Symfonie A dur Otakara Ostrčila v podání Roberta Jindry a rozhlasových symfoniků
V pondělí 6. února svede program Symfonického orchestru Českého rozhlasu v pražském Rudolfinu dohromady tři bytostně středoevropské skladatele – Mahlera, Berga a Ostrčila.
Přímý přenos koncertu vysílá stanice Český rozhlas Vltava 6. února od 19:30, záznam odvysílá Český rozhlas D-dur 8. února ve 20:30.
Večer zahájí Blumine od Gustava Mahlera, skladatele, jímž byl nepochybně silně ovlivněn mladý Alban Berg. Jeho Sedm raných písní přednese mezzosopranistka Jana Kurucová. Do třetice zazní Symfonie A dur českého skladatele (a také dirigenta, jenž v pražském Národním divadle uváděl Bergova Vojcka) Otakara Ostrčila.
Čtyřvětou Symfonii A dur, op. 7 dokončil Otakar Ostrčil (1879–1935) v roce 1905. Titul figuroval v dramaturgickém plánu studiového natáčení SOČR už v roce 2013, Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu proto tehdy připravilo nový provozovací materiál zhruba čtyřicetiminutové symfonie a zařadilo ho do svého katalogu orchestrálních titulů k pronájmu.
Po orchestrální jednověté skladbě Selská slavnost, op. 1 (1898), Suitě G dur „Pohádkové“, op. 2 (1898) a symfonické básni Pohádka o Šemíkovi, op. 3 (1899) je Symfonie čtvrtou orchestrální kompozicí pětadvacetiletého skladatele. Dílo je Ostrčilovou jedinou symfonií, z roku 1921 pochází ještě Symfonietta, op. 20.
Česká muzikologie považuje Symfonii A dur za první skladbu Ostrčilovy zralé tvorby. Dílo, ve kterém lze nalézt schumannovské nebo mahlerovské prvky i vliv učitele Zdeňka Fibicha, je výrazem Ostrčilova specifického hudebního myšlení, které se plně rozvíjelo právě ve velkých orchestrálních nebo hudebně dramatických formách. Pro Mirko Očadlíka byla Ostrčilova symfonie „celou svou náladou a celým založením dílem mládí a živého vztahu k dojmům mladosti". Celek skladby je označován za počátek konstruktivismu a expresionismu v jeho tvorbě, nově skladatel začíná pracovat zejména s dynamikou, agogikou a instrumentací. Ve scherzu Symfonie A dur použil autor hudbu původně psanou pro nakonec nerealizovanou operu Záhořanský hon podle povídky Aloise Jiráska (hudební myšlenku groteskní noční scény zakomponoval do tria druhé věty).
Partitura a provozovací materiál byly nově pořízeny podle nedatovaného autorizovaného opisu partitury a partů uložených v Půjčovně Českého hudebního fondu pod signaturou 1 [opisovač Špok?, Špolc?]. „Partitura a party k Symfonii A dur přímo obsahují Ostrčilovy dirigentské poznámky, party Symfonie Ostrčil sám nadepisoval, parceloval a zanášel do nich četné opravy. Z těchto partů bylo prokazatelně hráno Českou filharmonií za řízení Ostrčila 10. 12. 1916 a Göteborgskými symfoniky při Ostrčilově hostování ve švédském Göteborgu 8. 11. 1928.“, uvádí Markéta Kratochvílová ve své práci s názvem Skladatelské dílo Otakara Ostrčila (Olomouc 2011). Uložení materiálu do Půjčovny ČHF je datované rokem 1960, předtím byl ovšem také v majetku Syndikátu českých skladatelů, organizace existující v letech 1946–1949. Kromě Ostrčilových poznámek je v partituře i řada vpisů jiných dirigentů. Předloha obsahuje řadu VI-DE, která byla vyznačena i v nové edici a tím ponecháno na zvážení, zda VI-DE respektovat nebo hrát symfonii v plném znění.
