Tomáš Halík: Nejblíž Ježíškovi a svaté rodině dnes mají migranti na hranicích mezi Polskem a Běloruskem

Tomáš Halík vzpomíná na Vánoce před deseti lety, kdy zemřel náš první polistopadový prezident Václav Havel:

„Jeho pohřeb se konal den před Štědrým dnem, kdy lidé většinou naplňují všechny ty obchodní domy. Ale najednou národ ztichl a nebyla to jen nějaká bolest a smutek. Viděli jsme, že se život naplnil, a najednou na nás dýchlo něco z té vznešenosti smrti. Myslím, že těm Vánocům to tenkrát dodalo duchovní rozměr.“

Odpoledne křesťanství

Tomáš Halík má za to, že křesťanství se po metaforické polední krizi dostává do období odpolední zralosti.

Čtěte také

Začali jsme si žít každý sám pro sebe. Dlouhodobě to není udržitelné, tvrdí teolog Pavel Pokorný

„Ta moderní doba, to bylo dopoledne. Pak přišla polední krize – moderní sekularizace, nástup ateismu a nejrůznější krize, v nichž vidím takové porodní bolesti další etapy dějin křesťanství.“

Křesťanství by v budoucnu mělo odstoupit od pouhého budování institučních struktur a rozvinout svůj spirituální potenciál, domnívá se kněz.

Na své zatím poslední knize, v níž obšírně hovoří právě o nastíněném „odpoledni křesťanství“, si prý dal opravdu záležet. Mimo jiné i prodělání covidu-19 mu totiž připomnělo, jak rychle může život skončit.

„A já bych chtěl, aby po mně zůstalo něco skutečně řádného,“ vysvětluje.

Věřící a nevěřící

Halík se zamýšlí také nad tím, že dnes padá hradba mezi věřícími a nevěřícími. Dogmaticky věřících i přesvědčených ateistů ubývá, tvrdí. „Je tady ale obrovská škála lidí, v jejichž životě, myslích a srdcích se prolíná víra ve smyslu důvěry a samozřejmě také kritických otázek a pochybností.“

Čtěte také

Neautentičnost české církve? Třeba hra na to, že nás je víc, než je, uvažuje biskup Holub

Církev se dnes příliš úzce zaměřuje na misijní činnost ve smyslu získávání členů, domnívá se Halík a radí jít spíš cestou doprovázení a dialogu bez manipulace, v němž může být obohacení oboustranné.

„Mám velký sen o tom, že církev vyjde z této podoby, kterou má dnes, a staneme s těmi, kteří doprovázejí na cestě k univerzálním bratrství,“ parafrázuje okřídlenou větu Martina Luthera Kinga. 

„Nikdy to samozřejmě nebude plně realizováno. Ale na té cestě musíme udělat alespoň nějaké kroky. A můj sen je, že najdeme lidi otevřené mysli a učiníme velké spojenectví.“

Poslechněte si celý audiozáznam Hovorů Evy Hůlkové.