po vojenském převratu v Súdánu pokračují v hlavním městě Chartúmu protesty proti vojenské vládě. Ta se chopila moci loni v říjnu, když odstavila civilní složku vojensko-civilní přechodné vlády, která měla zemi dovést od diktatury Umara Bašíra k demokratickým volbám. Vojenský převrat ukončil finanční a další podporu ze strany západních zemí. Tu teď částečně nahrazuje podpora ze strany regionálních mocností, hlavně Spojených arabských emirátů. 

Nejvyšší vojenská rada vedená generálem Abdal-Fattáhem Burhánem vyhlásila v Súdánu 25. října 2021 výjimečný stav, rozpustila civilní vládu premiéra Abdalláha Hamdoka a její členy dočasně zatkla.

Převrat ukončil období společné vojensko-civilní vlády, která vznikla dohodou mezi armádou a opozičními občanskými stranami v červnu 2019, poté co armáda v dubnu 2019 svrhla diktátora Umara Bašíra a ukončila jeho třicet let trvající vládu.

Cílem přechodného období bylo vytvořit předpoklady a institucionální základ pro svobodné a demokratické volby naplánované na rok 2023.

Chartúm versus provincie. Rozdělená společnost?

Armáda provedla převrat poté, co v zemi už více než měsíc postupně rostlo napětí. Už 21. září se část armády neúspěšně pokusila o puč. Poté následovaly demonstrace tisíců lidí, kteří požadovali, aby armáda svrhla prozatimní vládu vedenou premiérem Hamdokem.

Ještě početnější davy demonstrantů později vystupovaly na podporu civilní vlády a protestovaly proti snahám armády chopit se moci. A protesty pokračovaly i poté, co armáda převrat provedla.

Čtěte také

Demonstrací v hlavním městě Chartúmu a přilehlém Omdurmánu se účastnili lidé ze širokých vrstev společnosti. Chartúm je však zároveň v rámci celého Súdánu jakousi společenskou bublinou, popisuje blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček, který oba vojenské převraty a dění v Súdánu sledoval přímo na místě i ze sousední Káhiry:

„V Chartúmu jsou politické strany, občanská hnutí, lidé se tam občansky chovají a mají individuální občanský přístup k tomu, co se v zemi děje. V provinciích je mnohem více tradiční kmenové uspořádání a ty jednotlivé kmeny mají jiné loajality než, řekněme, vzdělanější a moderně žijící a uvažující lidé v Chartúmu.“

V Chartúmu mají lidé individuální občanský přístup k tomu, co se v zemi děje. V provinciích je více tradiční kmenové uspořádání.
Štěpán Macháček

Šéf vojenské rady Abdal-Fattáh Burhán s tímto kalkuloval – při vědomí, že nemá podporu Chartúmu, uzavřel dohody s některými kmenovými vůdci, zajistil si jejich loajalitu. Ne všude se to podařilo, ale řada provinčních a kmenových vůdců ho jednoznačně podpořila.

Samotnému vojenskému převratu z 25. října předcházela blokáda hlavního súdánského přístavu Port Sudán neboli Búr Súdán. Přístup k němu blokovaly kmeny etnika Béžů (Beja), jejichž vůdcové požadovali mimo jiné odstoupení premiéra Hamdoka.

Čtěte také

Přístav je hlavní spojnicí Súdánu se zahraničím a proudí tudy přes 90 procent mezinárodního obchodu, včetně základních potravin, na jejichž dovozu je země zčásti závislá. Armáda proti blokádě nezasáhla a Béžové ji ukončili sami krátce po převratu s tím, že armáda jejich požadavky částečně splnila.

Bezpečnostní složky naproti tomu začaly s pronásledováním a zatýkáním lidí nakloněných opozici – kritických novinářů, některých nepohodlných lidí, což se po svržení Umara Bašíra nedělo. Pučisté jsou si ale vědomi toho, že nemají širokou podporu. Částečně proto ustupují, politickým stranám nabízejí, aby se dohodly a navrhly kandidáta na premiéra, kterého pak vojenská rada dosadí. Občanské strany ale takovouto spolupráci už odmítají.

Protesty o páté

Většina obyvatel Chartúmu dál pokračuje v protestech proti říjnovému převratu, přibližuje zpravodaj Macháček: „Byli to jak studenti, tak i poměrně chudí řemeslníci, majitelé malých obchodů, ale i profesionálové, kteří mají vysokoškolské vzdělání a pracují pro různé nadnárodní společnosti nebo technické a inženýrské firmy.“

Účastníci protestů v hlavním městě stavějí barikády, blokují dopravu a snaží se alespoň zkomplikovat fungování vojenského režimu. Využívají toho i občansky orientované politické strany, které armádě už nevěří a nechtějí s ní spolupracovat a naopak se jí snaží házet klacky pod nohy, aby se obyvatelstvo ještě více obrátilo proti ní.

