Tanxugueiras: Jako pandereteiras jsme se narodily, jako pandereteiras zemřeme

Nadevše respektují krajanku Mercedes Peon a obdivují Rosalíi s Lidou Pimiento. Už to cosi vypovídá o tom, jak Tanxugueiras – tři mladé moderní ženy - bez bázně přistupují ke galicijskému umění pandereteiras. „V čem jsme se narodili a co je naše, je prostě naše, a když své tradice nebudeme bránit, nikdo jiný to za nás neudělá,“ řekla Aida Tarrío, spolu s dvojčaty Sabelou a Olaiou Maneiro prožívající momentálně vrchol kariéry s evropským dopadem. Na to, že před sedmi lety založily vokální trio s ambicí zpívat na vesnických slavnostech, a i přes počáteční velké úspěchy u odborníků tušily, že by toho mohly dokázat víc, hranice Galície nepřekonaly. Po vydání málem revolučního alba Contrapunto se však zvěsti o energickém a odvážném triu nesly rychlostí světla a když zanedlouho Tanxugueiras přijaly svátost elektroniky, hip hopu, popu a trapu, k odborníkům se přidala galicijská mládež, oslněná mocným moderním zvukem a strhujícími koncerty trojice doprovázené kapelou.

Za průnik do světa se Tanxugueiras zasloužily na veletrhu Womex a celé Španělsko doslova pobláznily během soutěžního festivalu Benidorm, delegujícího vítěze do Velké ceny Eurovize. Přestože od publika získaly za skladbu Terra absolutně největší počet hlasů a na svou stranu dostaly i znalce, porota ke zděšení všech dala přednost popové zpěvačce Chanel.

Pro Tanxugueiras na jednu stranu trpká zkušenost s obtížným zanesením tradiční hudby do mainstreamu, na stranu druhou, slavnějšími se už víc stát snad ani nemohly a Španělé se kvůli nim málem začali učit galicijskému jazyku galego, kterému stejně jako my nerozumějí.

Galicii, severozápad Španělska a katedrálu v Santiago de Compostela objevila kdysi pro svět irská skupina The Chieftains. Osvětová povědomost o konci svatojakubské pouti ale Galicii na dost dlouho držela v pasti: tady žili a dosud hrají Keltové, začalo se říkat.

Pak na scénu vstoupila zpěvačka a hudebnice Mercedes Peón, zabušila do tamburíny, zaječela, jakoby ji na nože brali a nebylo pochyb: galicijskému keltství odzvonilo. Pandereitas, jak se tamním ženám s tamburínami říká, měly daleko blíž k Africe než k Irsku. Jejich křičivý sborový zpěv zase k finským divoženkám ze skupiny Värttinä. Pandereitas odjakživa patří k ochránkyním tradic a přestože se v minulosti jednalo o nevzdělané chudé vesnické ženy, ve skládání hudby a psaní lidové poezie se vyrovnaly velkým básníkům. Neobyčejnou vokální tradici Frankova diktatura zašlapala do země a trvalo dlouho, než se s Mercedes Peón znovu mezi veřejností ujala. Její následovníci sice od starobylých písní postupně přešli k vlastní tvorbě, na autentičnosti a hudební identitě Galicie to ale pandereitas neubralo. Ani tehdy, když natočily výbušnou skladbu Averno se španělským raperem Raydenem.

„Život nám sice řekl, kterým směrem máme jít, a my ho následovaly, a přestože používáme elektroniku, navždy zůstaneme pandereteiras s tamburínami,“ uvádějí Tanxugueiras, rozšiřující na novém albu Diluvio tradiční lidovou poezii o dnešní témata. Název odkazuje k biblické potopě, dávným božským soudem nad lidstvem a cílem tria je zpochybnit vnucované katolické přesvědčení o domnělé vině zanesené do sedmi základních hříchů a postavit ho na hlavu. Z pozice feministek, pozorovatelek globálního dění házejícího vše do uniformního pytle a revivalistek proto v autorských skladbách přidávávají další tři hříchy: patriarchát, nepřátelství a homogenitu.

„Věříme, že je možné se znovu naučit a žít jinak a podle jiných pravidel. Inkluzivněji, rozmanitěji a rovnostářštěji,“ vysvětlily Tanxuguiras svůj záměr zpívat písně o svobodě,  a hodnotách národní identity, symbolizované jazykem galego.