Súdánské úřady dřív vypínaly mobilní sítě, a tak si protestní skupiny dávaly sraz na stejných místech a ve stejný čas.
Štěpán Macháček

Demonstranti mají podle Štěpána Macháčka zvláštní disciplínu:

„Věděli, že v pět hodin odpoledne se scházejí účastníci protestů na určitých místech. Sbalili si věci v práci, vyrazili a na pátou hodinu byli na těch místech. Říkali mi, že tenhle systém protestů trvá od začátku protestů proti Umaru Bašírovi koncem roku 2018. Súdánské úřady vypínaly mobilní sítě, takže nebylo možné se nebylo možné domlouvat, a tak si protestní skupiny dávaly sraz na stejných místech a ve stejný čas.“

Tento systém trval i během podzimních protestů, kdy úřady znovu vyřadily z provozu internet a mobilní sítě.

Ekonomika a společnost na pozadí dvou vojenských převratů

Revoluce z let 2018 i protesty a vojenský puč na podzim roku 2021 vycházely ze zhoršování ekonomické situace. Chudoba, špatný přístup ke vzdělání, nedostatek léků, potravin, pohonných hmot a dalších surovin vyvolaly protesty proti režimu diktátora Umara Bašíra. Dva roky po jeho sesazení armádou ale nestačily k nastartování ekonomických reforem, respektive k tomu, aby se jejich dopady projevily na zlepšení hospodářské situace.

Čtěte také

Demonstranty však povzbudilo to, že oproti diktatuře Umara Bašíra se jim podařilo prosadit některé změny. „Revolucí jsme opravdu hodně získaly, společensky určitě. Politicky jsme ale ještě nedosáhli svých cílů,“ řekla jedna z demonstrantek v Chartúmu v prosinci 2019.

Nejvýznamnější posun se týká práv žen, upozorňuje Macháček: „Za Umara Bašíra platily zákony, které stanovovaly, jak mají chodit oblečené, nesměly chodit v kalhotách, nosit jeansy. Nesměly být ve společnosti muže, který nebyl jejich zákonným manželem, nebo blízkým příbuzným, nesměly odcestovat bez souhlasu mužského zákonného zástupce, třeba manžela, nebo otce. Tyto zákony padly během přechodného období, kdy vládla Vojenská rada spolu s civilní vládou premiéra Abdalláha Hamdoka.“

Mezinárodní kontext: Pučisté nejspíš nezmění orientaci na SAE a Saúdskou Arábii

Za vlády Umara Bašíra byl Súdán orientovaný silně protizápadně. Po revoluci a převratu z roku 2019 si věcně uvažující generálové uvědomili, že z ekonomických důvodů je potřeba navázat vztahy se zeměmi, se kterými by byla ekonomická realističtější spolupráce a výhledy na ekonomické zlepšení, míní reportér Macháček:

„Pučisté se nejspíš vzhlížejí v modelu například Saúdské Arábie, kde je velice autoritářské vedení, které ale dobře vychází se Západem.“

Pučisté se nejspíš vzhlížejí v modelu Saúdské Arábie, kde je velice autoritářské vedení, které ale dobře vychází se Západem.
Štěpán Macháček

Někteří generálové mají velice úzké vazby na Spojené Arabské emiráty, další pak na Egypt. Zásadně se otočil vztah k Izraeli. Za Umara Bašíra šlo o jednoho z hlavních nepřátel Súdánu, dnes naopak patří Súdán mezi jednu z mála arabských zemí, které s Izraelem navázaly diplomatické vztahy, vysvětluje Macháček:

„Tam šlo o čirý obchod. USA pod vedením Donalda Trumpa nabídly Súdánu, že pokud naváže diplomatické vztahy s Izraelem, tak Súdán vyškrtnou ze seznamu zemí podporujících terorismus a poskytnou mu finanční podporu.“

Čtěte také

Dohoda byla předjednána už za společné vojensko-civilní vlády, ale pučisté jsou spíš ti, kteří takovýto krok podporují. I kdyby zůstali u moci, tak se nedá očekávat, že tuto zahraniční orientaci země změní.

Proti převratu protestovaly západní země a mezinárodní instituce kvůli němu pozastavily finanční podporu včetně ekonomických půjček, dokud země nebude mít znovu civilní vládu. Naproti tomu například sousední Egypt puč nijak hlasitě nekritizoval.

„Sice to není oficiálně potvrzené, ale má se za to, že egyptské tajné služby v tom hrály silnou roli a snažily se, aby v Súdánu byl vývoj podobný jako v Egyptě. Aby se k vládě dostala armáda a v Súdánu nevznikla demokratické vláda. To by totiž ohrožovalo současný systém v Egyptě, kde by se odpůrci režimu Abdal-Fattáha Sísího mohli inspirovat v tom, že Súdánci uspěli a oni by mohli uspět také,“ dodává Štěpán Macháček, proč egyptská vláda současný vývoj v Súdánu spíš vítá.

Poslechněte si celý pořad Za obzorem, připravil ho Zdeněk Novák.

Spustit audio